Podzim...

19. září 2011 v 12:34 | Vítr |  Diary


Podzim.
Tolik jsem po něm toužil a najednou je tady. Šedé nebe je obtěžkáno vodou a studený, všudypřítomný vítr honí po špinyvých, mokrých cestách spadané listí. Ranní, vlhký chlad již začíná zalézat za svetr a zvlhlé vlasy se mi lepí na čelo.
Byl jsem okouknout kaštanové aleje a mám plné kapsy lesklých rudohnědých valounků. Mnu mezi prsty jejich tuhou, hladkou kůži a cítím jak mi myšlenky skáčí jedna přez druhou. Vybavuji si udivené pohledy rodičů, doprovázejících své děti, aby si mohli nazbírat první letošní kaštany. Koukali dost pohoršeně na chlapa, co se sem tam ohnul a sebral z napadané úrody několik nejlepších kousků. Jako by okrádal jejich rozdováděné, vesele pobíhající ratolesti o kdoví jaký poklad. Myslím na dobu, kdy jsem byl ve stejném věku a nadšeně jsem sbíral tu podzimní nadílku a těšil se, jak si z těch krásných kaštanů doma udělám spoustu zvířátek a postaviček. Někdy jsem strávil nad jejich výrobou celé odpoledne. A pak jsem si je rozestavil na skříňku u postele a večer jim vyprávěl své příběhy.
Dnes si již zvířátka z kaštanů nestavím. Jen prostě nemohu odolat, abych si jich po cestě pár nesebral a nestrčil do kapes. Jejich hebký, hladký povrch mi připomíná tolik věcí. Tolik vzpomínek co ve mně vyvolává. Až s prvními sněhovými závějemi, se mi kaštany z kapes nějak záhadně vytrácí a kolem vánoc najdu vždy sotva jeden seschlý kaštánek s vybledlým leskem a pokroucenou, ošoupanou slupkou. Někdy knim ještě přidám hrst korálově rudých šípků a pár oválných žaludů a pak mám pocit, že opět vlastním veškeré podzimní poklady z dob svého, dávného mládí.
Jak jsem řekl, mám rád podzim, tolik jsem se na něj těšil. I přez tu melancholii co sebou přináší. I přez ten podivný smutek, podbarvený podzimními svátky a oslavami. Obleču si teplý svetr a bundu a vyrazím opět do ulic města. Budu pozorovat, jak se mění parky a zahrady, jak se barví do těch úžasných podzimních barev a jak se postupně ukládají ke spánku. Budu sledovat zamyšlené tváře lidí chodících denně po ulicích, nevšímavě kolem mne a hádat jejich osudy. Budu z hluboka vdechovat ten syrový, podzimní vzduch, prosycený vlhkostí a pachem tlejícího listí a schnoucí trávy... Budu sledovat nebe a hlídat táhnoucí, klínovitá hejna divokých hus a poslouchat jejich smutné troubení. Budu opět toužit odletět s nimi do těch tajemných krajů za obzorem a s bolestnou jistotou si budu uvědomovat, že se tam nikdy nepodívám...
Pak si někde u stánku koupím kalíšek horkého, kořeněného vína a bude mi chvíli teskno, už ani nevím po čem. Myslí mi poběží kaleidoskop vzpomínek a útržky obrazů z minulých podzimů a já, s těmi nejhezčími ze vzpomínek budu bloudit městem, dokud nepadne tma a nezamířím domů.
Přes to, a nebo snad právě pro to miluji podzim...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama