20.9.2011 23:44

20. září 2011 v 23:56 | Vítr |  Diary


Blíží se půlnoc...opět.
Zítra bude již za pár minut a já zítra vstávám už v pět ráno. Čeká mne cesta. Nějakých tři sta kilometrů. Během dopoledne a odpoledne musím být na spět ve městě. Domů se vrátím asi až pozdě večer. Prostě den plný po okraj. Říkáte si proč proboha nejdu spát? Nevím....Vlastně vím. Jen se mi to těžko vysvětluje.Přez to, pokusím se...
Aby jste rozuměli, tohle je pro mne jediná chvíle z celého dne, kdy mohu být tím kým chci. Mohu snít. Mohu žít tisíce jiných životů. Mohu být tak svobodný, jak dokáže být svobodná lidská mysl. Ty minuty a hodiny co trávím skoro při každém zániku dne jsou jen mé a ačkoliv vidím neustále konec času předešlého, tak zároveň mne naplňuje novou silou a nadějí vznik a zrození dne nového.
Tak tu čekám na půlnoční zvon a tisknu klávesy jednu za druhou, aby zaznamenaly mé myšlenky a tak mne naplnily zdáním, že část toho zběsile utíkajícího času lze uchvátit a zastavit. Otisknout jej černými písmeny na bílé pozadí a zachovat tak zdání věčnosti.
Blíží se ten okamžik, jsem tu a čekám, abych mohl jít konečně spát.
A je to tu. Už zvoní...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama