Někdy...

2. června 2011 v 0:03 | vítr |  Diary


Někdy se mi povede usnout před půlnocí. Jsou dny, kdy sem tak unavený a utahaný, že usnu již před desátou. Ale pak se něco stane, třeba sen, nebo zvuk z ulice, či se jen divně pohnu a to mne vzbudí. Pak tu sedím a píši a myslím na spoustu podivností a nesmyslností a čekám, až mne opětovná únava překryje jako těžký příkrov a budu moci opět usnout. Někdy se mi stane, že se cítím strašlivě sám, tak jako ych byl poslední člověk na celičkém světě. Chodím od ničeho k ničemu a říkám si..."co sakra budu dělat?"...
Ty záchvaty samoty mne zaplavují stále častěji a pomalu si začínám připouštět, že to nejspíš tímto způsobem nezvládnu. Někde dělám chybu a nemohu přijít na to kde.Zkouším co se dá a hledám další způsoby, jak se oprostit od všeho, co způsobuje tyhle moje podivné stavy. Mám však obavu, že bez pomoci "z venčí" se mi to nepovede. Mám přání. Je nesmyslné a nesplnitelné, ale je to asi jediný pevný bod v tom světě a čase, kde se zrovna teď nacházím. Víte mým přáním je být opět na začátku "Dračí cesty". Zdá se vám to divné? Nechápete proč? Je to prosté, měl bych zase svůj meč a štít a před sebou jasný cíl. Mohl bych opět vykročit po té kamenité cestě a věděl bych, že směr jenž jsem zvolil je jediný správný a vysněný cíl, že není nedosažitelný. Ano, chtěl bych být opět na počátku, netušit jak strašlivé bitvy mne čekají a být plný nadějí a odhodlání....
Jsou dny, kdy se cítím strašlivě unavený, v takové dny slábnou mé ochrany a podléhám mámivým snům a šťastným vzpomínkám...
0:04 2.6.2011
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama