Advent...

14. prosince 2012 v 13:58 | Vítr |  Téma týdne


O nočních tvorech, nebo chcete li "Nočních tvorech", je každopádně lepší psát za světla.
Znám lidi, co by se nad takovou úvahou jen opovržlivě ušklíbli a pár méně slušných, by si i poklepalo na čelo.
Mno, ale on je zase čas adventu a ačkoliv si o sobě myslím, že jsem v celku duševně zdráv, mívám touto dobou, několik návštěv.
Není to nic pravidelného, jen sem do mé maličké dílny zabloudí pár podivných, zákazníků.
Říkáte si, co může být podivného na zákaznících? A co že mají společného s nočními tvory?
Abych vše poněkud uvedl na pravou míru, celkem pravidelně mi sem chodí pár podivínů i přez den. Potřebují opravit uvolněný podpatek, nebo zašít natržený kabát, či udělat nějaké nové pouzdro. Jsou kolikrát velmi nezvyklí, ale jsou to stoprocentně lidé.
Mno a tím se dostáváme k jádru mého vyprávění. Ti, o nichž jsem se vám rozhodl napsat, mi až zase tolik lidští nepřipadají... ne že bych měl někdy odvahu, se jich ptát...
Přicházejí již spoustu let (nejsem nejmladší víte), docela je již poznávám. Jsou tací, co přídou každým rokem. A je tu pár, co vídám jen jednou za dva-tři roky a bylo jich i několik, co sem zabloudili a vícekrát jsem je neviděl.
Jedno však mají společné. Jsou zarputile mlčenliví, halí se do svých více, či méně odraných plášťů a povětšinou, když se mají posadit a čekat, až budu s prací hotov, si vyberou koutek s nejmenším množstvím světla. Jako by jim vadilo, že se na ně dívám.
Zvykl jsem si na jejich kapuce a klobouky, halící jejich tváře i na neochotu o čemkoliv mluvit. Je to vlastně lepší, mám práci o to dříve hotovou a oni o to rychleji opouštějí můj dům. Musím říci, že z některých vážně nemívám dobrý pocit. A když vytahují na opravu nejrůznější pouzdra na zbraně a vidím ten arzenál, jaký ukrývají ve svých šatech... dnes se již nedivím, ale pořád mne tak lehce mrazí.
Apropo, jejich šaty.
To oblečení nikdy za moc nestojí. Všiml jsem si, že mají ti mí, podivní zákazníci, ve zvyku nosit věc tak dlouho, dokud jde opravovat. Když si s tím nevím rady už ani já, tak si teprve pořídí novou. Ale po takovém zjištění, vždy cítím velkou nelibost, z jejich strany.(Mezi námi, mne to také netěší, jelikož za každou maličkost, platí při svém vzhledu opravdu královsky.)
To bylo tedy jejich oblečení. Jak jsem řekl, nic moc. Za to ty zbraně o kterých jsem již mluvil! Nevím co vlastně s nimi dělají. Zda cosi loví, či jsou to jen blázni, co si ozbrojeni připadají v bezpečí, fakt nevím, neptal jsem se. Ale musím říci, že jsem lepší práce neviděl!
Potřebují je sem tam opravit, vyměnit střenku na noži, či pažbičku na revolveru. Často přešít natržený závěs a vyjímečně udělat celé nové pouzdro (jak jsem řekl, neradi nové věci, ale když doslouží...).
Několika z nich, i na zakázku občas nějako věcičku vyrobím. Malé dýky, boxery a když je třeba, roztopím malou výheň a odleji pár kulí. Materiály jsem se naučil schánět všelijak. Plánků a nákresů s podivnými rytinami a obrazci na "ozdobení" těch věciček, mám již plný šuplík starého stolu v dílně. Na policích se mi mezi různými hřebíky, nýtky a nářadím, hromadí sáčky a plechovky s nejroztodivnějšími drobnostmi.
Kousky různých kovů, lesklé krystaly křišťálu i barevné kousky jiných kamenů. Kůže z hada a nejrůznější zuby a drápy. Peří všemožné havěti a kůstky, kosti a kousky paroží. Všelijaké smradlavé vodičky a kyseliny, na barvení a leptání kovů a skla. Prášky na žíhání a leštící kameny a brusné pasty. Sušené rostliny a houby...
Je toho mnoho, co potřebují ti moji noční zákazníci.
Poslední dobou mne napadá, že sem tam příjdou i z vyloženou hloupostí, s opravou něčeho, co to vlastně ani opravu nepotřebuje. Zalezou si do svého oblíbeného kouta a tiše usrkávají silnou, černou kávu, co jim vždy bez ptaní donesu. A také buchtou nikdy nepohrdnou. Kolikrát mám podezření, že si jimi vycpávají svoje kapsy a brašny. Jako na později, chápete.
Dělám, že to nevidím a oni nešetří při placení.
Ještě jedno jsem málem zapoměl říci. Mám psa.
Mno měl jsem jich za život více, prostě pořád mám doma nějakou zubatou, kousavou potvoru (člověk aspoň není tolika sám). Mno a musím říci, že když mne takhle uprostřed noci vzbudí řinčení domovního zvonku, tak jdu a kouknu co to psisko na to. Když jen čeká u vrat a kouká na mě, jdu otevřít.
Ale občas se stalo, že s kňučením zalézal pod lavici, tak to ve mě byla malá dušička a otvíral jsem s prstem na spoušti.
Mno nakonec vše dopadlo dobře, konec konců, oni mě potřebují, ne já je, že jo...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Antonie Antonie | Web | 14. prosince 2012 v 14:04 | Reagovat

Díky tomuto článku mám na svém blogu přes 300 lidí za den. Díky tomuto článku můžete mít tuto návštěvnost ještě dnes, zdarma a prakticky bez práce!! :) http://www.vydelek.mzf.cz/websurf/

2 Natas Natas | Web | 14. prosince 2012 v 14:25 | Reagovat

Velmi zajímavě pojato. K mému překvapení se článek četl velmi dobře, lehce řekla bych. Příjemné počtení ...

3 pavel pavel | Web | 14. prosince 2012 v 21:35 | Reagovat

Já.jelikož prodávám na ulici, mívám i takové zákazníky, jako máš ty. Podivíny, blázny, drogově závislí... ale aspoň se nenudím.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama