14.8.2013 8:15

14. srpna 2013 v 9:04 | Vítr |  Nezaslaná pošta

Dobré ráno princezničko.

Tak jaká je potáborová kocovina? Pamatuji si sebe. Bylo to dost těžké, opět si zvyknout na civilní život. Ranní rituály, tak rozdílné od těch táborových. Nejvíce mi chyběl ten klid po rozbřesku. Když jsem zatopil v kamnech, uvařil si kafe a stál uprostřed louky, čelem ke slunci. Pozoroval jsem ptáky poskakující trávou a posledními cáry noční mlhy... Takový klid! Cítil jsem na chvilku absolutní svobodu.
Ale dost o mě. Ty mne zajímáš. Kdyby byl čas a možnosti, zajel bych za Tebou do Města. Vzal Tě na kafe a Ty by jsi mi povídala. Jaké bylo tábořiště, co děti letos? A kuchyně, samozřejmě. A co nějaké drby, bylo letos něco zajímavého? Prostě by jsi povídala a já bych si pár hodin užíval Tvou přítomnost, usměv a ... to jak voníš a jak Ti sluší barva vlasů a jistě i to co by si měla na sobě.
Zavírám dílnu. Nepsal jsem Ti to již?
Domácí najednou nutněpotřebuje tenhle domek a tak musím být do konce září pryč. V tomto městě není jiná možnost. Prostě tu není nic volného, za peníze co bych utáhl. Tak že končím a stěhuji se pryč. A tam prostě není dost lidí, abych mohl fungovat dál. Tak že končím.
Myslím, že jsi asi jeden z mála lidí, co dokáže pochopit, co to pro mne znamená. Dokonce budu muset zlikvidovat většinu vybavení, to mi asi zlomí srdce...pomalu si na tento stav začínám zvykat.
Strašně mi chybíš princezničko... jen bohové vědí, jak moc.
Ale neboj se, překonám to. Když jsem přežil loňský rok a ty ohavnosti co se na mne nahrnuly, tak snad nepadnu teď.
Za chvilku jedu do práce a budu se vracet zase až po půlnoci... budu na Tebe myslet, až se budu vracet setmělou krajinou. A v duchu Ti tam pod hvězdami, budu krást něžné polibky...
Pa
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama