Duben 2017

30 dubna 2017 6.38

30. dubna 2017 v 6:49 | Vítr |  Nezaslaná pošta
Dobré ráno!
Pomalu se chystám do práce. Stejně jako včera a myslím, že i pár let následujících.
Udělám vše pro to, abych splnil svou nabídku Tobě. A ať se rozhodneš jak koliv, neuhnu z této cesty. Je to jen další "drak" a budu s ním bojovat, dokud jeden z nás nepadne.Miluji Tě princezničko a tak mi nezbývá nic jiného, nežli se pokusit o nemožné.
Dnes jsem si uvědomil, že Tě mám jako drogu, velmi příjemnou drogu, co mne vždy "nakopne". Kdykoliv si na Tebe vzpomenu. Vidím Tvůjspokojený výraz. Mírný, ospalý úsměv a cítím, jak hřeješ. Je mi jedno, jak dlouho se budeš rozhodovat, ale nakonec opět příde chvíle, kdy se setkáme a čas se zastaví... budem jen mi dva a naše duše opět splynou... Pa jdu bojovat za naši budoucnost...

29 dubna 2017 20:43

29. dubna 2017 v 21:17 | Vítr |  Nezaslaná pošta
Ahoj princezničko,
Mám Tě plnou hlavu. Těch necelých patnáct hodin, co jsem mohl po tolika letech prožít po Tvém boku,mi otočilo život vzhůru nohama. Dlouho jsem zvažoval, zda se na tu cestu opět vydat. Myslel jsem na to, kolik času mi posledně trvalo, nežli vzpomínky vybledly a srdce přestalo vnímat bolest z odloučení.
Myslím na to, zda má nějaký smysl, takhle žít. Zda by nebylo lepší, takovému vábení odolat. Zapomenout, smazat všechny stopy ve virtuálním světě a zlikvidovat dopisy, adresu i číslo v mobilu. Pokusit se zapomenout....
Navrhnul jsem Ti nevídanou, nebezpečnou a všemu co znáš odporující věc. Vím, ale též nádhernou věc! Plnou lásky a naplnění. A ano moc jsem o tom přemýšlel. Možná, víc jak rok, jsem si tu myšlenku formuloval. Měsíce a měsíce přemýšlení a tvarování té představy. Nejprve jsem si říkal, že je to nesmysl, ale potom mne napadlo, že by to vyřešilo vše, co stojí v cestě tomu, aby jsme byli konečně šťastni...
Nakonec jsem se odhodlal a řekl Ti to. Nevím, jak budeš reagovat a zda o tom budeš přemýšlet, ale semínko té myšlenky, již bylo zaseto. A kdo ví, třeba se opravdu stane zázrak a princezna s elfinkou, najdou cestu do rytířovy náruče... To že jsem u Tebe mohl zůstat a na pár hodin vrátit čas, to považuji stále za malý zázrak. Přehrávám si ty chvíle a pokouším se zachytit perem na papír Tvou tvář. Měla jsi takzvláštní výraz, takzvláštní oči... úplně černé...