Nezaslaná pošta

26.5.2017 22:48

26. května 2017 v 23:03 | Vítr
Ahoj
Nevím, zda si to uvědomuješ, ale byla si to Ty, kdo se po letech "chtěl vidět".
Bohu žel jsem neodolal a teď za to zapltím. Opět. Ale to nic, na to jsem již zvyklý. Prostě se na čas naše cesty rozejdou. Já budu opět dělat, že Tě na sítích nevidím a Ty... vlastně ani pořádně nevím, co vlastně chceš . Víš to Ty?
Asi je to jedno. Ale až se opět setkáme, prosím, dělej, že mne neznáš. Bude to bolet méně, nežli to, co se stalo teď.
Pokud si ke mě někdy něco cítila, prosím, už mne nech odejít. Nepotřebuješ mou podporu, nepotřabuješ žádnou mou radu a upřímě, nevěřím, že si někdy potřebovala cokoliv z toho, co bych Ti dokázal, nebo chtěl dát.
Trvalo skoro pět let, nežli jsem se trochu otřepal a přesunul naší společnou minulost do říše snů a knižních příběhů a moc lituji své slabosti, která způsobila, že jsem na Tvé volání přišel.
Princezničko prosím nepiš nevolej zapomeň na mě. To bude přeci snadné... sakra ještě že sem nechodíš.

15.5.2017 6:51

15. května 2017 v 7:03 | Vítr
Dobré ráno princezničko.
Dnes bylo krásně vlahé ráno. Vlčice mne vzbudila již v půl páté. Asi se nudila a nemohla dospat. Tak jsme si šli zaběhat do lesa. Plnil jsem si plíce tím nejlepším vzduchem, co mi mohl Krakonoš namíchat. Probíhali jsme cáry mlžných záclon, co po deštivém včerejšku, ještě zůstaly natažené přez lesní pěšinky...
Doma jsem vlčici musel hodit do vany, jak byla zablácená. Sebe mimochodem taky. Ale bylo to skvělé. Taková malá, soukromá, šťastná chvilka... Pak jsem Ti chvilku psal, ale to není důležité.
Pokouším se vracet do starých kolejí. Víš, do toho stavu, ve kterém jsem byl před tím nenadálým kontaktem, minulý podzim. (Minulý měsíc se nestal!!!)
Pěkně nacpu uniklé city spět do šuplátka "neotvírat" a zahodím klíček.
Doufám, že ten návrat k normálu, nebude trvat tak dlouho jako posledně. V létě chci mít již klid.
Pa princezničko, je to jen ve Tvých rukou, ale jak Tě znám...
Pa.

12.5.2017 20:54

12. května 2017 v 21:08 | Vítr
Dobrý večer princezničko.
Dnes se pokusím jít spát dříve. Není dobré trávit večery osaměle a spánek samotu snadno zahání. navíc, jdu ráno opět do práce. Tedy, pokud nebude pršet, jako dnes večer. Ačkoliv bylo celý den moc hezky, tak k večeru se počasí dost zkazilo. Obloha se zatáhla těžkými, šedými mraky a prší ještě teď. Byl jsem v tom slejváku venku s vlčicí, ale té to bylo na rozdíl ode mne, jedno.
Je to již téměř šestnáct dní a pořád nemohu přijít na to, co se vlastně stalo... Kéž by si mi nikdy nenapsala. Jak se teď asi cítíš? Jsi šťastná, netrápí Tě něco? Doufám, že je vše v pořádku a jsi šťastná. Kéž bych pro to mohl něco udělat...
Myslím na červen a doufám, že se ozveš. Pojedu do Města a rád bych se s Tebou sešel.
Pa princezničko. Moc se mi stýská.
Ty víš co cítím...

P.S:Nakonec vezmu lahev, upiji a snad to bude stačit, abych sebral odvahu Ti napsat...

11.5.2017 20:45

11. května 2017 v 21:53 | Vítr
Dobrý večer princezničko.
Byl jsem s vlčicí na dlouhé procházce.
Konečně narostlo tolik čerstvé trávy, že tlumí kroky a v podvečer úžasně voní. Procházeli jsme se podél Jizery a vůně trávy se mísila s vůní zpívající řeky. Až do prvních hvězd jsme se toulali a poslouchali ptačí štěbetání. Vlčice proháněla myši pobíhající mezi spoustou děr v trávě a mě se myšlenky zatoulaly daleko do minulosti. Předešlé noci byl úplněk a to si vždy vzpomenu na ten před pěti lety... Je až neuvěřitelné, že je to již pět let! Když jsem si to před časem uvědomil, nechtěl sem tomu věřit... víš někdy si myslím, že jsem pěkný hlupák, že celé to mé snění o Tobě je pitomost. Asi bych si zasloužil konečně trochu klidu. A pustit to trápení konečně z hlavy...
Jenže pak uvidím na netu Tvou fotku, přečtu si pár slov, co jsi někde napsala a je vše spět. Cítím Tvůj horký dech, na svém krku a Tvé štíhlé prsty ve svých vlasech a vím, že jsem na vždy věren svému slibu. Vidím Tě rozesmátou a šťastnou a ve společnosti přátel... to je dobře princezničko.
Ale co bych dal za jedinou procházku naším Městem! Ještě alespoň jednou... ne, raději ne. Jen bych si jitřil starou ránu v srdci. To by se muselo stát něco výjimečného...musela by si mne zavolat spět. Napsat, zavolat... prostě se ozvat sama. Já to již po tom posledním zážitku asi nedokáži. Tolik, tolik štěstí a pak ta ledová sprcha...
Chtěl bych Ti zase napsat, ale musím počkat na červen. To již nebudeš mít tak málo času, jako míváš v květnu. Musím vydržet a kdo ví, třeba se vážně ozveš. (Strašně v to doufám.)
Pa princezničko. Ty víš co cítím...

10.5.2017 19:56

10. května 2017 v 20:06 | Vítr
Dobrý večer princezničko.
Dnes jdu spát neobvykle brzy. Jsem unavený a pálí mě oči.
Jen jsem Tě chtěl před spaním "navštívit". Popřát Ti dobrou noc a tak...
Modlím se za zázrak, ale asi mi to není nic platné. Vím, že máš květnový program nabitý, ale napsat pár řádek, pár slov něčeho laskavého... jak jsem řekl, modlím se. Co jiného mi zbývá. Třeba Ti opravdu chybím, třeba to bylo jen kvůli něčímu, špatnému svědomí, kdo ví. Prosím hvězdy, ať se smilují a dají Ti touhu psát... Jen pár řádků. Jako krůpěje čisté vody, aby zavlažily mé rozpraskané rty a vyprahlou duši...
Dobrou noc princezničko, moc se mi stýská. Pa.

9.5.2017 21:02

9. května 2017 v 21:22 | Vítr
Ahoj princezničko.
Dnes bylo neuvěřitelné počasí. Od rána se honily mraky se sluníčkem a foukal do toho ledový vítr. Dělalo se špatně. Zalézalo za nehty a nářadí klouzalo z prokřehlých rukou. Kolem poledne, se na chvilku vyjasnilo a já doufal, že se konečně zahřeji. Stál jsem o pauze, v koutku za chalupou, tvář nastavenou slunci a vyhříval se. Asi do hodiny, opět přišly mraky a začalo drobně sněžit. Otesával jsem zrovna venku fošny na roubení a tak to bylo docela nepříjemné. Chvílemi bylo sněžení tak husté, že jsem si připadal jako v mlze.
V jednu chvíli jsem se narovnal, koukám do toho bílého pološera a říkám si, zda nejsem blázen. Stojím tu uprostřed nejarního počasí, se sekyrou v ruce a myslím na to, že bych chtěl pít horké víno s Tebou...
Sedím teď na gauči,v prázné kuchyni, zabalený to huňaté deky a nemám chuť jít spát. Dívám se na sříňku, kde je uložená láhev s alkoholem. Myslím na to, že když si párkrát loknu, tak najdu odvahu Ti napsat přímo...
Jenže je to tak složité. Jak mám proboha vědět, že by si to ještě chtěla? Jak mám vědět, že by si odpověděla, když jsem napsal, že to nechci? Jak máš vědět, že tu na to čekám?

4.května 2017 19:44

4. května 2017 v 19:52 | Vítr
Dobrý večer, princezničko modrokrásná!
Dnes je to týden, co jsem na pár chvil, mohl prožívat své sny.
Nevím jak dlouho potrvá, nežli se ten malý zázrak opět stane. Myslím, že vydržím čekat další roky. Víš moc nevěřím, že se stane něco podobného v nějaké brzké budoucnosti, ale dal sem slib a i když by se mohlo zdát, že je jaksi na obtíž, dodržím jej. Ponesu ten závazek hrdě a se ctí, v té zkoušce obstojím.
Miluji Tě princezničko.
Jsi voda co piji,
jsi jídlo které jím,
jsi vzduch co dýchám.
Proudíš mi v žilách
a žiješ v mých snech...

3. května 2017 6:22

3. května 2017 v 6:29 | Vítr
Krásné ráno princezničko!
Tady leze sluníčko, na úplně modrou oblohu.
Poněkud spěchám a jelikož mi děsně schází kontakt s Tebou, tak alespoň pár řádek.
Přez fb to nemá smysl. Co by sis o mě pomyslela, když bych Ti tam denně psal. Nejspíš že jsem nějaký zoufalec.
Netuším, kdy Tě opět uvidím. Do Města pojedu až zase koncem května. A kdo ví, zda budeš mít volný víkend...nebo, zda to na Tebe nebude moc brzy. Tak mi pomalu vyprchává z žil adrenalin a euforie z posledního setkání. A nezbývá mi, nežli čekat. Týdny, měsíce a možná opět roky... Jsem snílek a bláznivý romantik a tak jen doufám, že se Ti v hlavě honí stejné myšlenky jako mě a že překonáš ten svůj zvyk a ozveš se.
Pa princezničko modrokrásná ...

30 dubna 2017 6.38

30. dubna 2017 v 6:49 | Vítr
Dobré ráno!
Pomalu se chystám do práce. Stejně jako včera a myslím, že i pár let následujících.
Udělám vše pro to, abych splnil svou nabídku Tobě. A ať se rozhodneš jak koliv, neuhnu z této cesty. Je to jen další "drak" a budu s ním bojovat, dokud jeden z nás nepadne.Miluji Tě princezničko a tak mi nezbývá nic jiného, nežli se pokusit o nemožné.
Dnes jsem si uvědomil, že Tě mám jako drogu, velmi příjemnou drogu, co mne vždy "nakopne". Kdykoliv si na Tebe vzpomenu. Vidím Tvůjspokojený výraz. Mírný, ospalý úsměv a cítím, jak hřeješ. Je mi jedno, jak dlouho se budeš rozhodovat, ale nakonec opět příde chvíle, kdy se setkáme a čas se zastaví... budem jen mi dva a naše duše opět splynou... Pa jdu bojovat za naši budoucnost...

29 dubna 2017 20:43

29. dubna 2017 v 21:17 | Vítr
Ahoj princezničko,
Mám Tě plnou hlavu. Těch necelých patnáct hodin, co jsem mohl po tolika letech prožít po Tvém boku,mi otočilo život vzhůru nohama. Dlouho jsem zvažoval, zda se na tu cestu opět vydat. Myslel jsem na to, kolik času mi posledně trvalo, nežli vzpomínky vybledly a srdce přestalo vnímat bolest z odloučení.
Myslím na to, zda má nějaký smysl, takhle žít. Zda by nebylo lepší, takovému vábení odolat. Zapomenout, smazat všechny stopy ve virtuálním světě a zlikvidovat dopisy, adresu i číslo v mobilu. Pokusit se zapomenout....
Navrhnul jsem Ti nevídanou, nebezpečnou a všemu co znáš odporující věc. Vím, ale též nádhernou věc! Plnou lásky a naplnění. A ano moc jsem o tom přemýšlel. Možná, víc jak rok, jsem si tu myšlenku formuloval. Měsíce a měsíce přemýšlení a tvarování té představy. Nejprve jsem si říkal, že je to nesmysl, ale potom mne napadlo, že by to vyřešilo vše, co stojí v cestě tomu, aby jsme byli konečně šťastni...
Nakonec jsem se odhodlal a řekl Ti to. Nevím, jak budeš reagovat a zda o tom budeš přemýšlet, ale semínko té myšlenky, již bylo zaseto. A kdo ví, třeba se opravdu stane zázrak a princezna s elfinkou, najdou cestu do rytířovy náruče... To že jsem u Tebe mohl zůstat a na pár hodin vrátit čas, to považuji stále za malý zázrak. Přehrávám si ty chvíle a pokouším se zachytit perem na papír Tvou tvář. Měla jsi takzvláštní výraz, takzvláštní oči... úplně černé...

8.října 2016 ve 23:48

9. října 2016 v 0:40 | Vítr
Ahoj princezničko.
Dívám se na Tvé fotky z poslední doby.
Vidím, jak se mění od základu Tvůj život a doufám, že mne nepotřebuješ. Víš, to, že ty změny přijdou, jsem si uvědomil někdy během konce loňského léta a začátkem podzimu, prohlížeje Tvé fotky. (Vlastně jen té jedné.)
Asi se to může zdát nemožné, odhadovat osud člověka, jeho budoucnost a směr, jakým jeho život půjde, jen podle fotografií. Přesto jsem se trefil.
Bylo těžké, jen sledovat Tvůj život a nezasahovat. Víš Moc jsem chtěl něco udělat. Měl jsem pocit, že musím zasáhnout, pokusit se pomoci... Prostě to bylo těžké. Mno a také dost divné. Co by sis asi myslela, že mohu i po letech znát svou princeznu tak dobře, abych pochopil co se děje? To asi ne. Spíš to, že Tě šmíruji...
Tak jsem se raději jen díval.. Říkal sem si jen, že se snad rozpomeneš na můj slib a když budeš potřebovat, tak se ozveš, zavoláš, nebo tak něco. Mno, očividně sis poradila a já jen doufám, že mne nikdy nebudeš potřebovat. Poněvadž to bude důkaz o tom, jak spokojeně žiješ.
Ve chvíli, kdy jsem nabyl jistoty o změnách ve Tvém žití, prozkoumal jsem své nitro a myšlenky, hledaje nějaké stopy zklamání a žárlivosti. Avšak krom stálé přítomnosti smutku z Tvé nepřítomnosti a hladu po Tvých polibcích, jsem nic neobjevil. Což mne kupodivu docela potěšilo a navodilo mi stav mírného uspokojení... (To víš, v každém chlapovi je jistá dávka ješitnosti.)
Nojo co dodat, snad jen, že Ti držím palce. Přeji, jen to dobré a snad aby to fakt bylo ono. A možná, smím li doufat, tak malou vzpomínku, co mi věnuješ ve chvíli, kdy budeš šťastná, někde při toulkách po lesních cestách a krásách této zemičky. Neboj, já bych to jistě cítil, kdyby jsi mi takovou, šťastnou myšlenku poslala.
Pa princezničko, stále na Tě vzpomínám, stále na půl v sedle. Připraven vyrazit, bít se pro Tebe a pro slova, co jsem od Tebe nikdy nemohl slyšet...
P.S: ... Při podzimní, větrné noci, otevři své okno a zavři oči.
Když budeš pozorně naslouchat, tak v šumění deště a hukotu větru zaslechneš nocí vzdálený kopyt cval.
A v krátkém okamžiku, namodralým světlem blesků rozzářené noci, zahlédneš matný odlesk kovu.
Pak budeš mít jistotu, že je Tvůj rytíř stále na stráži...

21. ledna 2016 v 22:18

22. ledna 2016 v 22:44 | Vtr
Ahoj princezničko!
Posílám pozdrav, z úplně zasněžených hor.
Večer jsem byl na procházce s vlčicí. Všude spousta čerstvého sněhu a do toho zářící úplněk. Měsíční světlo, se od té záplavy čerstvého prašanu odráželo, jako by ho někdo posypal, spoustou drobounkých, jiskřících drahokamů.
Vlčice nadšeně poskakoval a vrážela čenich do té záplavy světla a po chvíli, byla sama celá obalená sněhem, jak polární medvěd. Chvilku jsem jí házel sněhové koule a ona je s nadšením štěněte, chytala do tlamy. Pak ji něco zaujalo na břehu Jizery a dlouho tam čenichala a frkala. Díval jsem se na ten veliký, zářící, měsíční kotouč a vzpomněl jsem si na jiný úplněk. Až mne to zabolelo. Víš, strašně se mi stýská. Kéž bych Tě mohl alespoň na chvíli vzít do náruče a ztratit se ve Tvých vlasech. Stisknout na okamžik Tvé, štíhlé tělo a ochutnat zase Tvé polibky...
Kéž by si věděla o mých dopisech, kéž by sis jednou vzpoměla. Netušíš, jak moc se mi stýská ...kéž bych měl právo Ti to prozradit!

25.12.2015

25. prosince 2015 v 21:34 | Vítr
Ahoj princezničko.
Je to již osm měsíců, co jsem si řekl,že Ti již nebudu psát.
Ponejprv, je to tak trochu příznak bláznovství a navíc... prostě je to šílené, psát do nereálného prostoru své dopisy. Obvzvláště, když je může číst kdokoliv, kromě Tebe.
Samozřejmě, je tu šance, že by si mohla obrovskou náhodou na tyto řádky, při svých toulkách po netu, náhodou narazit. Ale dovolím si pochybovat, že by si četla více, nežli pár vět. A ani při nejlepší vůli by si nepoznala, že jsem to já. Počítám, že kiberprostor je plný nešťastný, či zoufalých lidí, tak by si se dlouho nezdržela.
Tak proč s tím opět začínám?
Nevím, prostě se mi stýská a tohle je jediný způsob, jak se Ti občas ozvat a v tomto domělém kontaktu, i sem tam vyznat to, co cítím.
Je konec roku a já si občas urvu chvilku, nahodím komp a najdu tu Tvou poslední fotku. Dívá se zní na mne milá zrzka, s jemným, hezkým úsměvem. Na chvilku zatoužím vzít do dlaně ty roztomilé cůpky... pak si řeknu, nešil blázne! A jdu spát.
Mno nic, tak alespoň dodatečně, přeji hezké svátky a hodně štěstí v novém roce. Pa.

19.4.2015

19. dubna 2015 v 9:09 | Vítr
Ahoj princezničko.
Dnes je krásný, slunečný den. Sice po ránu trochu mrzlo, ale nikam sem nejel a tak mi odpadlo škrábání okna. Pojedu do práce až odpoledne. Je neděle a tak chci trochu odpočívat. Posílám Ti fotku střešního okna, co mám nad svou postelí. Večerní stmívání jím vypadá opravdu úžasně. Usínám a pozoruji hvězdné nebe. Myšlenky se toulají tím třpitivým nekonečnem a pomalu usínám. Je to úžasná terapie.
Četl sem, že se budeš konečně stěhovat do bytu, kde budete konečně sami. To je fajn. Vlastní byt je fakt super. Soukromí a klid. Zázemí, bezpečí a ...mno prostě Ti to přeji.
Hodně štěstí v novém životě princezničko.
Pa.

26.3.2015 20:29

26. března 2015 v 20:36 | Vítr
Ahoj princezničko.
Dnes na Tebe myslím celé odpoledne. Začalo totiž pršet a vzduch tu dnes voní naprosto úžasně. Připomělo mi to jedno naše dávné, společné, lesní toulání. Kéž by si to tu mohla vidět. Je tu tak krásně. Jako bych tu žil odjakživa. Poznávám každý strom, každou stružku jarní vody. Kéž by bylo vše jinak a já Tě tu mohl provést...
Víš co mne napadlo? Nemáš sice adresu, kam bych Ti mohl napsat, ale já adresu mám : Poste restante Vysoké nad Jizerou 252 28. Mno jméno znáš...
Je to šílené viď? Píši Ti, jako by si to tu někdy četla, jako by jsem měl naději, že mi někdy napíšeš.
Raději toho nechám.
Dobrou noc princezničko...

23.3.2015 20:14

23. března 2015 v 21:27 | Vítr
Ahoj princezničko.
Konečně jsem po dlouhé době zase na netu.
Trvalo to přes dva měsíce, ale bohužel to dříve nešlo. Musel sem zlikvidovat neuvěřitelné množství reklam a hloupostí v poště a probrat se příspěvky na fb. S nadšením jsem prošel Tvé fotky a s mnohem menším pročetl Tvé příspěvky. Přemýšlím, zda jsi za tu dobu co jsem Tě neviděl, podlehla obrovskému trendu používání vulgarit v mluvě a nebo, zda si Tě po tom dlouhém odloučení ve svých vzpomínkách jen neidealizuji. Protože když si vybavím chvíle, kdy jsme byli spolu, (třeba fotit, nebo v kavárně, nebo na procházce...) tak si nemluvila tak hrubě. Zato dnes mne některé Tvé výrazy uváděly do rozpaků. To jsi opravdu tolik frustrovaná a nešťastná, že se snažíš tímto způsobem šokovat a přitáhnout pozornost? A nebo je to jen skryté volání o pomoc?? Nevím a s ohledem na nedoručitelnost mých dopisů, se to ani nedozvím. Trápí mne to. Chtěl bych Ti říci, co si o takové mluvě myslím a asi bych i měl. Jenom že des, již nedokáži odhadnout Tvou reakci na takovou výtku. Přesto, pokud se chci i nadále nazývat Tvým přítelem a ochráncem, měl bych s tím něco udělat.
Princezničko, prosím, nesnižuj svou hodnotu tím, že se budeš vyjadřovat tak hrubě. Vždyť ve svém nitru taková nejsi! Vím jak dokážeš být křehká a milá a něžná...
Vím, že bych na Tebe mohl být pyšný a hrdý...
Princezničko, zkus se zamyslet na tímhle: lidé o nás smýšlejí v podstatě tak, jak jim to dovolíme. A pokud o sobě mluvíme špatně, nebo pokud se chováme (a mluvíme) hrubě, tak se tak chovají i k nám. To jsem si v životě již mnohokrát ověřil. Samozřejmě, jsou výjimky a výjimečné situace. Ale v běžném rozhovoru je to strašné. A navíc, copak jsi zapomněla, že co na internet dáš, to tam již na vždy zůstane? Co když se k takovým věcem nakonec dostane někdo, u koho Ti bude záležet na tom, co si o Tobě myslí. Na tom, jaký na něj uděláš dojem... Budeš se za takové hrubosti jednou stydět.
Promiň mi mé výtky, ale jsem Tvůj přítel a kdo jiný by Ti to měl říci nežli ten, komu na Tobě záleží.
Ale dost již o tom. Strašně se mi po Tobě stýská a to že Tě smím vidět alespoň tady, je pro mne velká útěcha.
Pa zlatíčko...
P.S: Kéž se Ti splní Tvé sny.

16.11.2013 23:07

16. listopadu 2013 v 23:31 | Vítr
Dobrý večer princezničko.

Snažil jsem se nějaký čas navléci do svého původního života. Fakt jsem se pokoušel navázat všude tam, co mne osud a nemoc odtrhli od mých přátel zájmů a Tebe.
Nemá smysl popisovat jak moc to bylo obtížné. K ničemu by to nepomohlo. Navíc je jasné, že veškerá snaha byla marná.
Je až neuvěřitelné, jak snadno a rychle, si všichni známí za mne našli náhradu. Vždyť to byl vlastně pouhý rok! A stačilo to k tomu, abych zmizel z jejich paměti.
Možná se divíš (ne,, nedivíš...možná, kdyby jsi to četla tak by jsi se divila...), že jsem zase chvíli nepsal. Je to pár týdnů, vím. Promiň.
Dnes jsem si uvědomil, že upadám do jakési apatie a jen podivným, prázdným způsobem přežívám. Ve čtyři vstanu a jedu do práce. Odpoledne se kolem čtvrté vracím a jdu do dílny a kolem půlnoci spát...A pokud mám noční, je to obrácené, jen spím ještě o chlup méně.
Je to jako v nějakém podivném snu, jako v černobílé filmové smičce.
A co jsem se musel odstěhovat, tak si připadám, jako odříznutý od světa.
Pokoušel jsem se navázat kontakt alespoň dopisováním a nebo přez čet, se spoustou lidí, ale po pár vlažných odpovědích, zůstaly poslední řádky bez reakce...
Zůstali mi jen dva přátelé, čehož si momentálně cením nadevše. Dokonce mne jeden pozval na Silvestra do své rodiny. S radostí jsem to přijal a jelikož bude letos dost volna, tak se tam hodlám uhnízdit alespoň na tři čtyři dny. Slíbil mi spoustu vína a medoviny a tak si hodlám osladit život pořádným svařákem a doufám, že bude dost času pořádně si popovídat o focení a o životě.
Princezničko moje, je mi nesmírně líto, že nemám šanci navštívit Tvé město a pohlédnout Ti do očí. Mrzí mne, že jsem tak daleko a nemohu ve své náruči tišit Tvůj žal, nad strátou toho malého tvorečka. Je to již druhý podzim, co se s Tebou nemohu vodit po podzimních uličkách a hřát Tvou dlaň ve své. Tolik mi schází Tvé přátelství, tolik mne to vše mrzí...
Bohužel však nevím, jak učinit nějakou změnu...
Kéž by jsi našla cestu...
Kéž by jsi dokázala zavolat: "Rytíři můj! Kde jsi?! Povstaň z prachu cesty a zapomění a podej mi svou dlaň. Buď mi opět průvodcem. Přijď do mého města... scházíš mi."

Pa princezničko a dobrou noc.

27.10.2013 20:39

27. října 2013 v 20:46 | Vítr

Ahoj.
Venku prší a fouká pěkný vichr.
Zítra je volno a tak sedím u kompu, na míst, abych seděl u nějaké práce.
Okukuji kde co a najednou vidím jeden ze Tvých příspěvků. Zaostřím a málem mne kleplo. Měla jsi v týdnu narozeniny a já to propásl.
Jsem z toho poněkud rozmrzelý. Mohl jsem Ti poslat alespoň krátkou textovku. Byl by to sice jen zdvořilostní kontakt, ale bylo by to přeci jen o stupínek "živější" kotakt, nežli je toto "dopisování".
Nevím, zda mne zradilo info na fb. Vždy ho kontroluji kvůli narozeninám přátel. A fakt si myslím, že zrovna Tebe bych nepřehlédl...
Mno, nic s tím již nenadělám. Tak alespoň takto, dodatečně: Vše nejlepší zlatíčko a ať se Ti splní vše po čem toužíš.
Pa.

14.10.2013 18:57

14. října 2013 v 19:09 | Vítr
Dobrý večer princezničko.
Dnes bych moc potřeboval Tvou dlaň, na svém čele.
Nějak mi došla síla a vůle k čemukoli...
Já vím, nejde to. Jen se prostě nemám komu svěřit. A pořád jsi mi nejbližší, ať je to ve skutečném světě jak koliv jiné. Vzpomínka na bezpečí Tvé náruče, mne uklidňuje a smiřuje se všemi mými starostmi.
Bývala doba, kdy bych se Ti styděl s něčím takovým svěřit, ale dnes jsem jen stín, toho co dříve a jsem rád, za jakoukoliv útěchu....
Pa, moc na Tebe vzpomínám.

11.10.2013 1:14

11. října 2013 v 1:42 | Vítr
Ahoj princezničko.
Viděl jsem Tvou výzvu, že se chystáš v dohledné době na akci a že se Ti tam nechce moc samotné....
Až jsem nadšením nadskočil....Na chvilenku jsem si dovolil ten luxus a představil si, jak zase po dlouhé době, jdeme někam spolu. Dokonce jsem Ti i napsal, že se tedy dobrovolně hlásím. Ale neboj, na místo "odeslat" jsem zmačkl "smazat".
Vím co se sluší.
Možná, by Tě tohle co jsem napsal rozlobilo...ano, jak tě znám, tak asi ano. Ale věř mi prosím, je to takhle lepší. Vím moc dobře, co cítím a po tom co vím o Tobě z poslední doby, bych Tě jistě nechtěl zklamat tím, že bych se nedokázal ovládnout a klidně bych se Ti dál dvořil. Nakonec by Tě to otrávilo a stejně by jsme se přestali vídat...tak že by to dopadlo stejně, jako je to teď.
Každopádně.... neuvěříš, co mi dá práce si namlouvat všechny ta věci o tom, jak Ti musím jít z cesty. Kdyby jsi jen tušila, jak moc bych tomu Tvému chtěl zakroutit krkem a vítězně si Tě "hodit přes sedlo" a odvézt domů :-D . Hezké představy viď...mno nakonec to nikam nevede, takové představy. A tak žiji ve vzpomínkách a doufám, že mi to vystačí na zbytek mých dní.
Myslím na Cyrana a doufám, že můj příběh je alespoň vzdáleně podobný tomu jeho. Doufám, že by mne nikdo nenazval patetickým a ufňukaným hlupákem...stejně jako by se to nikdo neodvážil říci o něm...o Cyranovi... Musím si ten film někde sehnat a zase si jej pustit. Myslím že byl ten příběh natočen víckrát, ale já mám na mysli tu verzi z devadesátého roku...viděl jsem to poprve ve francouštině s našimi titulky a bylo to naprosto nepřekonatelné...

Tak se měj krásně princezničko. Doufám, že na ten víkend někoho seženeš a budeš se bavit.
Dobrou noc.
Miluji Tě.
Pa.

6.10.2013 0:18

6. října 2013 v 0:27 | Vítr
Dobrý večer princezničko...vlastně dobré ráno ...
Jistě se již ukládáš ke spánku a snad si i vzpomeneš... ne, to vlastně ne ... Tvé myšlenky jistě patří Tvému muži a tak jeto správné.
Četl jsem po sobě svůj včerejší dopis Tobě. A musím říci, že mne samotného vyděsil. Nejprve jsem jej chtěl smazat, ale pak jsem si řek, že je zde zachovám. Již jen pro to, aby mne varoval, před vlastní pýchou a ješitností. Byl jsem v tom dopise až příliš otevřený, příliš sebejistý a domýšlivý.... to je špatné a já se musím naučit lépe ovládat....a nebo přestat pít.
Je tak pozdě a jsem příliš unavaný...padají mi oči a zapomínám, co vlastně píši.
Dobrou noc lásko, posílám Ti polibek na Tvá sladká ústa....Pa ... dobrou noc... miluji Tě... pa...

4:10.2013 22: 47

4. října 2013 v 23:03 | Vítr
Ahoj, ahoj
Princezničko,. jsi tu???
Ne.
Nejsi,
Jak by jsi mohl.
To jen to horké, kořeněné víno, m nasadilo do hlavy ten hloupý nápad
Ano Piljsem . jo a mooooc lodí by se pohoršilo.. mno a co. tak nejsem svatý!
Prostě jsem pil. Ale to nic nemění na tom, že to je spíš vyjímečné a že Tě miluji!
Mno.
Tak jsem to napsal a co má být? Je to pravda. Já tu dívku miluji.
Nic se tím nemění, má svůj život a já jí ho nebudu brát
To je důkaz, že ji miluji... děsné co,
Ale je to tak. Klidně ,mne odsuďte!
Jer mi to jedno.
Jo
A jsem poněkud opilý
Jo pil jsem.
Svařené víno. A celý litr .....vlastně dva, ale to je jedno
To nemění nic na mých citech k princezničce.
Jen ty zábrany, poněkud padají
Zábrany říci to na plná ůsta.
Tak znovu, dokud jsem podnapilý : miluji Tě! ... Bože , vím, že nic nezměním a že se to nejspíš nikdy nedovíš, ale já Tě budu mít ve svém srdci mít pořád.
Tal-
A je to tady.
A víte co? Přál bych vám ji znát. Je totiž úžasná. Na pohled ostýchavá. Ale když víte jak "zahrát" na tu správnou stunku..je to neskutečná dívka... je to sen.... bože, já se tu vaznávám vdané dívce... ale poručte srdci.. ne, nebojte. Fakt ji miluji a tak jí její manželství nezničím. ... má své sny a touhy a spoustu jich znám a tak jen tiše sleduji její život a teším se, když je šťastná a ldyž mne přemáhá touha, tak o té úžasné dívce, vyprívím vám a třpitivým hvězdám, na noční obloze...
Ach princezničko... miluji Tě....

10.9.2013 22:43

10. září 2013 v 22:50 | Vítr
Dobrý večer princezničko
Mám za sebou týden překotného stěhování a pořád ještě nejsem usazený. Počítám, že to ještě tak dva, tři týdny potrvá.
Ty jsi teď v daleké cizině a máš jistě spoustu nových zážitků a zkušeností. Moc rád bych si to vše jednou poslechl zlatíčko. Dlouho jsem uvažoval, že až se oběvíš na netu, že Tě aspoň pozdravím, ale nakonec mne napadlo, že je spousta jiných a důležitějších lidí, co by si chtěla zkontaktovat a spousta věcí, co potřebuješ pořešit Tak jsem se nakonec rozhodl, že Tě nebudu obtěžovat.
Moc si to tam užij a držím palce, aby jsi byla ta nejlepší.
Přeji dobrou noc. Pa, líbám Tě princezničko. Pa...
P.S: moc mi chybíš.

25.8.2013 22:54

25. srpna 2013 v 23:11 | Vítr
Ahoj
Další víkend za námi. Sehnal jsem nové auto a dva dny se sním seznamoval. Najezdil jsem asi šest set kilometrů, abych se sním sžil. Byl jsem na horách a znovu projel cestu, kterou jsem Tě kdysi vezl. Bylo tak krásně... Sluníčko a vonící les a poslední borůvky. Hodně jsem vzpomínal a dokonce se i usmíval.
Snad se na mne zase usměje štěstí...
Posílám spoustu polibků a nech si něco pěkného znát. Pa princezničko.

22.8.2013 22:25

22. srpna 2013 v 22:26 | Vítr
Ahoj.
Hlava mi padá únavou, ale nedokáži se dokopat do postele, aniž bych Ti nenapsal alespoň pár krátkých řádek.
Dnešek byl pro mne dost vysilující. Počínaje ranní skoro nehodou s mrňavým kotětem, až po odpolední maraton doma.
Koukal jsem na netu, že jsi měla také pěknou honičku. Tak doufám, že vše dobře dopadne.
Posílám Ti spoustu polibků a nech si něco hezkého zdát.
Pa, Tvůj unavený...
 
 

Reklama