15.6.2017 21:08

15. června 2017 v 21:28 | Vítr |  Diary
Zahrada zalitá.
Procházka s vlčicí, odbytá.
Pošta roztříděna a odpovědi připraveny k odeslání.
Jen čekám na spánek. Sedím u kompu a snažím se nemyslet na to,co asi dělá.
Je letní večer, dlažba Města musí být rozpálená od slunce a vzduch se jistě plní směsicí večerních pachů a vůní. Pomalu mizí z ulic "dení" turisté a lidi spěchající ze zaměstnání. "Noční" turisté ještě nevyrazili. A tak je trochu volněji, na ulicích a nábřeží...
Tento čas jsem měl nejraději. I světlo bývalo zvláštní a pozdní fotky měly kouzlo neopakovatelnosti.
Možná je v práci a možná, se toulá ulicemi Města, nevím a dle jejího přání, již asi nikdy vědět nebudu. Vlastně je to pro mě nový pocit, nevědět. Nevědět co dělá, nač myslí, nebo zda jí není smutno. Prostě se nezajímám. Jak si přála...
Je mi smutno, stýská se mi ale je to její přání a tak se snažím přivyknout co nejdřív.
Ale je to těžké. Hlava ví, že to jinak nede, ale srdce to stále nechce pochopit a přijmout.
Já se mu to však pokusím vysvětlit. Prostě musí přijmout, že je konec. S příběhem, sny, nadějemi... prostě konec. Jako by přišel Smrť a upozornil na poslední, padající zrnka písku...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama