11.12.2012 23:45

12. prosince 2012 v 0:11 | Vítr |  Diary



Noční ticho, narušuje jen občsné zapraskání hořícího dřeva a slabé oddychování spící vlčice.
Tmou pokoje, opět problikává jen zář obrazovky mého kompu a slabé záblesky ohně, na stropě, nad starými kamny.
Prsty se sami rozbíhají, po důvěrně známých klávesách a já se je už ani nesnažím hlídat. Prostě si píší sami. Nechám je psát a spouštím si jednu vzpomínku za druhou. Okénko po okénku, se mi pomalu vrací nová vůně jejích vlasů a elektrizující pocit z několika opatrných dotyků. Proud hebkých vlasů na mé tváři. To, když jsem si dovolil na pár okamžiků, položit svou hlavu na její. Bohové, tak důvěrné to bylo! Tak moc jsem toužil vtisknout jí do těch vlasů polibek! Jediný, něžný polibek... jako dřív.
Nešlo to.
Nakonec jsem měl strach.
Že se jí to dotkne, že odejde, že se probudím a zjistím, že se mi to jen zdálo... že se vrátí vše, co jsem k ní cítil a nedokáži to opět pohřbít, že si zlomím srdce.
Pak ta chvíle byla pryč, ten pocit, že se zastaví čas a bude nám zase patřit střípek věčnosti, ta chvíle odplynula a již se nevrátí.
Je to pryč a já se musím vrátit na cestu, která je mi určena, ale... bylo to tak krásné, zase ji cítit po svém boku. Dovolit si ten luxus zapomenout, kdo jsem a jaký je čas. Na pár kratičkých chvil jsem mohl být opět vedle ní...
Bohové, jak málo scházelo, abych ji políbil na její něžná ústa! Jak málo scházelo, abych to co mám ve svém srdci, nevložil do dotyků svých dlaní. Abych to co cítím, nazatančily mé chvějící se, horké ruce, na jejím bělostném těle...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama