Červenec 2013

Den druhý

31. července 2013 v 0:23 | Vítr |  Projekt 365 dní
Tento týden mám noční a tak to bude opět spíš hra se světlem. Jen to, co se dá zachytit v odrazu vzdálené, pouliční lampy.

Den první

30. července 2013 v 0:29 | Vítr |  Projekt 365 dní

Po dnešní bouřce, snad vylezli všichni hlemýždi na silnici. Tak pomalu jako dnes, jsem snad nikdy nejel...

7.7.2013 23:42

8. července 2013 v 0:08 | Vítr |  Nezaslaná pošta
Ahoj
Hezký večer princezničko.
Předně, gratuluji k úspěšnému přestěhování! Předpokládám, že to patřičně oslavíš (oslavili jste, budete slavit) a co nejdříve dáš světu vědět další podrobnosti a pikantnosti ze stěhování. Umíš pěkně barvitě líčit takové historky :-) .
Pak by mne zajímalo, jak dál budeš nakládat s letošním létem. Je plné sluníčka, nádherného, modrého nebe a vonících květů a doufám, že máš nějaké "letní" plány. Ani nevíš, jak moc bych je chtěl znát a jak moc mi chybí, že nemohu být jejich součástí (aspoň chvílemi). Víš co? Někdy se mne zmocní stesk a je to děsivé. Jako bych měl v břiše kus ledu. Brrr.
Mno nic.
A teď musím napsat něco, co mne moc netěší...
Na nějaký čas, se musím odmlčet. Budu trochu více vytížen a obávám se, že nebude kdy sednout a napsat Ti pár řádek. Bude to pro mne dozajista otrava, ale jinak to prostě nejde. Je dokonce teoreticky možné, že se ještě jednou budu moci na chvíli "utrhnout" a napsat. Ale počítám, že v následujících osmi týdnech budu prostě "mimo".
Mno a je to. Nejdříve jsem se chtěl rozepsat trochu obšírněji, ale je to přeci jen dopis, co nikdy neodešlu a tak mi nebudeš moci zazlívat jeho strohost...
Buď prosím šťastná, moc na to spoléhám. Víš, když jsi šťastná a spokojená, tak mám pocit, že mám šanci, být jednou také...
Buď šťastná i za mne a sem tam si vzpomeň. A usměj se :-) budu to cítit.
Tak tedy zatím pa.

P.S.: A neboj, zase se ozvu... však víš, jsem rváč, jen tak se nedám :-) ...
jednou Ti někdo při čekání na tramvaj, či metro tiše špitne do ucha: "ahoj princezno"...
Ty se otočíš a budu tam stát. S foťákem přes rameno a v sepraných kapsáčích a nejistým úsměvem.
Stačí pak jen přijmout nabízené rámě a uslyšíš, jak nás volají křivolaké uličky, kavárny a průčelí starých domů...
Já se Ti vrátím princezno...jen měj prosím ještě chvíli trpělivost.

5.7.2013 0:07

5. července 2013 v 0:45 | Vítr |  Nezaslaná pošta
Ahoj :-)
To je novinek. Nestačím koukat.
Stejně je to podivné, jak se dá přes tento podivný, elektronický svět, neztrácet kontakt.
Balíš svůj maličký svět do krabic a chystáš se opustit soukromí stěn, jenž Ti byly pár let domovem a bezpečím. Možná se těšíš a možná si i posteskneš. Jistě jsi v tom bytě zažila spoustu dobrého. Logicky Tě tam muselo i něco štvát (vzpomínáš na holuby na parapetu? Mno ještě teď se mi zdvíhají koutky k úsměvu, když pomyslím na to, jak Tě to zlobilo.)
Ale vše je pryč, minulost a vzpomínky. Ty čas proseje a ponechá jen to co bylo hezké... znám to. Lidská paměť je tak postavená. Nakonec vzpomínáme jen na to dobré.
Ale spět k tomu stěhování. Počítám, že se nic nezměnilo a stěhujete se ... mno však víš kam.
Dlouho jsem nad tím přemýšlel. Zda je to správné a zda si tím nezaděláváte do budoucna na potíže, ale nakonec mi došlo, že je to přirozený řád věcí. Obzvláště v dnešní době je potřeba mít lidi, o které se můžeš opřít co nejblíže.
(Nejsem si jist, zda jsem tu myšlenku formuloval srozumitelně, ale Ty by jsi to jistě pochopila.) Vlastně si myslím, že by se mi mohlo trochu ulevit. Klid, bezpečí, opora a vzájemná pomoc tak blízko. Abych použil něco ze svých oblíbených přirovnání: "Stráž pod hradbami si může trochu odpočinout." (Mno ...ta stráž byla povětšinou jen zbožné přání, ale stejně...budu klidnější.)
Padá na mne melancholie... Nevím, zda to připsat únavě, práškům a nebo z neopatrnosti pootevřenému okénku do vzpomínek.
Kdysi jsi mi řekla, že jedním z projevů přátelství je vzájemné sdílení radostí i starostí. A je fér se tím řídit. Tak snad to nikomu neublíží, když ti povím, že již zase od úterka ležím. Je to tak, už mne to zase na chvíli dostalo. Ale dnes se již cítím lépe a počítám, že od pondělí budu moci opět pracovat. Snažím se dodržovat příkazy lékařů a polykám poctivě vše co mi předepsali. Víš, v pondělí mi bylo tak fajn a cítil jsem se tak mladý a silný a vzápětí jsem jak chromá mršina.
Víš co? Budu končit, pokusím se usnout a na nic nemyslet.
Přeji Ti, ať to stěhování proběhne, když ne v klidu, tak aspoň co nejrychleji.
A hodně štěstí do nového bytu!
A... prostě hodně štěstí...

1. červenec 2013 10:05

1. července 2013 v 10:22 | Vítr |  Nezaslaná pošta
Ahoj princezničko !
Dnes máme prvního července! Je definitvně léto a i to podivně se chovající počasí, to konečně uznalo.
Bohové, první den prázdnin. Pořád tomu tak říkám, i když vím, že s ohleden na svůj věk na to již dávno nemám nárok. Ale je mi to fuk! Je první den prázdnin a já mám prázdninovou náladu. Navíc, jdu dnes na noční, tak sice to dopoledne strávím makáním doma, (teď jsem si k netu jen odskočil) ale můžu vybíhat na zahrádku. Smát se do nebe a mávat slunci a posílat Ti po něm pozdravy.
Ano asi mne někdo ze sousedů sledovat, pomyslí si, že jsem se pomátl...i když, to si jistě myslí dávno :-)
Prostě mám po moc, moc dlouhé době skvělou náladu. Je tu léto a prázdniny...
Víš někdy jsou dny, kdy jsem tak plný práce a povinností, že si ani nevzpomenu na svůj dřívější život. Ale dnes je to jiné, dnes jsen na chvilku tam někde v minulosti. Držím se Tvé štíhlé dlaně a nadšeně vykládám hloupé příběhy a dívám se do těch Tvých zasněných očí.
Dnes bych se zase rád rozeběhl po prastaré dlažbě našeho Města a hledal krámky se zmrzlinou a stinné kouty, kde se dá tak báječně podléhat kouzlu tvých něžných polibků.
Měj se krásně princezno a užívej si léto!
Posílám slunci polibek a až na Tebe dopadnou jeho paprsky, tisíckrát Ti jej za mne předá.