Pařížské snění

22. května 2011 v 0:14 | Vítr |  Diary


Neslyšně, jako zkušená kočka, se přiblížil půlnoční čas. Po celodenním kolotoči a pestrém kaleidoskopu zážitků, mám pocit, že svět kolem mne nezvykle ztichl a ztratil barvy. Jako by přestala působit nějaká podivná droga a zůstalo po ní jen šedivé prázdno a bolest v břiše. Vrhám se hladově po klávesnici a pokouším se uniknout z dosahu té prázdnoty, co mi rve vnitřnosti. Být toto Francie před sto-sto padáti lety, píši tyto řádky černým inkoustem na bělostný papír a na stole mi místo lahve rumu, stojí láhev absintu. Na místo tohoto prastarého domu, bych byl v podkrovním, studeném bytě, nekde uprostřed Paříže. V křesle proti mě, na klíně opilé prostitutky by se sklenkou onoho zelenavého nápoje seděl hrabě Lautrec a šklebil se na mne. Vyprávěl by mi vybranými slovy své přisprostlé historky a svým roztřepaným štětcem v pěsti, by mi do chladného nočního vzduchu, maloval svou Rusovlásku. A já, hltaje každé jeho sebekratší slůvko a sebemeší tah štětcem, snažil bych se vše věrně předat tomu papíru, na stole předemnou...
Netuším, jakými záhadnými cestičkami se můj unavený mozek dopracoval k této prapodivné představě. A nemyslím si nic o absurdnosti těchto řádek, vždyť vím, že až si zítra během dne najdu chvilku a přečtu si co jsem dnešní noci psal, budu stejně jako vy udiven a zmaten. A zcela jistě zapochybuji o své vlastní příčetnosti....
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Goofy Girl Goofy Girl | Web | 22. května 2011 v 0:23 | Reagovat

pěkný :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama