4.12.2012 23:16

4. prosince 2012 v 23:23 | Vítr |  Diary

Jsem tu a nejsem.
Jsem tu, na tomto místě, na tomto světě a přeci, jako bych tu nebyl.
Je to jako pohled z venčí do obchodu, jako pohled přes velikou, třpitící se výlohu.
Jste venku a přeci uvnitř.
Jen tu vnitřní a vnější realitu odděluje výloha...ano! To je ono! To je ten správný popis toho, co prožívám.
Svět kolem mne, jako by byl za tlustým, čirým sklem.
Každým dnem je to sklo o nepatrný kousínek silnější a silnější. Obraz je stále ostrý, ale zvuky začínají slábnout a také barvy již nevnímám tak jako dříve. Jako by vrstva přibývajícího skla, dodávala všemu co vidím, modrozelený nádech. Jako by se vše utápělo ve stále, nepatrně houstnoucím oparu.
A tak stejně jako ztrácím kontakt s okolním světem, tak i okolnímu světu odplouvám z povědomí.
Myslel jsem z počátku, že mne to bude děsit. Teď zjišťuji, ke svému údivu, že mne to naplňuje klidem.
Prostě se vše, jen tiše vzdálí.
A pokud někde zůstal zapomenutý, mnou zanechaný otisk, pak i ten, jako věc zcela nepotřebnou, zanese čas a vítr, prachem a zapoměním.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama