Staré zvyky mizí.

6. listopadu 2014 v 10:04 | Vítr |  Téma týdne


Jsem starý.
Podle vlastních dětí, jsem něco jako dinosaurus.
Je tedy zřejmé, že mám mnoho zvyků, jež by se daly nazvat starými.
Rozhlížím se po světě a vzpomínám. Je to vlastně pravda, dodržuji spousty věcí, co mne naučili rodiče a prarodiče. A je jich též dost, co již nedodržuji a přesto, si je pamatuji. A ve chvílích, kdy si to okolnosti vyžádají, je opráším a použiji.
Pokoušel jsem se jich co nejvíce předat svým dětem. Víte, aby je zase ony předali dál, aby se to, co považuji za správné a dobré, jen tak neztratilo. Aby to posloužilo dalšímu pokolení, ke snadnějšímu životu. K jeho pochopení a správnému prožití. Aby měli jistotu, kam v životě patří, jaká jsou jejich práva a také povinnosti. K určení toho, co je a není správné a zda "hodnoty" nadcházející doby, jsou opravdu hodnoty a ne špína...Teď si možná říkáte, jak mohu vědět, že to, co se v podobě zvyků, tradic a obyčejů snažím předat dál, je to správné.
Moment...
Přemýšlím, jak to nejlépe vysvětlit...
Mno, asi tak: Počítám, že málo kdo, by nesouhlasil s tím, že naše společnost není zdravá. (Nemyslím kašel a rýmu.) Je očividné, že trpí mnoha neduhy tak zvané "moderní doby". Nehodlám je zde všechny vypisovat a polemizovat o nich. Jistě si mnohý z Vás sám uvědomuje, že je to pravda a sám kolem sebe vidí, jak mnoho lidí žije. Potkávám vrstevníky svých dětí a vidím často bezradnost. Bezradnost nad tím, jak si v dnešním světě počínat. Hodně lidí by chtělo žít tak, aby se nemuseli stydět, když se po svém životě ohlédnou. Sám ten pocit znám a úzkostlivě se snažím držet těch tradic a zvyků, co mi naštěstí, byly předány. Jen... jen mne trochu rmoutí to, jak občas některé z mých dětí přijde a ptá se, proč že jsem jim vštěpoval to a to a proč s tím ve svém okolí, sklízí (sem tam), nepochopení a posměch.
Jsou chvíle, kdy si nejsem jistý, zda bylo v pořádku, učit je svým starám zvykům. Zvykům jejich a mých předků...
Pak si ale vzpomenu, co byli všichni ti lidé zač. Jak žili a jaké na ně mají jejich potomci vzpomínky a uklidním se. Říkám pak v takových chvílích: "Jen se nebojte, však přijde čas a vy budete vědět k čemu jsou vám ty předané zvyky dobré. Jen se jich držte. Je to naše dědictví, které nám nikdo nemůže vzít."
Tedy, pokud to sami nedovolíme...
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Gil Gil | Web | 6. listopadu 2014 v 10:21 | Reagovat

Kdyby se něco mladým lidem nutilo, tak před tím oni uhýbají, mají vlastní hlavu. Ale určitě si ze zvyků něco odnesou, vyberou sami, co se i jim bude zdát dobré nebo krásné nebo důležité předat dál :)) Hezký článek.
Nejvíc vlastně asi přetrvávají náboženské zvyky. Mnoho obřadů je starých tisíce let.

2 womm womm | E-mail | Web | 6. listopadu 2014 v 20:42 | Reagovat

Článok pekný ... a tých zvykov u detí sa určite netreba báť. Ako spomína Gil v komentári vyššie, mladí ľudia si sami selektujú to, čo si z výchovy odnesú. Každopádne je zaujímavé porieť sa na pohľad niekoho kto už má deti ... takže vĎaka za čitateľský zážitok :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama