7.4.2012 19:15

7. dubna 2012 v 19:19 | Vítr |  Diary


...Za několika, jako dům vysokými přsypy jsem zůstal stát.
V protáhlém, mělkém údolí, mezi kopci šedavého, vlhkého písku začínal les. Řady a řady vysokých, zelených dubů a borovic a spousta menších křoví a kolem jejich kořenů pásy vřesu a borůvčí. Zmateně jsem se podíval na opodál stojící dívku.
"Kdo jsi?" Ptám se jí a ona pomalu nasedá na koně. Chvilku ho hladí po husté hřívě a pak se na mne tak zvláštně podívá.
"Ty nevíš? Nevzpomínáš si na mě? " Posmutní a skloní hlavu. Pak však opět vzhlédne a povídá." Budu v lese. Jen tam a nikde jinde. A přijď za mnou, ano? Přijdeš? Budu čekat, kdykoliv se vydáš do lesa, chtěla bych stát po tvém boku, víš?"
Pak se rozjela k lesu. Hleděl jsem za ní ještě dlouho. Pak mne studený vítr od moře vytrhl z mých myšlenek a já se vrátil mezi písek, vstříc svému pustému pobřeží, své prázdnotě a klidu v ní ukrytému. Jen se mne na chvíli zmocnil pocit, zda něco krásného nezahazuji...
...v dáli za mnou zaržál kůň...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama