Noční tábor

11. dubna 2011 v 9:56 | Vítr |  Džungle


K večeru se lovci zastavili na palouku s velkým ohništěm. Bylo tu od jejich cesty k liščí noře a tak tentokrát neměli tolik práce se zakládáním tábora. Z těch osmi mužů, byly ve skutečnosti lovci jen čtyři. Další čtyři muži byli najmutí průvodci a psovodi. Jejich další povinností bylo starat se o pohodlí lovců. Tak že po příchodu na palouk rozložili pár dek, na které si lovci sedli a nežli byly postaveny stany a zapálen ohěň, tak probírali možnosti jak nejlépe zhodnotit úlovek jenž se jim povedl. Probírali opět jednotlivé zážitky z lovu a pak si dokonce vytáhli z pytle jedno z liščat, aby si opět prohlédli neobvykle vybarvenou kožešinu. "Ta srst je opravdu téměř zlatá." Konstatoval obdivně jeden z nich. "Bude za ně spousta peněz." Muž měl silný francouzký přízvuk, ačkoli mluvil anglicky, jako ostatní lovci. Čtyři průvodci byli místní vesničané z osady na okraji džungle. V těchto lesích vyrůstali a znali je jako své domovy. Byli vlastně zemědělci a přividělávali si lovem a provázením cizinců na loveckých výpravách. Teď vypínali šňůry stanů a jeden z nich se vypravil k říčce pro vodu. Nesl skládací plátěné vědro a starou jednoranou kulovnici na rameni. Nikdo nepředpokládal, že by v této části džungle hrozilo nějaké nebezpečí od velkých zvířat, ale psi byli celý den silně neklidní. Jak by se něčeho báli a v jednu chvíli, se nějaké velké zvíře mihlo kus cesty před lovci. Jelikož to byl jen okamžik a nikdo si nebyl jistý co vlastně viděli, rozhodli se průvodci, že budou opatrní. Muž teď kráčel houštím, kudy si pamatoval nejschůdnější cestu k vodě a tiše si pobrukoval. Došl k vodě. Opatrně se rozhlédl na obě strany a pak poklekl k hladině říčky. Položil si starou kulovnici vedle sebe do trávy a ponořil vědro do vody. Po naplnění, je postavil opatrně na břeh a zklonil se k hladině. Chvilku žíznivě pil. Pak si uvědomil, že něco není v pořádku. Malounko se nadzdvihl a poslouchal. Cítil, jak se mu ježí chloupky v týle. Došlo mu, že je všude hrobové ticho. Všichni ptáci i drobní živočichové utichli. Dokoce i hmyz se ztišil. Tohle se v džungli stává, když je na blízku velký predátor. Muž opatrně pootočil hlavu, aby se mohl natáhnout po své pušce. Jak se snažil tiše otočit, všiml si svého odrazu na vodní hladině. V ten okamžik se roztřásl. Vedle svého pobledlého obličeje, spatřil temný obrys a pár žlutě zářících očí obrovské kočky. Pak se ozvalo hloboké, temné zavrčení. Mužovy nervy povolili a on se strašným jekotem vyskočil na nohy a nechávaje za sebou vědro i pušku, utekl směrem k táboru. Panter se lekl až poskočil. Čekal, že se muž pokusí zaútočit a nebo utéci. V prvním případě by jej prostě zabil a v druhém nechal běžet, ale s tím jekotem nepočítel a tak sebou v první chvíli viditelně cukl. "Snad ses nelekl?" Ozvalo se za ním jedovaté uchechtnutí. Panter sebou opět trochu škubl. Nečekal lišku tak těsně za sebou. Nasadil zuřivý výraz a otočil se. Těsně u pěšina ležela v husté trávě liška. Když viděla nad sebou velikou černou šelmu s velmi nepřátelsky vyceněnými zuby, poněkud zkrotla. "Co se stalo? Proč si ho nechal běžet?" Pokusila se změnit téma. Panter se zarazil. Chtěl jí pomoci a teď to spíš vpadalo, že ji chce sežrat. Liška viděla, jak se mu mění výraz tváře. Najednou opět vypadal staře a unaveně. "Ptám se, proč si ho nezabil?" Optala se opět a mnohem mírněji. Pak si stoupla a dívala se mu z blízka do očí. Zachvěl se. To co pociťoval v takové blízkosti zlatavé lišky, bylo poněkud matoucí. Uhnul pohledem a pravil. "Nebylo to nutné. Bez té své zbraně je neškodný jako tlustá myš." Pak si uvědomil, co musí udělat. Otočil se a očichal pušku. Pak ji optrně vzal za dřevěnou pažbu do zubů a odešel sní kus proti proudu říčky. Tam ležel padlý kmen dostatečné tloušťky, aby pantera unesl. Došel až nad střed říčního proudu, kde byla voda již dost hluboká a tam pušku pustil. Ani to moc nešplouchlo a zavřela se nad ní voda. Pak se vrátil k lišce. "Tak to by byl první. Celý den sme je měli možnost pozorovat. Psi o nás vědí, ale bojí se mého pachu a tak si snimi nemusíme dělat moc starostí. Jen kdyby se pokusily zaútočit jako smečka. Ale to si myslím, že bych zvládl." Panter rekapituloval co se jim podařilo zjistit. Liška netrpělivě poslouchala. Pak, když se panter nadechoval k další větě, mu netrpělivě skočila do řeči. "A kdy osvobodíme moje děti? Musíme tam vlítnout a ukrást jim ten zatracený pytel. Myslela sem, že vyletím z kůže, když tam jeden z nich vytáhl mého synka ven a prohlížel si ho jako nějakého brouka v pavučině." Doslova soptila vzteky. Panter se jí pokoušel uklidnit. "Najde to tak snadno. Teď sme se zbavily jedné pušky, ale pokud sem dobře počítal, tak mají ještě šest takových věciček. A viděla si co dovede dnes ráno." Vzápětí litoval, že ta slova řekl. Liška se jakoby zhroutila do sebe. Celá se přikrčila a rozklepala. Měla před očima lovce, jak odhazuje tuhnoucí tělo jejího druha do houští, jako nepotřebnou veteš. Zabili ho pro nic za nic. Jen proto, že měli pocit, že je zdržuje od toho aby jí mohlo ukrást děti. Její nádherný, silný a milující lišák byl mrtev. Celá se klepala a tiše kňučela. Panter se k ní tiše přiblížil a drcnul do ní čenichem. Když nereagovala, taj ji olízl opatrně čumák. "Musíme jít. Za chvíli se vrátí a nesmí nás tu najít. Budou mít další pušky a budou chtít střílet. A neboj se pomohu ti získat spět tvoje děti. Slibuji. A teď prosím pojď." Drcnul do ní čenichem, jak nejjeměji dokázal. Skoro něžně. Opět cítil lehké svírání v hrudi. Oklepal se a zmizel v lese. Liška ještě chvilku zírala do země a pak se vydala za panterem. "Je to hlupák a zdržuje." Tiše si vrčela. "Kdo ho potřebuje? Vlítnu tam, popadnu pytel a sem pryč. Není to složitější, nežli vybrat kachnám hnízdo." Doběhla pantera a na kraj tábořiště došli spolu bok po boku. Tiše se proplížili trávou a dostali se ke krajnímu stanu. Tam seděli lovci u vysokého ohně a probírali nový zážitek. Jeden z průvodců ztratil někde u řeky pušku a pokoušel se to zamaskovat výmyslem o setkání s obrovským, černým panterem. Lovci se smáli. Nebylo to poprvé, co narazili na průvodce, který byl strašpytel a snažil se vylákat od lovců nějaké peníze na víc. A to že by nějaké zvíře odneslo pušku, se jim zdáli ještě méně pravděpodobné. Pak jeden z lovců přinesl pytel s liščaty. Ozívalo se kňučení vystrašených mláďat a sem tam pokusy o varovné vrčení. "Teď se laskavě ovládej." Syknul panter. Liška zuřivě polykala a vrhala na pantera vzteklé pohledy. Když pak lovci vytáhli její mláďata ven a položili je na starý pytel, měla co dělat, aby se k nim nerozeběhla. Lovci zavolali jednoho z průvodců a požádali ho o misku a malého ptáka, co střelili cestpu od liščí nory. Pak vzal francouzký lovac nůž a ptáka rozsekl na čtyři díly. Dal je na misku a posunul ji liščatům. Naštěstí již byla dost stará a zvyklá na takovou stravu. Mladé lištičky měli po celém dni obrovský hlad a na podanou potravu se s vrčením vrhly. Liška měla pocit, že jí žalem pukne srdce. "Chudinky malé. Podívej jak jsou hladové. Já to snad nevydržím a dojdu si pro ně hned." Nad liščinými zády se mihla panteří tlapa. Nedopadla však. Liška se jen přikrčila a varovně vycenila zuby. Panter dělal jako by nic a tlapu položil. Pozoroval tábor a rozložení psí smečky. Průvodci zapustili kolem tábora kolíky a k nim přivázali za stopovací šňůry lovecké psy. Tak že vždy dva mohli až na pár centimetrů k sobě a vznikl tak vlastně chráněný kruh kolem stanů. To se panterovy vůbec nelíbilo. Né že by si nedokázal poradit s pár psisky, ale mohli by vzbudit lovce s puškami a on dobře věděl co taková puška dokáže. LIška se vedle něj zavrtěla. Lovci si rozebrali liščata a chovali je v náruči. Fascinovaně si prohlíželi jejich zlatavé kožíšky. Malé lištičky po chvíli varovného vrčení ztichly a s plnými bříšky spokojeně usnuly. Pak je lovci opatrně nasládali na pytel a zavřeli v jednom ze stanů. "Vymyslel si něco?" Zeptala se najednou liška. Panter byl bezradný, ale neměl nejmenší chuť o tom lišce povídat. "Uvidíme, něco mne napadlo, ale nejsem si jist. Nestojím o kuli do kožichu. Musíme nějak rozdělit lidi. jako když lovíš ve stádě prasat. Rozehnat je, aby jich nebylo tolik a byli snadnější kořist." Liška se podívala na pantera, jako by se úplně zbláznil. "Viděl si někdy lišku lovit divoké prase? Jsi snad tak senilní? Víš jak je proti mě prase veliké? To ti u těch lidí zakrněl mozek?" Liška byla strachy bez sebe o osud svých mladých. Měla mizernou náladu a jediný na kom si mohla ulevit, byl černý panter. Udiveně na ni pohlédl. Myslel na to, zda mu to celé za ty jedovatosti stojí. Stačí se přeci zvednout a odejít. Ať si liška dělá co chce. Co je mu vlastně po nějaké lišce? Pak pocítil opět to podivné hnutí ve své hrudi. Byla mu jakým si zvláštním způsobem blízká. "Počkej tu prosím. Nic nedělej a buď tiše. Oběhnu tábor zda by se někde nenašla skulina." Pak se vytratil do tmy. Lišce zakručeo v břiše. Panter se při tom zvuku div nekousl do jazyka. Vynadal si v duchu do hlupáků. Calý den na cestě a liška nic nejedla. On sice také ne, ale měl pořád dost tukových zásob a tak mu hlad moc nevadil. Zastavil a přivřel oči. Stál jako socha a větřil do noci. Kyby se náhodou někdo podíval jeho směrem, měl by jen pocit, že v tom místě je temnota noci ještě o něco temnější. Panter konečně navětřil správný pach. Pak se vydal směrem, od kud se mu zdál nejsilnější. Po chvíli tichého plížení, ucítil mokro pod tiše našlapujícími tlapamy. Cítil silný pach prasečího kaliště a viděl ve tmě pravidelné obliny ležících prasat. Všiml si veliké bachyně a cítil pach mladých. Tiše se olízl. A přikrčil. Po nějaké době se stará zvedla a došla do prostřed kaliště, k malé tůni vody. Ve chvíli, kdy sklonila hlavu k vodě a panter uslyšel, že pije, tak skočil. Svaly v celém těle zafungovaly jako pružiny a ztlumily jeho skok až k hranici slyšitelnosti. Dopadl měkce mezi selata a jedno uchopil do tlamy. Nežli stačilo kviknout, tak stiskl čelisti. Sele se zazmítalo v krátkém boji o vzduch a pak ztuhlo. Panter slyšel, jak se stará vrací. Otočil se a dalším tichým skokem, zmizel v temnotě džungle. Na to že chybí jedno sele příde prasnice zřejmě až ráno. Silný pach kaliště totiž překreje i pach nočního návštěvníka. Panter se vracel po vastních stopách. Nechal sele ležet kousek od palouku se stany a připlížil se k čekající lišce. Pokusil se k ní dostat nenápadně a vyzkoušet její ostražitost. Sotva se však přiblížil, tiše zavrčela. "Musíš tak strašlivě funět? Je tě slyšet kdoví od kud. Znejistěl. Tak dalece jej slyšet nemohla. Tahle její jízlivost ho dost mátla. Pomalu zjišťoval, že se v přítomnosti té malé zlatavé lišky cítí dobře. Jen kdyby mu každou chvíli neřekla nějakou svou jedovatost jako třeba teď. Potřásl hlavou a tiče řekl. " Ulovil sem ti něco k jídlu, kousek po mých stopách najdeš maso. Já tu budu hlídat a vymýšlet, co by se dalo dělat." Pocítila nával vděku. Byl tak pozorný a ona měla již opravdu veliký hlad. Pohlédla na temnou masu vadle sebe a hlavou se jí honily podivné myšlenky. Pak se tiše odplížila po stopách co zanechal panter. Pod hustým houštím našla malé sele. S chutí se zakousla do křehkého masa a spokojeně u toho vrčela. Tak že takhle chutná prase. Myslela si. Škoda, že sama liška nemá šanci něco takového ulovit. Je fajn mít za přítele takového hromotluka. Zarazila se nad svými myšlenkami a přestala na chvíli žvýkat šťavnaté maso. Je to tak? Je možné spřátelit se takto s jiným druhem? Pak ji opět přemohl hlad a pustila se do jídla. Nakonec již byla spokojeně nacpaná sedla si vedle ohlodaných kostí a zbytků a lízala si kožich znečišťný krví selete. " No moc si mi toho nenechala." Ozvalo se tiše ze tmy. Liška strnula. Byl to cizí neznámý hlas. Prudce se otočila a štěkla. Doufala, že panter její volání uslyší. Podle pachu tu stál šakal a podle tichých zvuků kolem, nebyl sám. V houštinách okolo se pohybovala celá smečka. Nebyla náhoda, že se tu motali. Sledovali z dálky lovce již na jejich cestě k liščí noře a vymetali zbytky na jejich tábořištích. Teď se jim naskytla možnost ukrást zbytek liščí hostiny a ještě k tomu ulovit i pěkně nakrmenou lišku. Liška vycítila smrtelné nebezpečí a zježila se. Věděla, že sama nemá proti šakalí smečce žádnou šanci. Nesmí na nic čekat a musí se pokusit probojovat pryč z kruhu, co se kolem ní uzavíral. Připravila se ke skoku a zalitovala, že se tak nemožně nacpala. Bude teď strašně pomalá. Pak se temnotou mihlo obrovské tělo a dopadlo na šakalího vůdce. Ozvalo se odporné, hlasité křupnutí, jak povolil jeho krční obratel a několik žeber. Panter šakal doslova rozdrtil. Plížil se zrovna spět k ulovanému seleti, když zaslechl vzdálené štěknutí. Okamžitě vyrazil jako blesk tmou. Když dobíhal k lišce, ucítil šakalí pach a ačkoliv žádného šakala nikdy v životě neviděl, instynkt mu napověděl, že jsou nebezpeční. Prostě zaútočil na toho nejblíže k jeho lišce. Když na něj dopal, málem narazil čenichem na zem. Panter měl za to, že bude daleko mohutnější a tak nebyl připraven na to, že šakala doslova zašlápne. Byl rád, že se před liškou nerozplácl také. To by si zase vyslechl uštěpačných poznámek. Ta představa pantera naštvala. Nežli však stačil cokoliv říci vyrazilo z houští za liškou několik temných postav a zaútočily. První dopadl na záda lišce a pokusil se jí kousnout do týla. Těžká panteří tlapa dopadla ze strany na jeho hlavu a šakal s kviknutím odlétl spět do tmy. Panter skočil a chytil dalšího šakala. Zaryl mu do těla své, jako nože ostré drápy a ve vteřině jej roztrhal. Ucítil jak se mu do boku zakousli něčí zuby a z druhé strany do stehna hned dvoje. Zařval. V tu chvíli došlo šakalům, s kým to vlastně bojují ve tmě. Cítili sice jeho silný kočičí pach, ale měli jej původně jen za Divokou kočku a teď pochopili svůj smrtelný omyl. Okamžitš povolili stisk svých čelistí a pokusili se utéci. Panter se bleskově otočil a zaryl své smrtící zuby do hřbetu toho c se mu pokusil prokousnout bok ozval se praskot obratlů a bolestivý nářek šakala. Panter pustil ochrnuté šakalí tělo a skočil mezi zbytek smečky. Sekl drápy ozbrojenou tlapou po dalším a doslova jej vyvrhnul. Vedle šakal zmítajícího se ve vlastních vnitřnostech se ozvalo zlomislné, "a máš to." Pak se mu kolem krku sevřeli liščí zuby a zemřel. Liška si vybrala dalšího šakala a skočila po němchvilku se motali v divokém souboji, jako klubko srsti a pacek a pak se lišce povedlo stiknout šakalovi průdušnici. Nalehla na něj a držela pevně dokud jí nepřestal drásat zadními tlapami břicho. Na štěstí měla liška pěkně hustý kožich a tak zranění nebyla velká. "Nechceš ho už pustit?" Ozvalo se za ní. Povolila šakalův krk a ten se senul mrtvý k zemi. Ohlédla se. panter stál nad dalším raztrhaným tělem. "Potřebuji koupal. Pojď." Panter se otočil a vyrazil směrem k řece. Směrem od tábora se pořád ozíval zuřivý, psí štěkot. Začal ve chvíli, kdy první šakal zavřeštěl. Lovce ten štěkot vylákal ze stanů. Nesli si pušky a svítilny a nejistě poslouchali zvuky nedaleké šarvátky. pak se ozval panteří řev. Muži se mimoděk semkli k sobě a pozdvihli zbraně. "Pánové," ozval se silný francouzký přízvuk. "tak ten průvodce nejspíš mluvil odpoledne pravdu. Tohle byla pěkně veliká kočka. klidně bych si vsadil na pantera. To ostatní je šakalí vytí. Zřejmě se perou o kořist, jinak si neumím představit, proč by se pokoušeli útočit na takovou šelmu." Jedn z lovců si odplivl a šel přiložit na oheň. Plameny prozářili noční tmu. To psy poněkud uklidnílo a začli si opět lehat. Muži ještě chvilku postávali venku a pak se rozešli do svých stanů. O kus dál proti proudu říčky si na mělčině chladil panter svoje zranění. Liška se nejprve napila a pak se ponořila do vody. "Brrrr, je pěkně studená." Pak vyběhla na břeh a vytřepávala si kožich. Pozorovala velikou šelmu jak se otáčí v mírném proudu a jak si vyplachuje šakalí kousance na bocích. Napadlo jí, že jí zachránil život. Měla by mu poděkovat, ale nějak se k tomu neměla. Přišlo jí to najednou hloupé. Panter konečně vylezl z vody. Vytřepal si vodu z kožichu a několik kapek dopadlo i na lišku. "Nebyla tvoje prabába vydra?" Zeptala se kousavě. "Jsi první kočka co vidím, že by se jí líbilo ve vodě." Panter cítil nesmírnou únavu a bolelo hocelé tělo. Neměl náladu na liščí řeči a tak si našel kousek od břehu suché místo s hromadou starého listí a trávy a složil se tam. Začal si pečlivě vylizovat kožich. Liška ho chvíli pozorovala a pak se znechuceně otočila. Vyhlédla si dolík pod patou stromu a stočila se tam. Myslela na svá mláďata a pomalu usínala. Pak ještě jednou zvedla hlavu a na půl již spící špitla do tmy. "Děkuju." Položila si hlavu na tlapy a usnula. Panter ji slyšel. Pozoroval místo kam šla spát a nevěděl co říci. Po chvíli mu došlo že spí. Vážne zaslech, že mu poděkovala? Položil se do listí a pokoušel se usnout. Zítra musí vymyslet jak dostat liščí mladé na spět a pak se té otravné liška zbaví. Byl spokejený se svým rozhodnutím, ale po chvíli měl z té představy podivný pocit prázdnoty. Znovu pohlédl k lišce a ucítil malý osten paniky, při představě, že by jí už neměl vídat.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama