Magie slov

Úvod do "Magie slov"

30. června 2011 v 16:47 | Vítr


Již delší čas se soukromě zabývám něčím, co jsem si sám pro sebe označil pracovním názvem "Magie slova". Existuje jistá stará teorie, kterou lze ve spoustě různých textů docela slušně vysledovat a ta praví, že každé slovo má svou moc. Chcete li, svou magii. Pokud jste čtenáři alespoň trochu sečtělí, všimli jste si kupříkladu v pohádkách, scifi, či knihách o magii zmínek o tom, že co dokážete pojmenovat, to dokážete ovládat. Často nalezneme zmínky o tom, že šlo pouhým vyslovením kombinace slov (tak zvaných zaklínadel) mohl ten kdo je pronesl, dokázat či získat skoro cokoliv. Samozřejmě se může zdát taková věc značně nepravděpodobná a myslím, že v dnešním světě by se těžko našlo pár jedinců, co by takovému tvrzení věřili. Přezto, všimli jste si, že jakékoliv vyslovené slovo je vlastně kombinace zvuků? Aha, to je již daleko zajímavjejší informace, co? Zvuk se dá změřit, má jistou sílu, a kmitočet a vybrace, které je mimochodem schopen předat dál. A pokud má něco takové vlastnosti, dá se prohlásit, že to má zcela jistě i nějakou energii. Pokud si to tedy zhrneme, tak každé vyslovené slovo, má určitou potenci něco minimálně ovlivnit nárazem zvuku či vybracemi. Pokud si toto připustíme, otevírá se nám obrovské pole možností, jak tohoto jevu využít.
Další taková zajímavost, kterou by jsme neměli u slov přehlížet je to, jak vlastně "sedí" na to co pojmenovávají. Jsou slova, ve kterých přímo cítíte a skoro "ochutnáváte" to co pojmenovávají. Zvuk toho daného vysloveného slova doslova hmatatelně popisuje pojmenovávaný předmět. Zde bude zřejmě potřeba uvést několik příkladů, aby jste pochopili, co mám vlastně na mysli. Tak si vemte třeba taková slova jako lítko a stehno. Když je vyslovíme, tak aniž by jsme si ony pojmenované části lidského těla představovali, je nám jasné jak vypadají. Ano, uvědomte si, že do podstaty těch slov je již vloženo jak budou ony partie jenž popisují vypadat. Tak kupříkladu lítko, je to takové protáhlé slovo, lítko... takový štíhlejší zvuk, vertykální a pružný. Na opak ze slova stehno, máme horizontální pocit, širší, podsaditější a mohutnější. Zkuste si to slovo říci párkrát pomalu a na hlas. Uvidíte, že mám pravdu. Nebo třeba slovo strom. No schválně řekně te na hlas několikrát (ale opravdu na hlas a z důrazem!) slovo strom. Nemáte pocit, že vás to nutí vstát? Strom! Strom! Ještě jednou to zopakujte, cítíte tu solidnost a váhu kmene? Ten silný tah směrem do koruny, který ve vás vyvolává nutkání vstát ze židle, jako by jste chtěli růst vzhůru spolu s tím stromem? A na opak slovo stromek. Působí štíhle a lehce, skoro jako by rozverně vybrovalo a třáslo se, jako tenké větvičky ve větru. Opět řekněte si to slovo několikrát za sebou. Už rozumíte o čem mluvím? Každé slovo má svou energii, kterou popisuje to, co vlastně pojmenovává. A teď abych se opět přiblížil k původní myšlence, když tedy víme, co v sobě slova ukrývají, není teoreticky možné tuto energii nějak ovládnout? Pokud si dokážeme v daném slově najít tuto energigi a stoupneme si před pojmenovávaný předmět, nemělo by být těžké spojit energii slova s energií toho předmětu, "vyladit" je a spojit. Mno a myslím, že v tu chvíli nad tím předmětem získáte v podstatě jakousi moc a měli by jste si sním umět udělat cokoliv vás jen napadne. To je podle mne to čemu se v pradávnu říkalo magie a co s postupem věků lidé zapoměli a odsunuli do říše pohádek a smyšlených příběhů.
Zvláštní skupinou takových slov jsou jména. Jistě jste si v knihách o různých, tak zvaných pohádkových, či vymyšlených tvorech všimli, že měli dvě i více jmen. Hodně markantní a popisované je to v příbězích o dracích, ale týkalo se to i jiných bytostí. Tedy, měli jedno tak zvané běžné jméno, jež používali v běžném životě a pak měli jméno jemuž se říkalo pravé jméno. To bylo tajné. Přepečlivě se tajilo a nikdo je na sebe nikdy dobrovolně nevyzrazoval. Protože znalost tohoto jména, znalost toho zvuku(!) dávala tomu kdo je odhalil, obrovskou moc nad jeho nositelem. A jak jsem se již zmiňoval, obvzvláště u draků, bylo toto vědění pečlivě tajeno. Protože ten, kdo věděl pravé jméno konkrétního draka, mohl mu i rozkazovat, případně jej i zabít.
Myslím, že i třeba takové slovo kámen, vhodným způsobem řečené, a při správnén souznění energie toho zvuku a předmětu, by mělo takovým kamenem pohnout. A v tom si myslím, že spočíval princip tohoto druhu magie.
Hodlám provést pár praktických pokusů a cvičení a pak se pokusím popsat jaké jsem měl výsledky.
 
 

Reklama