Leden 2013

9.1.2013 0:23

9. ledna 2013 v 1:05 | Vítr |  Diary


...Pročetl jsem si pár příspěvků na svých oblíbených blozích (ano, mám tu pár favoritů mno) a dokonce jsem se i zasmál.
Lúmenn měla pár pěkných fotek s vanilkovou "kolou" a pruhovanými podkolenkami.
Jen ten poník na konci... jak to jen říci... mám známého a ten říká:
"Poníci jsou zlo!"
A ještě dodává:
"Šetřím na těžké zbraně, to až poníci podniknou invazi..."
(Mluvím samozřejmě o těch malých, povětšinou gumových, barevných potvůrkách ;-) )
Ten známý je vůbec podivín...ale všimli jste si? Ti poníci jsou již skoro všude. I dcera jednoho má...
Mno, nějak jsem se v tom zamotal. Nechtěl jsem původně psát o ponících.
Hmmm....
Také jsem byl na fb.
Jen jsem zase nakoukl a tiše vypadl. Chtěl jsem něco napsat, aspoň pozdravit nebo se poptat jak žije...nakonec mi přišlo, že bych jen rušil. Stejně je už skoro všechno v dáli. Mizí i poslední útržky minulosti a co ještě zbývá bude muset uvolnit místo novým zájmům. Říká se tomu takovým, cizím, snad anglickým výrazem, ale je to jen výprodej. Škoda, moc se mi to líbilo, ale mluvit do toho nesmím. Nemám na to právo. A tak mlčím.
Stačí jen pár týdnů mlčet a člověk začne pomalu mizet. Sem tam odmažete pár kontaktů a postupně vypadnete z povědomí. A po čase si nikdo ani nevzpomene.
Vlastně je to asi lepší...ne je to jistě lepší, alespoň nemusím nikomu nic vysvětlovat.
A také nemám rád loučení (přiznávám, je to asi divné).
A tady je mi líp.
Ponejprv, kdo sem asi tak příjde? Jen lidi, co zabloudí a náhodou na mne narazí. A s těch, málo kdo pochopí o čem píši a tak bez komentáře zase zmizí. A jinak je tu klid...
Teď jsem ovšem nachytal sám sebe. Vždyť tím co píši, se loučím! Je to asi divné, ale je to tak. Loučím se s kusem jejího já. S částí života, co již nebude. Je to asi fakt hloupé, ale moc mi to bude chybět...
Strašně jí to slušelo... moc se mi v tom líbila.
Vlastně to bylo součástí jednoho, hloupého a neuskutečnitelného snu.
Sakra! Musím končit, nebo začnu fňukat, jak malá holka...

8.1.2013 0:04

8. ledna 2013 v 0:24 | Vítr |  Diary


Je něco po půlnoci a opět jsem se přistihl, při bloudění po vlasním blogu.
Probírám se vzpomínkami posledních dvou let a znovu prožívám pocity, při kterých jsem to vše psal.
Myslím na Ztracenou, co se sní asi stalo? Našla svůj klid?
Snad ano.
Někdy jsem si říkal, zda sem občas zabloudí, ale po čase mi bylo jasné, že spíš ne. A tak doufám, že ji pohltil reálný svět a ona, že je se svým životem spokojená.
Chvíli si čtu v "Útržcích" a chvíli zase kráčím spolu s rytířem v pustých, studených horách...
Vlčice mi položila hlavu na koleno a pomalu vrtí ocasem. Má neuvěřitelně unavený pohled. Musím se tomu usmát. Jako by mi říkala:
"Vypni to už. Pojď spát. Zítra se zase budeš ploužit po domě a zalévat se kafem. A nebude s tebou žádná řeč."
Zívla si a malounko zakňučela, pohled upřený na svůj pelech.
Ta věrnost mne dojímá. Neodejde spát do svého pohodlí. Ne, je tu semnou a trpělivě čeká, až mi ruka ztěžkne únavou a půjdu spát...