Březen 2015

26.3.2015 20:29

26. března 2015 v 20:36 | Vítr |  Nezaslaná pošta
Ahoj princezničko.
Dnes na Tebe myslím celé odpoledne. Začalo totiž pršet a vzduch tu dnes voní naprosto úžasně. Připomělo mi to jedno naše dávné, společné, lesní toulání. Kéž by si to tu mohla vidět. Je tu tak krásně. Jako bych tu žil odjakživa. Poznávám každý strom, každou stružku jarní vody. Kéž by bylo vše jinak a já Tě tu mohl provést...
Víš co mne napadlo? Nemáš sice adresu, kam bych Ti mohl napsat, ale já adresu mám : Poste restante Vysoké nad Jizerou 252 28. Mno jméno znáš...
Je to šílené viď? Píši Ti, jako by si to tu někdy četla, jako by jsem měl naději, že mi někdy napíšeš.
Raději toho nechám.
Dobrou noc princezničko...

23.3.2015 20:14

23. března 2015 v 21:27 | Vítr |  Nezaslaná pošta
Ahoj princezničko.
Konečně jsem po dlouhé době zase na netu.
Trvalo to přes dva měsíce, ale bohužel to dříve nešlo. Musel sem zlikvidovat neuvěřitelné množství reklam a hloupostí v poště a probrat se příspěvky na fb. S nadšením jsem prošel Tvé fotky a s mnohem menším pročetl Tvé příspěvky. Přemýšlím, zda jsi za tu dobu co jsem Tě neviděl, podlehla obrovskému trendu používání vulgarit v mluvě a nebo, zda si Tě po tom dlouhém odloučení ve svých vzpomínkách jen neidealizuji. Protože když si vybavím chvíle, kdy jsme byli spolu, (třeba fotit, nebo v kavárně, nebo na procházce...) tak si nemluvila tak hrubě. Zato dnes mne některé Tvé výrazy uváděly do rozpaků. To jsi opravdu tolik frustrovaná a nešťastná, že se snažíš tímto způsobem šokovat a přitáhnout pozornost? A nebo je to jen skryté volání o pomoc?? Nevím a s ohledem na nedoručitelnost mých dopisů, se to ani nedozvím. Trápí mne to. Chtěl bych Ti říci, co si o takové mluvě myslím a asi bych i měl. Jenom že des, již nedokáži odhadnout Tvou reakci na takovou výtku. Přesto, pokud se chci i nadále nazývat Tvým přítelem a ochráncem, měl bych s tím něco udělat.
Princezničko, prosím, nesnižuj svou hodnotu tím, že se budeš vyjadřovat tak hrubě. Vždyť ve svém nitru taková nejsi! Vím jak dokážeš být křehká a milá a něžná...
Vím, že bych na Tebe mohl být pyšný a hrdý...
Princezničko, zkus se zamyslet na tímhle: lidé o nás smýšlejí v podstatě tak, jak jim to dovolíme. A pokud o sobě mluvíme špatně, nebo pokud se chováme (a mluvíme) hrubě, tak se tak chovají i k nám. To jsem si v životě již mnohokrát ověřil. Samozřejmě, jsou výjimky a výjimečné situace. Ale v běžném rozhovoru je to strašné. A navíc, copak jsi zapomněla, že co na internet dáš, to tam již na vždy zůstane? Co když se k takovým věcem nakonec dostane někdo, u koho Ti bude záležet na tom, co si o Tobě myslí. Na tom, jaký na něj uděláš dojem... Budeš se za takové hrubosti jednou stydět.
Promiň mi mé výtky, ale jsem Tvůj přítel a kdo jiný by Ti to měl říci nežli ten, komu na Tobě záleží.
Ale dost již o tom. Strašně se mi po Tobě stýská a to že Tě smím vidět alespoň tady, je pro mne velká útěcha.
Pa zlatíčko...
P.S: Kéž se Ti splní Tvé sny.

Sedmdesát sedm

22. března 2015 v 13:42 | Vítr |  Diary
Proč ten název? Mno, proto, že je to sedmdesát sedm dní, co jsem tu nebyl.
Odešel jsem "na sever". Za prací a doufám, i za novým životem. A trvalo to právě sedmdesát sedm dní, nežli jsem si našel čas na obnovení svého připojení na net. Práci, co jsem si vybral mám. Bydlení je téměř přepichové a když jsem si zvykl na jedenáctihodinový pracovní den a šestidenní pracovní týden, tak mám i trochu volného času. Sice jej povětšinou prospím, ale neděle je den volna a nedělní odpoledne je čas na psaní dopisů, čtení a návštěvy tohoto mého, virtuálního světa.
Trochu se tu rozhlédnu. Pročtu příspěvky blogů, co mám rád a snad i napíši nějaký ten komentář...