11.12.2013

11. prosince 2013 v 20:03 | Vítr |  Diary
Dnes se mi stalo cosi ... divného.
Bylo po půl páté ráno a já řídil. Jel jsem do práce, silnice byla jen trochu navlhlá a tak jsem se hnal skoro stovkou. Tiše vrnící motor hltal kilometry, pěkně kopec nekopec a já cítil, jak mi padají oči únavou.
Pustil jsem rádio a jako již nejméně po sté doufal, že neusnu...
Postel byla neskutečně pohodlná a pod naducanou peřinou, bylo krásně teploučko.
Venku, za sluncem rozzářeným oknem, pomalu odtávaly rampouchy a kapky čiré vody s pleskáním dopadaly na kamenný parapet.
Miloval tahle zimní rána. Pohled z hradního okna vytopeného pokoje, na zasněženou krajinu, byl vždy moc pěkný.
Pevně k sobě tiskl víčka a užíval si, jak se o něj hřejí obě ženy. Usmívajíce se nad tou pohodou, cítil jak pomalu klouže na spět do snů...
Probudilo ho to, jak sním kdosi prudce třese.
"Ženské nechte mně ještě chvilku spát..." zavrčel tiše.
Prudké natřásání se opět vrátilo. Přidalo se k němu příšerně hlasité kvílení a přes ten hluk sotva slyšitelné, úpěnlivé šeptání: "Prosím vzbuď se! Hned!"
Cosi se změnilo.
Otevřel jsem oči a dupl na brzdu. Prudké trhnutí volantem do leva, mne z rozježděné krajnice vrátilo spět na silnici. O pár metrů dál auto konečně zastavilo. Byl jsem spocený jako v horečce. POmohlo až otevřít dveře auta a trochu se protáhnout.
Čerstvý ranní vzduch mne konečně probral a mě došli dvě věci.
Za prvé to, že jsem usnul a málem se zabil. A ta druhá, o něco divnější věc... ten hradní pokoj, to ráno v posteli, prostě ten sen, to bylo z mého příběhu o dracích a princezně. A ten hlas, to mne volala ona...
Celý den o tom přemýšlím. Nějak mi to nedává smysl, vždyť ten příběh jsem dopsal. Není co dodat.
Nebo mi mé podvědomí vzkazuje, že by to mohlo jít? Nevím, musím přemýšlet...a také se občas vyspat. To jistě...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama