Vaše realita...

4. září 2014 v 0:22 | Vítr |  Téma týdne
Wikipedie : Skutečnost nebo též realita je vše co (skutečně) existuje...na rozdíl od pouhých domněnek, představ, iluzí,plánů, přání, možností, atd.
Pěkné, výstižné, ale...mám otázku.
Co, skutečně existuje?
Dalo by se celkem logicky odpovědět, přeci to co skutečně vidíme, cítíme, na co si můžeme sáhnout, ochutnat to...
Tedy je realita to hmotné? Viditelné? Ohmatatelné, či zvážitelné...
Omlouvám se, ale to by se dalo vykládat tak, že to co je za rohem, již reálné není. Tak že musím předpokládat, že součástí toho, co nazýváme realitou, jsou i věci předpokládatelné. Ale to již jaksi odporuje oné výše uvedené definici. Tak že, jak to tedy ve skutečnosti je? Přeci, to co já očekávám za rohem, je jen moje domněnka, představa, možnost...
Vzniká tu opět další zajímavý problém. Tedy, pokud tu definici reality budeme brát jako správnou. Předně, z výše uvedeného vyplývá, že realita má pevné hranice. Dále, že tato hranice prochází přesně tím místem, kam dohlédneme (ostatní je jen předpoklad toho, že tam co nevidíme, realita dál pokračuje). Ale předpoklad, podle definice reality znamená, že tam prostě realita není! Realita se tudíž zdá, jako dost omezený prostor kolem rozhlížející se osoby. Zajímavé, že? Ale pojďme dál...
Co se stane, když dva lidé budou hledět stejným směrem? Budou jejich reality splývat? Teoreticky by měly, ale... Vždyť přeci každý člověk může stejnou věc vnímat jinak a kdo z těch dvou lidí, vidí realitu a kdo se jen domnívá, že ji vidí? A pokud tomu tak je a jeden vidí realitu a druhý se tak jenom domnívá, tak je to opravdu realita?? Vždyť ten, co vidí realitu, vlastně vidí předpoklad reality toho druhého!
Ano, souhlasím. Tohle již zavání šílenstvím... nebo filosofií. Mno, předpokládejme, že jsem filosof a ne šílenec...
Vlastně, pokud to řeknu takto, pak opět překračuji hranici reality. Začíná to být poněkud zamotané. A nebo, je to vše trochu jinak.
Co když (jen předpoklad), co když žádná reálná realita není? Co když je svět opravdu takový, jaký ho vnímají blázni, snílci a malé děti? Co když je nám představa toho co je a co není reálné, vnucována již od narození? Co když tu hranici reality máme jen sami v sobě? Co když je svět daleko větší a pestřejší a co když, se prostě jen komusi, kdysi, daleko lépe vládlo lidem uzavřeným ve vlastím, malém vězení reality. A co když bereme vlastním dětem tu pravou krásu světa jen ze setrvačnosti a podvědomého strachu z něčeho, co by nás mohlo potkat za tou naší tak pěkně definovanou a bezpečnou hranicí reality? Zamyslete se. A až vám někdy nějaké sotva mluvící dítě řekne, s prstíkem zapíchnutým do modré oblohy : "podívej, támhle letí drak!" Tak se pozorně podívejte a řekněte: "ano vidím ho". A pokuste se na chvíli nevidět to, co vám vaše naučená forma myšlení povoluje vidět, v té vaší skořápce reality. Na chvilku si představte, že žádná realita, tak jak jste na ni zvyklí, neexistuje... Pokusíte se? Ano? Pak je v celku reálné, že se možná, jednou potkáme...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 King Rucola King Rucola | E-mail | Web | 4. září 2014 v 7:59 | Reagovat

Vyborne napisane!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama