12.8.2012 21:37

12. srpna 2012 v 21:53 | Vítr |  Útržky...
Všude je již ticho. Vlčice mi leží na nohou a hřeje.
Myšlenky se mi neustále vracejí k jedné křehké slečně.
Myslím na ni a vím, že ji miluji.
Miluji její chůzi.
Miluji její hlas.
Miluji pohled do jejích očí.
Miluji to, jak se na mě dívala, když jsem ji bral do náručí.
Miluji hebkost její kůže.
Miluji, její drobné dlaně.
Miluji to jak se hýbe.
Miluji její něhu.
Miluji její pečlivost.
Miluji její moudrost.
Miluji její ramena.
Miluji její boky.
Miluji její stehna.
Miluji její kotníky.
Miluji její vlasy.
Miluji jak dokáže probouzet vášeň.
Miluji... Bože miluji na ní úplně všechno.
Nenávidím to jak málo ji smím vídat.
Nenávidím to, že na ni vlastně ani nesmím myslet.
Nenávidím to, že jí nesmím říkat o své lásce.
Nenávidím to, že se jí nesmím dotýkat.
Nenávidím to, že jí nesmím líbat.
Nenávidím to, že ji nesmím milovat.
Nenávidím to, žebych jí svou láskou, jen komplikoval život.
Nenávidím to, že jí kromě svých citů nemám co nabídnout.
Nenávidím to, že bych jí svou láskou jen ublížil.
Nenávidím sebe za svou slabost, touhu, bolest a lásku....
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama