Nezaslaná pošta

Sen

21. srpna 2013 v 21:28 | Vítr
Ahoj Princezničko.
Dnes toho mám tolik na srdci, že nevím kde začít. Tak snad tím, co se mi v noci zdálo.
Probralo mne světlo. Zamrkal jsem a zjistil, že stojím uprostřed noční krajiny, ozářené světlem obrovského, stříbrného úplňku. Byl obrovský a zářil jako reflektor na divadelní scéně.A opravdu to chvíli vypadalo, že osvětluje neskutečné kulisy.
Stál jsem na úpatí skalnatého kopce a vzádech mi tiše dřímal dubový les. Kousek ve svahu, se černal vchod do veliké jeskyně. Znervózňoval mne. Chvíli jsem se upřeně díval do toho temného prostoru, ale nikde se nic nehýbalo.
Pomalu jsem se rozhlédl a došlo mi, že to místo odněkud znám. Namáhal jsem si paměť marně. V tom snu, jsem si prostě nevzpoměl...
Kousek odemne stál podivný kámen. Vlastně to byl jakýsi kamenný stůl. Mohutný oltář z dob tak dávných, že již z lidské paměti vymizely. Kámen byl na povrchu pokryt drobnými trhlinkami a výstupky a přes to působyl dojmem dokonalé roviny.
Chvíli jsem se díval, jak se matně bělá v záplavě měsíčního světla a pak jsem na něj přitahován podivnou touhou, položil dlaň.
Hřál. Na dotyk byl vláčný a hřál, jako lidské tělo. Dokonce byl cíti tlukot srdce.
V tu chvíli, mne ten šok probudil. Ležel jsem ve stichlém pokoji a udiveně se rozhlížel. Poodtaženým závěsem, do pokoje pronikal proud bílého světla. Pomalu jsem se zvedl a došel k oknu. Aniž bych o tom přemýšlel, mé ruce odhrnuly těžké závěsy a otevřely okno.
Hledíce upřeně do nádherně zářícího měsíčního kotouče, jsem si vzpoměl na svůj sen a došlo mi, kde je to místo s velikou jeskyní a pravěkým, kamenným oltářem...
Ty víš co cítím princezničko a...
Naplnila jsi mé srdce štěstím a mou duši slzami. Každý úplněk si vzpomenu na ten magií pukající kámen. Každý úplněk si vzpomenu. Dívám se do jeho záře a doufám, že alespoň občas pozvedneš oči a zasníš se...
Děkuji, bohu za ten úplněk, pohanům za ten kámen a Tobě... za to, že včera bylo včera a jednou bude snad...děkuji za naději.

14.8.2013 8:15

14. srpna 2013 v 9:04 | Vítr

Dobré ráno princezničko.

Tak jaká je potáborová kocovina? Pamatuji si sebe. Bylo to dost těžké, opět si zvyknout na civilní život. Ranní rituály, tak rozdílné od těch táborových. Nejvíce mi chyběl ten klid po rozbřesku. Když jsem zatopil v kamnech, uvařil si kafe a stál uprostřed louky, čelem ke slunci. Pozoroval jsem ptáky poskakující trávou a posledními cáry noční mlhy... Takový klid! Cítil jsem na chvilku absolutní svobodu.
Ale dost o mě. Ty mne zajímáš. Kdyby byl čas a možnosti, zajel bych za Tebou do Města. Vzal Tě na kafe a Ty by jsi mi povídala. Jaké bylo tábořiště, co děti letos? A kuchyně, samozřejmě. A co nějaké drby, bylo letos něco zajímavého? Prostě by jsi povídala a já bych si pár hodin užíval Tvou přítomnost, usměv a ... to jak voníš a jak Ti sluší barva vlasů a jistě i to co by si měla na sobě.
Zavírám dílnu. Nepsal jsem Ti to již?
Domácí najednou nutněpotřebuje tenhle domek a tak musím být do konce září pryč. V tomto městě není jiná možnost. Prostě tu není nic volného, za peníze co bych utáhl. Tak že končím a stěhuji se pryč. A tam prostě není dost lidí, abych mohl fungovat dál. Tak že končím.
Myslím, že jsi asi jeden z mála lidí, co dokáže pochopit, co to pro mne znamená. Dokonce budu muset zlikvidovat většinu vybavení, to mi asi zlomí srdce...pomalu si na tento stav začínám zvykat.
Strašně mi chybíš princezničko... jen bohové vědí, jak moc.
Ale neboj se, překonám to. Když jsem přežil loňský rok a ty ohavnosti co se na mne nahrnuly, tak snad nepadnu teď.
Za chvilku jedu do práce a budu se vracet zase až po půlnoci... budu na Tebe myslet, až se budu vracet setmělou krajinou. A v duchu Ti tam pod hvězdami, budu krást něžné polibky...
Pa

11.8.2013 22:21

11. srpna 2013 v 22:25 | Vítr


Dobrý večer princezničko.

Po čtrnácti dnech jsi opět doma a já sedím v cizím domě, s cizím kompem na klíně. Mám pár minut času a tak Ti píši krátký dopis.
Jen abych Tě přivítal doma. Je divné, když řeknu, že jsi mi moc chyběla?
Vím stejně, jako jsem Tě neviděl před tím, tak Tě neuvidím dál, ale i tak... jsi o kousek blíž a moc to pro mne znamená.
Musím zase končit.
Hezky se vyspi, pa.
Dobrou noc.

2.8.2013 1:02

2. srpna 2013 v 1:14 | Vítr

Ahoj princezničko!
Tak jsem zpět. Vyšlo to podstatně dříve, nežli jsem si dokázal představit.
Vlastně to není až zase taková výhra. Je to známka toho, že se něco pokazilo.
Vlastně jsem zpět již čtvrtý den, jen jsem o tom nedokázal ještě psát. Potřeboval jsem čas. A také se trochu věnovat tomu novému projektu. Jistě by sis všimla (chodit sem), že přidávám denně fotku. Narazil jsem při svých netových toulkách, na projekt 365 dní. V podstatě jde o to, denně cosi vyfotografovat a zveřejnit. Tak se snažím... pro zlepšení své techniky, pro pobavení náhodných návštěv a také pro to, že doufám v návrat našich společných toulek s kávou a fotoaparátem. Prostě nechci vyjít ze cviku.
Mno asi bych Ti měl říci, co se vlastně stalo.
Je to v podstatě hloupé. Přišel můj domácí a oznámil, že se mu vdává dcera a že tento dům nutně potřebuje. Tím pádem končí vše, co bylo s tímto domem spojené.
Jen vzpomínky zůstanou...alespoň na čas a nakonec i ty zmizí...
Prostě se budu stěhovat. Zhruba tuším kam, ale bude to ještě dál od našeho Města, od šance na společné chvíle...
Prostě je to momentálně na levačku a já nejspíš tak trochu podléhám depresi.
Je to přesně ta chvilka, kdy by mne nesmírně potěšila Tvá hebká dlaň, na mé hlavě. Lehoučký, vílí polibek na rtech a ... a vůbec, to vše muselo skončit a já si slíbil, to respektovat. Tak.
Kdybys jen tušila, jak moc mi scházíš...

7.7.2013 23:42

8. července 2013 v 0:08 | Vítr
Ahoj
Hezký večer princezničko.
Předně, gratuluji k úspěšnému přestěhování! Předpokládám, že to patřičně oslavíš (oslavili jste, budete slavit) a co nejdříve dáš světu vědět další podrobnosti a pikantnosti ze stěhování. Umíš pěkně barvitě líčit takové historky :-) .
Pak by mne zajímalo, jak dál budeš nakládat s letošním létem. Je plné sluníčka, nádherného, modrého nebe a vonících květů a doufám, že máš nějaké "letní" plány. Ani nevíš, jak moc bych je chtěl znát a jak moc mi chybí, že nemohu být jejich součástí (aspoň chvílemi). Víš co? Někdy se mne zmocní stesk a je to děsivé. Jako bych měl v břiše kus ledu. Brrr.
Mno nic.
A teď musím napsat něco, co mne moc netěší...
Na nějaký čas, se musím odmlčet. Budu trochu více vytížen a obávám se, že nebude kdy sednout a napsat Ti pár řádek. Bude to pro mne dozajista otrava, ale jinak to prostě nejde. Je dokonce teoreticky možné, že se ještě jednou budu moci na chvíli "utrhnout" a napsat. Ale počítám, že v následujících osmi týdnech budu prostě "mimo".
Mno a je to. Nejdříve jsem se chtěl rozepsat trochu obšírněji, ale je to přeci jen dopis, co nikdy neodešlu a tak mi nebudeš moci zazlívat jeho strohost...
Buď prosím šťastná, moc na to spoléhám. Víš, když jsi šťastná a spokojená, tak mám pocit, že mám šanci, být jednou také...
Buď šťastná i za mne a sem tam si vzpomeň. A usměj se :-) budu to cítit.
Tak tedy zatím pa.

P.S.: A neboj, zase se ozvu... však víš, jsem rváč, jen tak se nedám :-) ...
jednou Ti někdo při čekání na tramvaj, či metro tiše špitne do ucha: "ahoj princezno"...
Ty se otočíš a budu tam stát. S foťákem přes rameno a v sepraných kapsáčích a nejistým úsměvem.
Stačí pak jen přijmout nabízené rámě a uslyšíš, jak nás volají křivolaké uličky, kavárny a průčelí starých domů...
Já se Ti vrátím princezno...jen měj prosím ještě chvíli trpělivost.

5.7.2013 0:07

5. července 2013 v 0:45 | Vítr
Ahoj :-)
To je novinek. Nestačím koukat.
Stejně je to podivné, jak se dá přes tento podivný, elektronický svět, neztrácet kontakt.
Balíš svůj maličký svět do krabic a chystáš se opustit soukromí stěn, jenž Ti byly pár let domovem a bezpečím. Možná se těšíš a možná si i posteskneš. Jistě jsi v tom bytě zažila spoustu dobrého. Logicky Tě tam muselo i něco štvát (vzpomínáš na holuby na parapetu? Mno ještě teď se mi zdvíhají koutky k úsměvu, když pomyslím na to, jak Tě to zlobilo.)
Ale vše je pryč, minulost a vzpomínky. Ty čas proseje a ponechá jen to co bylo hezké... znám to. Lidská paměť je tak postavená. Nakonec vzpomínáme jen na to dobré.
Ale spět k tomu stěhování. Počítám, že se nic nezměnilo a stěhujete se ... mno však víš kam.
Dlouho jsem nad tím přemýšlel. Zda je to správné a zda si tím nezaděláváte do budoucna na potíže, ale nakonec mi došlo, že je to přirozený řád věcí. Obzvláště v dnešní době je potřeba mít lidi, o které se můžeš opřít co nejblíže.
(Nejsem si jist, zda jsem tu myšlenku formuloval srozumitelně, ale Ty by jsi to jistě pochopila.) Vlastně si myslím, že by se mi mohlo trochu ulevit. Klid, bezpečí, opora a vzájemná pomoc tak blízko. Abych použil něco ze svých oblíbených přirovnání: "Stráž pod hradbami si může trochu odpočinout." (Mno ...ta stráž byla povětšinou jen zbožné přání, ale stejně...budu klidnější.)
Padá na mne melancholie... Nevím, zda to připsat únavě, práškům a nebo z neopatrnosti pootevřenému okénku do vzpomínek.
Kdysi jsi mi řekla, že jedním z projevů přátelství je vzájemné sdílení radostí i starostí. A je fér se tím řídit. Tak snad to nikomu neublíží, když ti povím, že již zase od úterka ležím. Je to tak, už mne to zase na chvíli dostalo. Ale dnes se již cítím lépe a počítám, že od pondělí budu moci opět pracovat. Snažím se dodržovat příkazy lékařů a polykám poctivě vše co mi předepsali. Víš, v pondělí mi bylo tak fajn a cítil jsem se tak mladý a silný a vzápětí jsem jak chromá mršina.
Víš co? Budu končit, pokusím se usnout a na nic nemyslet.
Přeji Ti, ať to stěhování proběhne, když ne v klidu, tak aspoň co nejrychleji.
A hodně štěstí do nového bytu!
A... prostě hodně štěstí...

1. červenec 2013 10:05

1. července 2013 v 10:22 | Vítr
Ahoj princezničko !
Dnes máme prvního července! Je definitvně léto a i to podivně se chovající počasí, to konečně uznalo.
Bohové, první den prázdnin. Pořád tomu tak říkám, i když vím, že s ohleden na svůj věk na to již dávno nemám nárok. Ale je mi to fuk! Je první den prázdnin a já mám prázdninovou náladu. Navíc, jdu dnes na noční, tak sice to dopoledne strávím makáním doma, (teď jsem si k netu jen odskočil) ale můžu vybíhat na zahrádku. Smát se do nebe a mávat slunci a posílat Ti po něm pozdravy.
Ano asi mne někdo ze sousedů sledovat, pomyslí si, že jsem se pomátl...i když, to si jistě myslí dávno :-)
Prostě mám po moc, moc dlouhé době skvělou náladu. Je tu léto a prázdniny...
Víš někdy jsou dny, kdy jsem tak plný práce a povinností, že si ani nevzpomenu na svůj dřívější život. Ale dnes je to jiné, dnes jsen na chvilku tam někde v minulosti. Držím se Tvé štíhlé dlaně a nadšeně vykládám hloupé příběhy a dívám se do těch Tvých zasněných očí.
Dnes bych se zase rád rozeběhl po prastaré dlažbě našeho Města a hledal krámky se zmrzlinou a stinné kouty, kde se dá tak báječně podléhat kouzlu tvých něžných polibků.
Měj se krásně princezno a užívej si léto!
Posílám slunci polibek a až na Tebe dopadnou jeho paprsky, tisíckrát Ti jej za mne předá.

Neděle...

24. června 2013 v 0:10 | Vítr

Ahoj :-)

Mám pro Tebe novinku. Konečně jsem se odhodlal a založil si na Fb pracovní stránku. Jen jméno a řemeslo. Co pěkného vyrobím, to nafotím a vystavím. Nějak jsem asi podlehl tlaku okolí a nechal se přesvědčit. Mno, snad to něčemu napomůže.
Bylas na výletě, vím. Jsem moc zvědavý, jak jsis užívala výlet na daleký sever :-) . Jednou mi to budeš všechno vyprávět. Muselo to tam být úžasné, aspoň ta krajina. Samozřejmě nevím, co všechno jsi viděla, ale někdy bych se tam sám, rád podíval. Musí tam být moře lesů a klid a spousta vody a možností k focení...ááá focení...
Víš, že dnes je úplněk? Vlastně je dnes z celého roku, měsíc nejblíže zemi.
Mno a navíc je Svatojánská noc.... měl bych být v lesích a skákat přez planoucí oheň, tančit na mechem porostlých kamenech a vůbec si užívat této tajemné noci. A možná i spívat veselou, elfí píseň a vzpomínat na jinou úplňkovou noc v lesích... noc, kdy se stříbrná měsíční záře leskla na bělostké kůži a v žilách plály plameny divoké vášně...
Potíž je, že jsem rád, že lezu.. a jsou mraky, tak že z toho úplňku také moc nebude. Snad na přez rok.
Ach jo. Vlastně mne ten úplněk mrzí. Myslel jsem na to, že vylezu do polí a udělám pár fotek. Vyvětral bych stativ a také hlavu.
Musím jít spát, je opět po půlnoci a v pět vstávám.
Měj se krásně princezničko a přeji sladké sny.
Pa.

17.6.2013 12:27

17. června 2013 v 12:43 | Vítr
Ahoj :-)
Máme poledne a chvilku času, než zavřu dílnu a vyrazím do zaměstnání.
Víš co? Oběvil jsem pár Tvých fotek z Plzně. Tak jsem Ti chtěl napsat. Jak moc Ti to slušelo. Jak jsem byl okouzlen tou proměnou. Jak jsem cítil... mno však víš ;-)
Zase jsi se jednou překonala a na povrch proniklo to co ukrýváš pod povrchem. Jako by jsi se pokusila ukrýt pod sametový závěs slunce.
Ta záře, pomalu proniká vazbou husté tkaniny a dává tušit nezměrný jas a sálavé teplo.
Proniklo na povrch Tvé princeznovství ...
Vím, že je nevhodné psát o touze a vyschlém krku, při pohledu na těch pár obrázků. Ty mne však znáš příliš dobře na to, abych to před Tebou zatajil.
Zahlédl jsem tu záři a utajenou ušlechtilost a potěšení z toho, jak se Ti daří a jak jsi vypadala spokjeně a šťastně.
Mno, volají mne k obědu. Tak se měj princezničko, já se zase někdy ozvu.
Pa.

P.S: Co "draci"? Nezlobí Tě nějaký? Netrápí Tě něco princeno... tak dlouho jsem se nebil ve Tvých barvách a... chybí mi to.

10.5.2013 1:18

10. května 2013 v 1:54 | Vítr

Ahoj :-)
Být jiná situace a já Ti moci posílat své dopisy, tak by jsis právě říkala něco jako:
"Co blázní? To je tento týden, již třetí dopis."
No, je to jak to je.
Dnes jsem přijel z práce poněkud později. Musel jsem cestou zastavit. Byla bouřka a já ji chtěl zažít pěkně z blízka.
Vylezl jsem z auta a prošel se kousek po rozmoklé, polní cestě.
Temné nebe, chvílemi rozsvěcely modrobílé záblesky a vzdálené hřmění přehlušovalo pleskot dešťových kapek, dopadajících do rozmoklé půdy. Díval jsem se do nebe a cítil ten drobný, chladivý déšť, na svých tvářích a čele...
Byl to zvláštní poci, stát takhle pozdě a sám, uprostřed bouřící noci. Cítit vůni deště, ozónu a hlíny a vnímat se jako součást té divoké krásy...
Vím, měl bych spěchat domů a ne se potulovat za bouřky po polích. Vím, co by jsi mi na to nejspíš řekla.
Vím, že jsem neustále unavený a že bych si neměl moc zahrávat se zdravím, ale... to se tak těžko vysvětluje...
Ale dost již o mě. Co Ty? Poslední dobou toho o Tobě moc neslyším.
Víš, fakt mi moc scházíš. Někdy si na Tebe vzpomenu a najednou mám pocit, že se nenadechnu, jak mne bolí pod žebry. Mám pocit, že se vším praštím a pojedu hned za Tebou.
Pak se ovšem uklidním, a říkám si, že musím být rozumný.Přeci bych Ti nechtěl přidělávat starosti...
Mno nic, budu zase končit.
Přeji hezké sny princezničko.

Ps: dal bych rok života, za Tvůj jediný, něžný polibek.

8.5.2013 1:21

8. května 2013 v 1:55 | Vítr

Ahoj.

Je úžasná noc.
Před otevřeným oknem, mi voní kvetoucí jabloň. Sedím na okením rámu v záplavě, té jabloňové vůně a užívám si to ticho a teplo, téměř letní noci. Sem tam, napíši nějaké slovo.
Myslím na Tebe a přemýšlím, jestli by se Ti to také líbilo... Opírat se zády o dřevěný, okení rám a dívat se jen tak, do jabloňového listí.
Určitě bych se snažil, nějak Tě bavit. Mluvil bych o tom, co jsem celé dny dělal. A nakonec, při pohledu do Tvých očí, stratil nit.
Schází mi Tvé úsměvy a vůně vlasů. Schází mi večerní procházky městem a focení...
Bože ty jabloně tak voní...
Musím jít spát. Dobrou noc Princezničko.

6.5.2013

6. května 2013 v 13:54 | Vítr


Ahoj!

Je tu jaro. Určitě sis již všimla.
Konečně všechno kvete. Moc jsem se těšil a byl jsem samou nedočkavostí docela nevrlý.
Teď mi na nějakou nevrlost nezbývá čas. Mám spoustu práce kolem zahrady a také mi přibylo šest káčat. Nevěřila by jsi, jak jsou legrační. Pořád pobíhají a usilovně hledají něco k snědku. A toho pípání a čvachtání.
Každou chvíli vběhnou do vody a pokouší se v ní lovit. Sem tam jim do ní nasekám kousek zelené trávy a lupení a pak se od jezírka nehnou, dokud vše pěkně nevyloví. Fakt jsou vtipné, jak se snaží jedna přez druhou, něco ulovit.
Teď je odpoledne a chystám se do práce. Od rána jsem seděl v dílně a opravoval hasičské přilby. Myslel jsem na to, že budeš měnit zaměstnání. Je to fajn. Nemuset se ustavičně kodrcat do centra a asi to budeš mít i blíže domů. Pochopil jsem správně, že budeš pracovat kolem jedné ze svých zálib? Snad ano, časem uvidím. Nejdříve mi to přišlo trochu líto, ale pak mi došlo, že je to odemne trochu sobecké. Ta práce Tě nikdy moc nebavila a navíc, se tam již stejně neukazuji. Už ani nepamatuji, kdy jsem se u Tebe zastavil naposledy. Je to tak dlouho, co jsem měl šanci jet přez město a stavit se v centru.
Nakonec jsem rád, že Ti bude lépe.
Musím končit. Za pár minut odjíždím.
Měj se krásně princezničko a užívej si jaro... i když dnes trochu prší.
V myšlenkách jsi stále u mě. Pa.

20.4.2013 1:28

20. dubna 2013 v 1:42 | Vítr


Ahoj princezničko :-)
Ty nové čočky jsou fajn.
Moc Ti sluší k té rezavé... Obvzvláště ty první...s méně výrazným okrajem.
...sem tam se dívám na Tvé fotky a s údivem zjišťuji, že se s tím, dá v celku klidně žít.
Žádné "zapoměň a jdi". Nebo "sejde z očí, sejde z mysli." To jsou jen hlouposti. Zapomenout se nedá...
Sem tam se prostě zasním nad novou fotografií a vyvolám si pár vzpomínek...
Pořád si opakuji, že je to tak lepší...pro všechny, ale kdo dokáže říci, kolik by dal roků z času co mu zbývá, za minuty z minulosti? Za pár vteřin polibků, něžných jako vánek? Za závan vůně rozevlátých, sluncem prozářených vlasů? Za pohled plný důvěry a lásky...
Tak že spět. Fotky...
Viděl jsem i materiál na nový obleček :-). A také předlohu...mnooo, moc zajímavé :-D
Nemohu se dočkat, až to bude v reálu. Víš, kolikrát si říkám, zda je to již konečně Tvá hranice. Vrchol tvorby, nebo jak se to říká. Ale pak příjdeš s něčím novým, nečekaným a tak odlišným od předchozího projektu...
A neskutečně Ti to sluší.
Moc se těším, na Tvou další proměnu...
Jistě, uvidím to vše až zase tady na netu, ale věř prosím, že je to tak mnohem lepší...můžu se kochat Tvou další radostí a užívat si ten pohled podle libosti :-)
Mno...trochu hloupé vím, ale mám Tě rád a nerad bych Tě uváděl svými, zvědavými pohledy do rozpaků.
Vždyť víš ...už se nezměním.
Je pozdě princezničko a ráno mne čeká brzké vstávání a kupa povinností, tak půjdu spát.
Přeji sladké sny.
Pa.
...

P.S: Byl jsm pyšný, když jsi kráčela po mém boku...
 
 

Reklama