Můj příběh: Polední přestávka...

30. srpna 2011 v 15:29 | Vítr |  Téma týdne


Z kraje něco na vysvětlenou:
Aby jste rozuměli já nekouřím, nikdy jsem nekouřil a ani mne to neláká.

Dnes jsem se vracel kolem poledne z práce. Venku bylo sluníčko a v autě krásně teplo. Pootevřel jsem si okénko a užíval si provoněného vzduchu a jízdy po klidné silničce uprostřed zoraných polí. Únava z práce, to teplo a vůně čerstvě rozorané země se spojily a já cítil, jak se mi klíží oči. Našel jsem si mírný, travnatý nájezd do jednoho z polí a zastavil. Nikam nespěchám a tak jsem si řekl, že malá pauza mi prospěje. Ta myšlenka mi ještě nedozněla v hlavě a už mne do své náruče uchvátil sen...
.....Stojím na mírném návrší.Kam až dohlédnu, se táhnou nekonečné brázdy, ze kterých stoupá vlhká, hlinitá vůně. Mírný vánek mi čechrá vlasy a pozdní slunce mne hřeje do zad. Pozoruji tu snovou krajinu a hledím ke vzdálenému obzoru. Kus odemne se tiše vznáší káně a loví v hlubokých brázdách myši. Pozoruji dravce, s jakou elegancí plachtí a krouží. Jak se vznáší a jak mu vítr pomáhá udržet se téměř na jednom místě.
Pak pomalu sahám do kapsy u košile a vytahuji načnutý balíček cigaret a zápalky.
Vyndám jednu cigaretu z balíčku a vrátím jej opět do kapsy.
Je tak krásně. Miluji čas, kdy se léto mění v podzim, kdy je země stále ještě vyhřátá z letního slunce, ale ve vzduchu je již cítit náznak syrového, vlhkého podzimu. Miluji tu dobu zrání, kdy příroda oslavuje čas hojnosti a tanců na lesních paloucích...
Pomalu jsem promnul štíhlé, bílé tělo cigarety mezi prsty. Zazněl tichý, šustivý zvuk. Vložil jsem cigaretu do úst a škrtl zápalkou. Vyskočil drobný třepotavý plamínek. Zakrývaje ten malý kousek hořícího dřívka druhou dlaní, jsem si připálil. První nádech, cigareta tiše zapraskala a její konec se v červeném žáru okamžitě mění v šedavý popel. Slatně vydechuji kouř ze svých plic a odhazuji ohořelou zápalku, kterou mi již stačil všudypřítomný vítr sfouknout....
...Otevřel jsem oči a sedím ve svém autě. Pohled na hodinky mne překvapí. Spal jsem skoro dvě hodiny. Trochu se protahuji a pak vyrážím k domovu. Až když ve spětném zrcátku náhodou zahlédnu obláček výfukového kouře, vzpomenu si na ten podivný sen.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama