8.října 2016 ve 23:48

9. října 2016 v 0:40 | Vítr |  Nezaslaná pošta
Ahoj princezničko.
Dívám se na Tvé fotky z poslední doby.
Vidím, jak se mění od základu Tvůj život a doufám, že mne nepotřebuješ. Víš, to, že ty změny přijdou, jsem si uvědomil někdy během konce loňského léta a začátkem podzimu, prohlížeje Tvé fotky. (Vlastně jen té jedné.)
Asi se to může zdát nemožné, odhadovat osud člověka, jeho budoucnost a směr, jakým jeho život půjde, jen podle fotografií. Přesto jsem se trefil.
Bylo těžké, jen sledovat Tvůj život a nezasahovat. Víš Moc jsem chtěl něco udělat. Měl jsem pocit, že musím zasáhnout, pokusit se pomoci... Prostě to bylo těžké. Mno a také dost divné. Co by sis asi myslela, že mohu i po letech znát svou princeznu tak dobře, abych pochopil co se děje? To asi ne. Spíš to, že Tě šmíruji...
Tak jsem se raději jen díval.. Říkal sem si jen, že se snad rozpomeneš na můj slib a když budeš potřebovat, tak se ozveš, zavoláš, nebo tak něco. Mno, očividně sis poradila a já jen doufám, že mne nikdy nebudeš potřebovat. Poněvadž to bude důkaz o tom, jak spokojeně žiješ.
Ve chvíli, kdy jsem nabyl jistoty o změnách ve Tvém žití, prozkoumal jsem své nitro a myšlenky, hledaje nějaké stopy zklamání a žárlivosti. Avšak krom stálé přítomnosti smutku z Tvé nepřítomnosti a hladu po Tvých polibcích, jsem nic neobjevil. Což mne kupodivu docela potěšilo a navodilo mi stav mírného uspokojení... (To víš, v každém chlapovi je jistá dávka ješitnosti.)
Nojo co dodat, snad jen, že Ti držím palce. Přeji, jen to dobré a snad aby to fakt bylo ono. A možná, smím li doufat, tak malou vzpomínku, co mi věnuješ ve chvíli, kdy budeš šťastná, někde při toulkách po lesních cestách a krásách této zemičky. Neboj, já bych to jistě cítil, kdyby jsi mi takovou, šťastnou myšlenku poslala.
Pa princezničko, stále na Tě vzpomínám, stále na půl v sedle. Připraven vyrazit, bít se pro Tebe a pro slova, co jsem od Tebe nikdy nemohl slyšet...
P.S: ... Při podzimní, větrné noci, otevři své okno a zavři oči.
Když budeš pozorně naslouchat, tak v šumění deště a hukotu větru zaslechneš nocí vzdálený kopyt cval.
A v krátkém okamžiku, namodralým světlem blesků rozzářené noci, zahlédneš matný odlesk kovu.
Pak budeš mít jistotu, že je Tvůj rytíř stále na stráži...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama