Den třetí

12. dubna 2011 v 23:00 | Vítr |  Džungle


Hlad pantera vzbudil ještě za šera. Slunce bylo již těsně za obzorem a chystalo se v podobě krvavě rudých červánků ke své pouti oblohou. V noci se párkrát probudil a cítil na hřbetě teplo liščí kožešiny. Teď však lišku nikde v dohledu neviděl. Zmateně vyskočil na nohy a očichával zem okolo. Našel čerstvé stopy, mířící k řece. Tiše se po nich vydal. Pak ji uviděl a zastavil se. Liška stála na mělčině a hleděla do vody. Očividně pozorovala v kalném ranním světle svůj odraz. Panter tiše zavrněl, aby ji upozornil, že je tady. Ohlédla se. Opravdu mu ta jizva bude slušet. Napadlo ji. Došla ke břehu. "Jdeme lovit?" Panter zavrčel na souhlas a strčl tlamu do vody. Chvilku hltavě pil a pak se pustil do hloubi džungle. Liška jej z boku sledovala. Všimla si, čerstvého lesklého škrábance na kovovém plátku jeho obojku. A napadlo ji, že je to vlastně ironie. Jeden člověk mu to dal, aby jej připravil o svobodu a nevědomky jej tím zachránil před jiným, který ho chtěl připravit o život. Panter se zastavil a očichával sropy divokých prasat. Liška si všimla žáby ve vysoké trávě. Rychle po ní skočila a zakousla jí. Pak se i s žábou v tlamě otočila k panterovy. Culil se na ni a oči mu vesele svítily. "Co je?!" Štěkla po něm, až jí mrtvá žába vypadla z tlamy. "Nic." Odvětil panter klidně, nevšímaje si jejího vzteku. "Jen mne tak napadlo, jak by to vypadalo, kdybych ty tvé drobečky učil lovit já. Jak skočím elegantně na žábu či šneka a pak si znechuceně toho nebohého živočicha dloubu ze srsti mezi prsty." Liška vyprskla smíchy. "No jo." Smála se a povídala dál. "A nebo by nastoupili před pětkrát větší prasnici a snažili se jí vysvětlit, že ji jdou ulovit, že je to tak otec učil." Najednou se oba zarazili a smích je přešel. "Hlouposti." Řekl mírně panter. "Sežer tu žábu a jdeme pro něco výživnějšího." Liška spolkla malou žábu na dvě kousnutí a vyrazila za panterem. "Drž se raději kus za mnou, jsme již blízko." Upozornil jí. Pak si lehl na břicho a začal se plížit. Liška navětřila pach divokých prasat a slyšela též jejich chrochtání a čvachtání, jak si užívala ranního válení v bahně. Pak jí panter zmizel v křoví. Nechtěla mu pokazit lov, ale zmáhala ji zvědavost. Opatrně se plížila za zvuky prasat. Pak zkončila tráva a bylo vidět malé kaliště na břehu úzkého potoka. Asi dvanáct dospělých prasat a nespočet malých selat se to porůznu povalovalo a pobíhalo. Liška přemýšlela, jak se tam panter hodlá nepozorovaně dostat. Ze starších prasat šel docela strach a jejich zuby vypadaly nebezpečně. Pak se z větví nad potokom snesl černý blesk. Jedno ze starších selat kviklo a panter s kořistí v tlamě skokem zmizel v houští. Prasata spustila divoký kvikot a chrochtala vzteky. Liška jim moc nerozuměla, ale pochopila, že nadšená nejsou a tak se tiše odplížila zpět na místo, kde ji panter zanechal. Už tam na ni čekal. Žvýkal prasečí maso a tvářil se velice spokojeně. "Tak jak se ti to líbilo?" Zeptal se lišky a prackou posunul sele směrem k ní. Liška očichala maso. "Ty sis mne všiml? To je dobré v té rychlosti. Ten skok, to bylo dobré a ta finta, jak lezeš po větvích až nad kořist, to je také moc dobré." Pak se zakousla do masa. Spokojeně zafuněla. "A tohle je také moc dobré." Panter cítil pýchu na tím, že jej liška pochválila, cítil se moc dobře. Rány ze včerejšího dne jej sice pálily, ale momentálně na ně nemyslel. Byl sám se sebou spokojený a pochvala jej hřála u srdce. Chtěl dnešního dne stopovat lovce a konečně osvobodit malá liščata. Na druhou stranu si uvědomoval, že pak už lišku zřejmě neuvidí. Bude se věnovat svým mladým a až odrostou, najde si jiného lišáka. Doufal, že pro něj tady v lesích zbyla nějaká milá panteří samička, která mu pomůže zapomenout na tu, co mu lidé vzali. A na zlatavý liščí kožich. Liška se krmila a pozorovala panterův obličej. Chvilku se po její pochvale tvářil šťastně. Pak bylo vidět, jak o něčem přemýšlí a pak se vyloženě zachmuřil. Moc by ji zajímalo na co myslí. Co mu v té jeho veliké kočičí hlavě poletuje za myšlenky. Připadalo jí však hloupé ptát se na takové věci a nakonec to hodila za hlavu. Konečně se nažrala. "Mě to stačilo, teď ty." Řekla spokojeně panterovy. Očichal zbytek selete a s očividným přemáháním ho dožral. "Tvářil si se jako by ti nechutnalo." Nadhodila liška, když dožral. Panter jen odfrknul a nekomentoval to. Rozvalil se v trávě a zívl. Liška pocítila nával vzteku. "To tu jako chceš chrnět? Nemáme náhodou nějakou práci?" Panter zvedl líně hlavu a pohlédl na soptící lišku. Pak ji opět líně položil do měké trávy. "Kam myslíš, že půjdou? Pokusí se buď vrátit do vesnice na kraji džungle a nebo půjdou podél říčky. Každopádně půjdou nejdříve kolem nás, tak nevím, proč bych se měl tahat s plným břichen za nimi. Stejně ještě spí. Pak se budou balit a jíst a kdo ví, co ještě. Prostě si tu uděláme pohodlí a počkáme si tu na ně. Po té vymyslíme co dál". Liška si ještě broukla pod nos něco o přežraných, líných a tlustých kočkách a uvelebila se v trávě. Po chvíli uslyšela panterovo pravidelné oddychování. Prostě tam usnul.
Lovci se vzbudili až po východu slunce. Hlídkující lovec seděl u vchodu do stanu a krmil malé lištičky kousky syrového masa. Chňapali mu po prstech a spokojeně vrněli nad ranním přídělem potravy. Pak se rozhrnula plachta stanu a vylezli zbylí dva lovci. Sledovali krmení liščat a to jak si spolu hrají. "Opravdu by jsme je tu měli nechat." Pronesl muž, co měl hlídku. "Patří sem, do džungle ke své matce. K tomuto lesu. Celou hlídku sem o tom přemýšlel." Jeho přátelé se tvářili nesouhlasně. "Chceš o tom hlasovat?" Francouz se na ně podíval a pochopil, že by stejně nic nezměnil. Pokrčil jen rameny a šel si zabalit na cestu. Trvalo jim asi dvě hodiny, nežli byly připraveni. S ohledem na to, že jim odešli průvodci, nemohli odnést vše, co přinesli. Museli tu nechat stany a vybyvení na vaření. A také část oblečení. Nakonec se rozhodli, že vše uloží do jednoho stanu a spálí. Nechtěli, aby se ty věci dostali do rukou chamtivých, ustrašených vesničanů. Ti se sem jistě přídou podívat až jim dojde, že nemohli vlastními silami vše odnést. A po mrtvém druhovi tu museli zanechat kompletní výstroj. Sebou berou jen jeho pušku a hodinky. Pro ženu, co na něj čeká doma. Nakonec se rozhodli spálit i část zásob. Když půjdou na lehko, tak do večera budou u trati. A v nejhorším mohou cestou lovit. Obložili plný stan dřevem a větvemi a polili vše zbytkem petroleje. Pak vzali z ohniště hořící větev a stan zapálili. Naposledy se v duchu rozloučili s mrtvým přítelem a vyrazili podél říčky k trati. Mírný vánek nesl ještě dlouho kouř ohně pralesními houštinami.
Pantera vzbudilo liščí, varovné vrčení. Otevřel oči a nasál vzduch plný kouře. To nebyl táborový oheň. Hořelo něco většího, ale necítil ani spálenou trávu, ani čerstvé dřevo. Tak se opět uklidnil. Tohle nevypadalo na lesní požár. Zaslechl štěkot psa. Jistě již lovci vyrazili a neuhasili po sobě oheň. Liška se dívala směrem k říčce. Tam na jejím břehu mezi stromy zahlédli pohyb postupujících lovců. "Co budeme dělat teď?" Otázala se pantera. Panter vyskočil na nohy. Předními se opřel o kmen stromu a prohnul se jako luk. Liška slyšela jak mu zapraštěli obratle. Když se dost protáhl, seskočil na zem a vyrazil za lovci. Liška jej následovala a prskala. Tohle jeho neodpovídání na otázky jí pěkně rozčilovalo. Panter však nevěděl, co by řekl a přišlo mu hloupé mluvit, když je odpověď jednoduše na očích. Co si asi milá liška myslí, že budou dělat? Prostě musí stopovat lovce a čekat na příležitost. Polovinu dne se jim nic vhodného nenaskytlo. V poledne se lovci začali rozhlížet po vhodném místě, kde by se najedli a odpočali si. Nakonec se jim začala pod nohama dokonce bořit půda a zjistili, že břeh po němž jdou se stále více mění v bažinu. Při pokusu o její obejití se dostali tak daleko od říčky, že nebylo jisté kam vlastně jdou a museli se vrátit. Panter s potěšením zjistil, že lovci ztratili tímto pokusem asi hodinu času. To bylo dobré. Pokud si ještě několikrát takto zajdou, mohli by ztratit celý den a on bude mít dost času se jich zbavit. Mohl by zaútočit přímo a byl si docela jist, že by je nejspíš stihl pobít, ale měl by v těle několik dírek po kulkách a umřít se mu tedy rozhodně nechtělo. Snažil se přemýšlet, ale nic kloudného jej nenapadalo a tak se nechal vést lovci a čekal na nějakou příležitost. Když mu došlo, že bažinu nedokáží obejít a budou se muset vrátit, tak je nechal svému osudu a předběhl je křovím okolo. Našel u říčky vhodné místo na přebrodění a vylezl do větví stromu, co se nad brodem skláněl. Lišce řekl ať si sedne někde kus dál a dává pozor až lovci půjdou. "Až poslední vleze do řeky a bude tak ve třetině, tak začni štěkat a kňučet, aby se musel ohlédnout, co se to za ním děje. Rozumíš?" Liška se raději na nic neptala a jen přikývla. Bylo jí jasné, že má panter nějaký plán a něco na lovce chystá. Pak zaslechli štěkot psů a tak zmizeli z cesty. Liška do houští a panter na strom. Po chvíli se přihnali psi. Očichávali zuřivě cestu a úspěšně tak rozdupali veškeré liščí i panteří stopy. Když k nim došli lovci, už tu bylo jen neskutečné bludiště stop psů. Jeden z lovců si stopy pozorně prohlédl. Pak se narovnal a pokrčil rameny. "Nic z toho nevyčtu. Měli bysme ty psy držet na krátko. Očividně je něco rozčiluje a nedokážeme zjistit co, protože zničí veškeré stopy." Jeho partneři však mávli rukou. "Měli bysme se přebrodit a pokračovat rychle v cestě, kdo ví, co tu na nás číhá." Nedal se lovec odbít. Nakonec se ozval jiný. "Určitě přebrodíme, to ano, ale na druhém břehu se utáboříme. Ženeme se půl dne a jsem unavený. Musíme si odpočinout." Jelikož chtěl zabránit další hádce o to, co se bude dělat, tak vstoupil do vody a začal se brodit. Za ním se vrhli psi a druhý lovec. Ten třetí s francouzkým přízvukem jen nechápavě kroutil hlavou a hleděl za svými druhy. Co pak nechápou, že se kolem děje něco neobvyklého? Nakonec se vydal za nimi. Pomalu vstoupil do vody. Byla tak do poloviny stehen hluboká a studená, jako by pramenila v horách. Otřásl se a pro jistotu zvedl pušku nad hlavu. První dva lovci již vylézali na druhý břeh. Tam se otočili a hleděli na třetího lovce, jak se pomalu brodí v prudkém proudu. Pak se z posledních větví snesla černá šelma. Dopadla lovci přímo na ramena a krk. Ozval se slabý výkřik a muž padl pod vahou panteřího těla do vody. Oba lovci okamžitě strhli pušky z ramen a vběhli do vody. Nežli však stačli udělat těch pár pohybů, vynořil se panter z vody a začal plavat ke břehu. Proud zatím unášel nehybné tělo třetího lovce. Najednou si nebyli jisti, co dělat. Nakonec na rychlo střelili za mizejícím panterem a dali se do běhu po říční mělčině. Kus po proudu byl další padlý kmen, kde se tělo třetího lovce zachytilo. Než se k němu dostali, tak byli oba lovci promáčeni až na kůži. Už ve vodě bylo jasné, že je lovec mrtvý. Když jej vytáhli na břeh a prohlédli, zjistili, že má zlomený vaz. Musel být mrtev přesně v tom okamžiku, kdy na něj panter dopadl. Seděli vedle mrtvého lovce a snažili se vymyslet co dál. Na protějším břehu se ozvalo liščí štěknutí a mláďata v pytly se zavrtěla a začla ňafat. Lovci se na sebe nevěřícně podívali. "Chtěl, abysme ty mladé nechali tam na palouku. Uvědomuješ si, že udělat to tak nejspíš žil?" Druhý se na něj nechápavě podíval. "To vážně věříš tomu, že se ta dvě zvířata domluvila a útočí na nás kvůli tomu, že jsme odnesli jejich mláďata? Není poněkud divné, že by měl panter mladé s liškou? A navíc lišáka jsi přeci zastřelil. Říkám ti, je to jen něšťastná náhoda, ta liška cítí mladé a jde za námi. A ten panter, jak sis mohl všimnout je dost starý a může špatně vidět nebo slyšet a tak kromě lidí nedokáže nic ulovit a stal se z něj kanibal. Jako se to stává u lvů a tygrů. Prostě nevěřím tomu, že nechat tu ty vzácné lišky, tak nás přestane pronásledovat!" Druhý lovec nic nenamítal, ale netvářil se moc přesvědčeně. Pak se podíval na mrtvého lovce a zeptal se. "Jak ho pohřbíme? Lopaty zůstaly v ohni." Chvilku přemýšleli a dívali se na řeku. "Nedá se nic dělat. Musíme tu ještě jednu noc přespat. Uděláme oheň a usušíme se. Pak nanosíme kamení a postavíme hrob z kamení. Už jsem to kdysi viděl." Pak se pustili do sbírání dřeva. Po tom, co zaplál vedle mrtvého oheň a oba lovci se usušili, vydali se sbírat balvany podél řeky. Trvalo jim až do večera sebrat potřebné množství kamene. Našli malý dolík nedaleko ohně a tam mrtvého lovce uložily zabaleného v jeho dece. Pak tam naskládali všechny jeho věci a vše zarovnali kamením. Starší lovec pronesl modlidbu a pak se vrátili k ohni. "Jdu spát a ty si vem první hlídku. Až nebudeš moci udržet oči, tak mne vzbuď." Druhý lovec jen přikývl a přiložil na oheň.
Panter s liškou vše pozorovali z druhého břehu. "Je to nějaký lidský zvyk, ukrývat své mrtvé. Už sem si toho všimla včera na tom palouku." Panter jen zavrčel na souhlas. Nechtělo se mu moc mluvit. Pořádně se nalokal vody a pořád se necítil nejlépe. Pro něj bylo důležité, že mu již uschnul kožich a že si liška lehla až těsně vedle něj a opírala se mu bokem o bok. A také to, že je opět o jednu pušku méně. V noci se pokusí proplížit do tábora a ukrást pytel s mladými. "Měl bych si zdřímnout. V noci se pokusím dostat do tábora. Tak se trochu prospím." Pak si položil hlavu na tlapy a zavřel oči. Liška počkala až začne pravidelně oddechovat a pak si o něj opřela čenich a zavřela oči. Byl tak silný a pozorný, pomáhal jí dostat zpět její drobečky a lovil pro ni lidi. Vdechovala pach jeho srsti a hřála se o něj. Ještě o něco víc se přitiskla a usnula také. V noci se panter probral. Jeho pohyb vzbudil lišku a tak se tiše vydali k řece. Našli padlý kmen, za který se toho dne zachytil mrtvý lovec a po něm opatrně přešli na druhý břeh. Tam pomalu dohoříval oheň lovců. Jeden ležel poblíž ohniště a spal zabalený v dekách. Pantera napadlo, zda si takto lidé nezvykají na to, že jednou umřou. Byla to přeci stejná deka, do které své mrtvé lovci balili. Žil mezi lidmi většinu svého života a chápal jejich způsob života a zvyky stejně málo jako liška.
Druhý lovec seděl kousek stranou a ve stínu. Nohy měl natažené k ohni a opíral se zády o strom. Vypadal, že také spí. Panter se pomalu plížil kolem ohně a soustředil se na pravidelný dech obou mužů. Byl napjatý jako strunka a všechny jeho instynkty na něj volali, že něco není v pořádku. Nemohl však přijít na to co. Konečně spatřil pytel s mladými liščaty. Slyšel, jak se lišce zrychluje dech a v duchu si říkal, ať nic nepokazí. Slábnoucí záře ohně pořád ještě dobře osvětlovala prostor mezi lovci, kde pytel ležel. Pak liška tiše vyrazila a uchopila pytel do zubů. V tu chvíli se ležící lovec pohnul a z pod deky vytáhl pušku. Zároveň však panter skočil a dopadl přímo na lovcova prsa. Vyrazil mu zbraň z rukou a chytil ho za krk do svých smrtících čelistí. Ucítil jak muž ztuhnul a také silný zápach moči. Zároveň vzplál oheň jasnými plameny, jak do něj druhý lovec kopl připravenou hromádku roští a ozvalo se cvaknutí závěru pušky. Panter pochopil, že to byla past. Teď se každý bál pohnout, aby nevyprovokoval toho druhého. Lovec se pod panterem třásl a páchl čím dál víc. Druhý lovec pomalu otáčel hlaveň pušky od pantera k lišce a zpět. Pak se zašklebil a namířil na pytel s mladými. Panter temně zavrčel a muž pod ním začal kňučet. Liška měla v tu chvíli šílený strach, že jí zabijí mláďata před očima. Nakonec udělala to jediné, co jí zbývalo. Položila pytel na zem a opatrně vycouvala do tmy. Panter se přikrčil a pak sebou bleskově mrsknul za strom, pod kterým ležel strachy se třesoucí lovec. Těsně za ním třeskl výstřel a ležící lovec začal řvát. Druhý k němu přiskočil a dal mu facku. To jej trochu uklidnilo, ale stejně se třásl. Pak začal mluvit. "Viděl si to? Viděl? Málem mě zabil! Klidně si sem oba přišli! Už věříš, že pracují spolu? Viděl si to na vlastní oči, to už nemůžeš popírat. Měl si jim ty mladé nechat a..." Dostal další facku. "Mlč už!" Křikl na něj druhý lovec. "Nikdy, pamatuj si nikdy, žádnédné zvíře nemůže zvítězit nad lidským rozumem! A já se svého úlovku nevzdám! Nikdy!" Pak se zvedl a sedl si k ohni vedle sebe dal pytel s liščaty a na kolena položil obě pušky.
Panter s liškou je pozorovaly ze tmy. Konečně zjistily co se jim snažili jejich instinkty říci. Našli to téměř okamžitě, jak utekli od ohně. Nedošlo jim totiž, že lovce nehlídají jejich zbylí psy. Teď od nich stáli sotva pár kroků, ale již se jich obávat nemuseli. Lovci zřejmě z obavy, aby je nějaký pes neoběvil a nezhatil tak jejich past, odvedli zbývající psy kus do lesa a tam je přivázali ke stromům a podřezali. Liška se chvílemi otáčela na tu nesmyslnou hrůzu a pak spět k táboru. V první chvíli plakala, že měla své malé tak blízko a musela se jich vzdát, ale po té co našla mrtvoly psů jí slzy vyschly. Pak se k ní přidal panter. Ukázala mu co našla. Oba si rozuměli beze slov. Museli lovce zabít. A to co nejdříve, aby se nedostal ven z lesa.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama