Maska

7. prosince 2011 v 10:33 | Vítr |  Téma týdne


Tohle téma mne zaujalo.
Za ta leta, co se potuluji po tomto světě, jsem zjistil, že jakousi masku nosí snad úplně každý.
Poprvé jsem si tuhle věc uvědomil někdy kolem svého desátého roku. Bylo to na základní škole a já od mámy věděl, že naší učitelce umřel manžel. Čekal jsem, že bude smutná a uplakaná, prostě ten stav co lidé po takové ztrátě prožívají. Přišla však do třídy a s úsměvem nás pozdravila. Už nevím co jsme probíraly, ale jasně si vybavuji svůj údiv nad tím, jak vše pečlivě ukrývala v sobě. O přestávce mi to nedalo a zašel jsem pod nějakou, hloupou záminkou do kabinetu. Paní učitelka tam seděla uplakaná nad nějakou fotkou. Uvědomil jsem si, že mne nevnímá a tiše jsem se vytratil. Na další hodinu přišla opět v klidu a nikdo nic nepoznal. Její maska byla dokonalá. A já od té chvíle počal pozorovat lidi okolo sebe novýma očima. Nakonec mne život donutil také jednu masku nosit. Mnohokrát jsem si vzpoměl na svou pani učitelku a na to jak mne nevědomky naučila dokonalosti, v nošení takové masky.
Teď po mnoha letech stojím u zrcadla a přemýšlím, je ten kdo na mne ze zrcadla hledí člověk a nebo jen maska? A co ostatní lidé? Odkládají vůbec své masky? Třeba aspoň doma? Nevím, ale obávám se tu svou masku odložit. Zvykl jsem si na ni. Chrání mne usnadňuje mi život...
Zavírám na chvilku oči a pokouším se vybavit si po paměti svou tvář. Trochu mne děsí, že mi to nejde.
Otvírám oči a odkládám svou masku šťastného, zdravého a veselého člověka. Chvilku nejistě hledím na výsledek ve svém zrcadle. Pak se zamračím a odložím i tu masku rváče a pohrdavého cinika, pak další a další a další... Přeci pod tím nánosem masek musí být mé pravé já!!
Po odkrytí poslední vrstvy tiše zírám do prázdného zrcadla. Ke své hrůze zjišťuji, že někde v té spoustě různých masek, co jsem se za svůj život naučil na svou obranu používat, zmizelo mé pravé já. Život je těžký a tak jsem se naučil chránit maskami, aby se mi nikdo nedostal na kůži.
Pomalu se mi do mysli vkrádá neodbytná a děsivá myšlenka, kolik dalších lidí žije pod svými ochrannými maskami? A kolik jich ztratilo samo sebe? Kolik děsivých postav bez tváře by se na mne dívalo, kdyby si všichni na ulici najednou sundali své masky???
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Sinsi Sinsi | Web | 7. prosince 2011 v 10:44 | Reagovat

Tím článkem jsi vystihl to, co chtěla říct i já. Za těmi maskami už není nic, jen prázdno. My se stali maskou a další a další, až jsme zapoměli na sebe.

Děkuju :)

2 Hannah Hannah | Web | 7. prosince 2011 v 10:51 | Reagovat

Hezky sepsané. Mám dojem, že by to bylo hodně lidí bez tváře...

3 Hannah Hannah | Web | 7. prosince 2011 v 10:52 | Reagovat

a já bych byla taky jedna z nich.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama