5 centimetrů za sekundu

1. května 2012 v 7:53 | Vítr |  Útržky...



(Jen název jsem si půjčil...)

Toulám se odpolednem zalitým sluneční září. Bloumám od ničeho k ničemu a hlavou mi víří houf neodbytných myšlenek.
Zahnu za roh starého domu a mám pocit, že se mi pod nohama zhoupl chodník.
Možná to znáte, tkový pocit, že se stalo něco zásadního...
Světlo získalo měký odstín cukrové vaty a na kůži jsem v mírném závanu větru pocítil desítky drobných, jakoby vílých polibků.
Zůstal jsem stát v neuvěřitelném dešti padajících, lehounkých kvítků.
Vzpoměl jsem si na jeden film. Bylo mi tak podivně lehko u srdce a z toho myšlenkového guláše v hlavě, zbyla jen jedna jediná.
Zněla mi celým tělem jako když dopadají štříbrné kapky jarního deště na vodní hladinu, voněla sladce a byla průzračná jako křišťál.
Nechal jsem se tím pocitem opájet a zhluboka se nadechl. Chtělo se mi smát i plakat a byl jsem neuvěřitelně šťastný.
V tu chvilku jsem věděl...na vždy...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama