12.2.2012 0:30

12. února 2012 v 0:50 | Vítr |  Diary


Nemohu spát a tak sedím u kamen, přikládám a píši.
Většinou si nepřicházející spánek nahrazuji potulkami po internetovém světě. Procházím blogy a čtu si o lidech, jejich radostech i trápeních, o tom co dělají a jak se baví. Někdy narazím na talent takových rozměrů, že se až stydím, že jsem někdy vzal fotoaparát vůbec do ruky.
Sem tam potkám na svých toulkách blog tak neuvěřitelně plný vášně a touhy, tak zářící láskou a citem! Je s podivem, že od té horkosti nevzplane celý vesmír. Čtu si ty řádky pořád dokola. Tiše si opakuji ta vyznání a vzpomínám na své ukryté touhy a lásky. Oživuji si v paměti chvíle, kdy jsem podobné věty psal a říkal, kdy i mě planulo srdce jasněji, nežli září stříbro hvězd na mrazivé noční obloze. Znovu pociťuji útržky dávné touhy a v srdci se ozívají staré, zapomenuté jizvy. Myslím na letní noci plné planoucích pohledů a divokých vášnivých vyznání...

Zdvihám oči od klávesnice a sleduji, jak mráz na mém okně kreslí bílými čarami ledovou zahradu, plnou neznámých květů. Přihodím do kamen pár polínek dubového dřeva a znovu pokládám prsty na klávesnici. Opět se po ní lehce rozbíhají, jako by hladili hebkou kůži mých dávných lásek.
Vlčice vycítila mou náladu a tiše zakňučela. Dívá se mi přez rameno a já si nějak nejsem jist, zda také tak trochu nečte to co píši. Vlastně by mne to ani nepřekvapovalo. Drcla do mne čenichem, jako by mi říkala, ať se no to vše vykašlu a jdu již spát. Jsem unavený, ale to co jsem dnes četl mi rozjitřilo mysl. Chvíli se na ten blog budu vracet, strašně moc bych se chtěl dočíst, že to vše dopadlo dobře. Třeba jsem jen děsivě najivní, ale strašně moc byh si přál, zase jednou číst příběh, který dopadl dobře.
Ještě se tam na okamžik podívám a pak půjdu spát.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama