19.9.2011 22:45

19. září 2011 v 22:54 | Vítr |  Diary


Je to jako droga...
tohle to psaní, přez hodinu buším do kláves a ukládám si texty do složek co jsou jen pro mne, co nezveřejňuji. Uvědomuji si, že při tom psaní nevnímám vůbec okolní svět. Pohlcuje mne to natolik, že zapomínám na svá trápení i starosti co mne obvykle ztravují a vnímám jen příběh co píši a skoro jako bych jej nepsal ale četl, je to téměř identický pocit. Vnímám jen teplo staré deky na mých ramenou a hřejivou kožešinu vlčice, co se mi ve spánku opírá o nohu. Vnímám jak pravidelně oddychuje a pak už jen proud obrazů, co mi vyvstává před očima spolu s textem příběhu vznikajícího na mém monitoru...
Je to tak opojné, na tu chvíli co píši zapomenout na celý svět, na skutečnost a na vše co mne ničí a bolí. Jen tlouct do těch černých klapek a nepřestávat, hlavně nepřestávat. Dokud se soustřeďuji na psaní, tak na mne mé vlastní myšlenky nemohou. Je to vlastně taková náhražka za spánek. Duševně si odpočinu a navíc nemusím riskovat, že se mi bude něco zdát. Legrace co? Psaní jako terapie. Ještě že mne to tak baví. Fakt doslova jsem nadšený když píši. Pořád jen ťukat a ťukat a na nic nemyslet...jak jsem řekl je to jako droga...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama