7.2.2012 21:27

7. února 2012 v 21:45 | Vítr |  Diary


Již pátý týden rachotí hrací kostky, po leštěné, kamenné desce masivního stolu.
Pátý týden nevěřícně hledím na jednu remízu za druhou.
Můj protihráč očividně přestává věřit, že je to jen náhoda a já se v duchu modlím ke všem bohům i démonům, co jsem kdy potkal, aby se to šílenství již zlomilo. S každou tou remízou, kupodivu získávám stále větší naději, že bych mohl přerušit tu stále se opakující smyčku potíží a pohrom, co se na mne již rok bez přestávky valí.
Potřebuji, tu stále zběsilejší hru, na chvíli zastavit. Potřebuji malý, oddychový čas. V duchu volám svého občasného návštěvníka Náhodu. Ať na chvilku zastaví čas plynoucí kolem tohoto hráčského stolu. Ať mi poskytne pár hodin na odpočinek....
Nic, nikdo se neozívá. Čas stále stejně neslyšně ubíhá někam za mne.
Cítím jak plyne, jak naráží jako proud mohutné řeky na mé tělo a stejně jako o zčernalý balvan, se o ně rozděluje, aby je obtekl a plynul nezadržitelně dál.
Odevzdaně beru do ruky kostky a znovu házím...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama