Vztahy...

16. prosince 2013 v 23:09 | Vítr |  Téma týdne
Mno, vztahy... vydržte, přemýšlím, jak začít.
Nebo, kdy.
Je toho dost, co by se tímto slůvkem dalo označit, ale jako první jsem pomyslel na takové ty partnerské vztahy. Myslím tím chození, lásku, milence a ...prostě tyhle vztahy. Chápete?
Snažím se vzpomenout, kdy to vlastně začlo.
Je to tak neskutečně dávno...první vzpomínky, je to někdy... bohové, tři a třicet let!
Neskutečné, je to tak, bylo to ve třetí třídě základní školy. A jmenovala se Eva.
Moment...
Matějíčková, Eva Matějíčková. Byla zima, když jsem si uvědomil, že je mi při povídání sní podstatně lépe, nežli s jinými.
Fascinovaly mne její tmavé vlasy a červený, huňatý kožíšek co nosila. Tenkrát mi připadal jako liščí (po letech mi bylo jasné, že byl umělý) a pořád mne lákala představa, jak musí být hebký.
To jsou vlastně jediné útržky vzpomínek co vylovím. A snad mi dala prstýnek. A pak se odstěhovala. Nebo to byla nějaká z těch dalších, dětských lásek? Již nevím, ale tahle byla asi první.
Mno, nakonec jich bylo víc. Postupem let myslím. Někdy to stálo za to a někdy... škoda slov.
Tyhle věci mne budou provázet asi již na vždy.... Mno, tedy myslím na moje "na vždy". Prostě co tu budu.
Dnes jsem také ve vztahu.
Chápejte, člověk nějak nevydrží být sám.
Kolik lidí asi žije s někým jen pro to, že nedokáže být sám... Hmm, zajímavá myšlenka. Vždyť si to představte, člověk usíná sám a vstává sám a když se vrací z práce (či školy) ví, že doma jej nikdo nečeká. Jen pustina vlastní postele. Brrrr.
Nakonec se na něj kdosi hezky usměje a takový samoty se bojící jedinec, chytající se toho úsměvu jako záchranného pásu, končí u rozvodového soudu, divíce se, kde že mu ten jeho vztah ztroskotal.
Jasně, je to extrém... nebo ne?
A já? Mno tak to bych raději nechal být.
Proč?? Mno jak bych to jen ... jistě že jsem ve vztahu, copak jsem to tu někde již nepsal?
Jak zdali jsem spokojený? To si pište, že jsem spokojený, proč bych jako neměl být?
Žena je na mne hodná a děti mi dělají radost a i přes svůj věk, jsem v poslední době opět v celku zdráv.
Co? Jako že uhýbám otázce? Sakra tak mi tedy přesně popište, co že si pod tím slovem vztah představujete vy!!
Již jsem řekl, já jsem v celku spokojený.
I když...
Víte, je tu jedna vzpomínka. Malá jiskřička, která by tu být neměla.
Ale vzpomínce se přeci nedá říkat vztah...nebo ano?
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Radfordová Radfordová | Web | 17. prosince 2013 v 7:47 | Reagovat

Je to dobrý, protože jsem to zvládla dočíst do konce a to já moc často u podobných věcí nedělám. :) Jinak tady asi nemá smysl nějak vykřikovat co si myslím... prosté dobrý, hotovo :)

2 Natas Natas | Web | 17. prosince 2013 v 10:45 | Reagovat

Když se člověk nenaučí žít sám se sebou, tak jak může chtít, aby s ním druzí dokázali žít, když on sám to nezvládne.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama