Pastelky

11. října 2011 v 10:17 | Vítr |  Téma týdne


Občas se mi stane, že vidím něco, nějakou věc, či děj, nebo místo v krajině.
Něco, co mne natolik zaujme, že zatoužím po něčem, co by mi tu chvíli připomínalo. Většinou stačí sáhnout po fotoaparátu a stisknout spoušť. Nebo své pocity a zážitky svěřit formou psaného textu papíru, či blogu. Ale jsou chvíle, kdy výsledek focení, nebo psaní, neuspokojí mou potřebu vyjádřit to co jsem viděl a zažil svým pohledem. A tak hledám jiné způsoby vyjádření.
Vypnu komp a položím si před sebe list hrubšího papíru. Ze šuplíku vytáhnu sklenici od kompotu, ve které skladuji již leta spoustu různých pastelek. Jsou tam pastelky dřevěné i lakové a dokonce pár voskovek a křídových pastelek. Jsou různé délky a stáří, různých tvarů a barev. Dlouhé i krátké a v různém stádiu ohmatanosti. Někdy se dívám na tu spoustu barev a snažím se vzpomenout, jak jsem ke které pastelce přišel. Někdy vezmu do ruky fotoaparát a pokouším se tu směs tvarů a vzpomínek zachytit v jediném okamžiku zastaveného času.
Nakonec si ale přeci jen několik pastelek vytáhnu a pustím se do malování. Výsledky bývají různé. Někdy se hotový výtvor poměrně rychle blíží k mé představě a já jej pak spokojeně založím do desek za stolem a těším se, až si někdy večer sednu a projdu si svou sbírku malovaných vzpomínek. Někdy, ale tápu a nemohu najít vhodnou barvu pro vyjádření nějakého konkrétního odstínu, jež by splňoval mou představu. Pak chodím, i třeba několik dní po obchodech a hledám tu správnou pastelku.
Nedávno se mi stalo, že jsem se pokoušel namalovat jedno sluncem a deštěm provázené odpoledne. V celku jsem byl spokojený, jen s kouskem duhy na šedavé obloze bylo něco, co mne pořád nabádalo opravovat barvy na tom duhovém útržku. Seděl jsem nad čtvrtkou papíru celý večer a do půlnoci jsem se trápil s tím, abych vystihl to zvláštní světlo, co to odpoledne z duhy vyzařovalo. Nakonec jsem zhasl velké světlo v pokji a tak temnotu noci prozařovala jen slabá žárovka stolní lampičky. Vstal jsem a roztáhl závěs na okně a pustil do pokoje světlo dorůstajícího měsíce. Chvilku jsem se díval do tá záře a pak jsem se podíval spět na sůj obrázek. Zalovil jsem ve sklenici s pastelkami a vytáhl malý kousek co zbýval z bílé. Jen tak zkusmo, jsem párkrát z lehka přejel po šedavých mracích a kousku duhového oblouku. A bylo to ono. Stačilo jen překrýt pruhy duhových barev jemným šrafováním bílou pastelkou, aby obrázek získal tu správnou "náladu" onoho odpoledne. O zbytek se postaralo stříbřité, měsíční světlo...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 S. S. | Web | 11. října 2011 v 13:05 | Reagovat

Líbí se mi styl, jakým píšeš, moc pěkné vyprávění.:)

2 Lukky Lukky | Web | 14. října 2011 v 15:01 | Reagovat

Pekné :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama