29 dubna 2017 20:43

29. dubna 2017 v 21:17 | Vítr |  Nezaslaná pošta
Ahoj princezničko,
Mám Tě plnou hlavu. Těch necelých patnáct hodin, co jsem mohl po tolika letech prožít po Tvém boku,mi otočilo život vzhůru nohama. Dlouho jsem zvažoval, zda se na tu cestu opět vydat. Myslel jsem na to, kolik času mi posledně trvalo, nežli vzpomínky vybledly a srdce přestalo vnímat bolest z odloučení.
Myslím na to, zda má nějaký smysl, takhle žít. Zda by nebylo lepší, takovému vábení odolat. Zapomenout, smazat všechny stopy ve virtuálním světě a zlikvidovat dopisy, adresu i číslo v mobilu. Pokusit se zapomenout....
Navrhnul jsem Ti nevídanou, nebezpečnou a všemu co znáš odporující věc. Vím, ale též nádhernou věc! Plnou lásky a naplnění. A ano moc jsem o tom přemýšlel. Možná, víc jak rok, jsem si tu myšlenku formuloval. Měsíce a měsíce přemýšlení a tvarování té představy. Nejprve jsem si říkal, že je to nesmysl, ale potom mne napadlo, že by to vyřešilo vše, co stojí v cestě tomu, aby jsme byli konečně šťastni...
Nakonec jsem se odhodlal a řekl Ti to. Nevím, jak budeš reagovat a zda o tom budeš přemýšlet, ale semínko té myšlenky, již bylo zaseto. A kdo ví, třeba se opravdu stane zázrak a princezna s elfinkou, najdou cestu do rytířovy náruče... To že jsem u Tebe mohl zůstat a na pár hodin vrátit čas, to považuji stále za malý zázrak. Přehrávám si ty chvíle a pokouším se zachytit perem na papír Tvou tvář. Měla jsi takzvláštní výraz, takzvláštní oči... úplně černé...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama