Den druhý

12. dubna 2011 v 6:56 | Vítr |  Džungle


Mohutná šelma se probudila. Otevřela oči a zamžourala na pozorně hledící liščí obličej. Panter se zaškaredil. "Co koukáš?" Liška se spokojeně usmála. Setřela si tlapou ze svého, zlatého kožichu pomyslné smítko a řekla. "Nikdy sem neviděla chcíplého pantera." Panter se nejistě rozhlédl. Pak se podíval na lišku a né zrovna klidným hlasem se zeptal. "Kde tu vidíš jakého chcíplého pantera?" Liška se překulila na záda smíchy a pištěla. "Teď už zase obživl. Ale ještě před chvílí, kdyby přišli lovci, tak si vezmou tvůj kožich a ani by sis toho nevšiml!" Panter po lišce bleskem skočil. Z lehu jak byl, to bylo obdivuhodné. Doslova jako by v něm byla ukryta ocelová pružina. Jeho obrovské tlapy dopadly na huňaté, liščí břicho a znehybněly jí. Chvilku si takhle z nepatrné blízkosti hleděli do očí a liška cítila, jak se jí začíná zrychlovat dech. Panter byl velice zmatený. Měl by ji za tu drzou poznámku potrestat, ale vůbec netušil, co má dělat a navíc z takovéhle blízkosti liška neuvěřitelně voněla. Cítil jak se začíná chvět. V tom po něm liška sekla zuby. Minula mu čenich jen o malý kousek. Znovu se zahleděli jeden druhému do očí. Pak liška neobvykle klidným hlasem řekla. "Pusť mne, máme práci." Panter pomalu stáhl své tlapy zpět. Liška ještě několik vteřin ležela. Pak se pomalu zvedla a šla se k řece napít. Panter se za ní díval a fascinovaně sledoval její kožešinu planoucí v paprscích ranního slunce. Pak si uvědomil, kdo je a zahnal ty pošetilé myšlenky. Došel k vodě a začal pít. Poslouchal džungli kolem sebe a snažil se vzpomenout, co který zvuk znamená. Nebyl až zase tak nezkušené kotě, když jej kdysi lovci unesli. Ale hodně v té prokleté kleci zapoměl. Slyšel vzdálený šťekot psů a podle směru panter odhadoval, že se šli lovci podívat, co se v jejich okolí dělo. To bylo dobré. Ztrácí čas a na kraj džungle tím pádem půjdou déle. Otočil se na lišku, ta stála nehybně jako socha a větřila. "Měli by jsme přejít vodu a kusek po proudu se vrátit. Podíváme se kolik jich hlídá tábor a mohli bysme se pokusit osvobodit ty tvoje liščata." Pak se rozeběhl přez padlý kmen na druhý břeh. Slyšel jak za ním šustí liščí tlapky v trávě a listí. Přešli potok a pustili se houštím na druhém břehu dolů po proudu. Asi po kilometru, se naskytl opět pěkný kmen vhodný pro přechod řeky. Pak se začli opatrně přibližovat zpět k táboru lovců. Už zdáli cítili lidský pach a dým z ohniště. Slyšeli štěkot psů a hlasy lidí. Když se dostali na dohled, zalehli pod keře a pozorovali stany. Panter byl zklamán. V táboře zůstali dva psi a tři lidé. Byly to ti, co se o ostatní lovce starali. Panter si všiml, že mají daleko jednodužší oblečení a zbraně. Posedávali kolem jednoho ze stanů a o čemsi se živě bavili. "Nejsem si jistý, ale mohli bysme se o něco pokusit." Liška nadšeně vyskočila. Panter se plížil blíž ke stanům. Liška těsně za jeho ocasem. "Tak poslouchej. Ten krajní stan je ten, ve kterém jsou malé lišky. Připlížím se od zadu a plátno roztrhnu. Pak popadnu pytel a uteču." Liška se podívala na stany a skupinku mužů a psů, co seděla u stanu s malými lištičkami. "A co lovci a psi?" Nebyla si jista, jak to chce panter provést. Ten se netvářil moc jistě. Koukl na lišku. "Je potřeba, aby si udělala nějaký rozruch. Obejdeš tábor a budeš se motat po kraji lesa tak dlouho, dokud si tě psi nevšimnou. Jak spustí křik, tak jim nadávej a ukazuj se ať se třeba vzteknou. Lovci se budou dívat také tvým směrem. A já budu mít čas odnést pytel s mladými." Liška si prohlédla terén, kde měla vylézt z lesa. Nízké křoví a dost husté, kdyby bylo zle snadno se schová. To se jí zamlouvalo. Ale co puška lovců? Zeptala se. "A co když začnou střílet? No?" Panter jen pokrčil rameny. "Musíš je pořád sledovat. Jakmile zvednou pušku k rameni a ukáží sní na tebe musíš uskočit do strany a zmizet. Pak se musíš oběvit jinde. A kdyby pustili psy, tak je veď po naší stopě nazpět k vodě a uteč na druhý břeh." Podíval se na ni. "A nenech se zastřelit. Já bych ta liščata těžko učil hrabat doupata." Liška se ušklíbla a chtěla říci nějakou jedovatost, ale pak jí došlo, co tím myslí a poněkud zkrotla. Pak se rozdělili. Liška byla na místě za chvilku a prozkoumala křoví našla tam při zemi několik tunelů od drobných zvířat a tak je využila. Proplížila se jedním z nich do trávy na palouku a vykoukla. Měla štěstí, drobný vánek foukal směrem od ní ke psům a tak ji okamžitě navětřili. "Liška! Liška! Liška! Tam! Tam! Tam!" Začli psi děsně řvát a vyvádět. Lovci okamžitě vyskočili na nohy a sáhli po zbraních. Pak spatřili poskakující lišku. Chvilku se dohadovali, co to asi znamená a pak jeden z nich zavolal. Ze stanu s liščaty mu někdo odpověděl. Pak se ozvali dva rychle po sobě jdoucí výstřely a řev pantera. Ze stanu vyběhl další z lovců a za běhu nabíjel pušku. Když spatřil lišku, pozvedl zbraň k rameni. Liška na nic nečekala a zmizela v křoví. Slyšela další výstřel a cítila ve větvích nad sebou, jak tam něco prudce proletělo. Na nic nečekala a utíkala k řece. Cestou zaslechla další dva výstřely a pak ještě jeden. Zoufale hledala čerstvé panteří stopy, ale nikde nic neviděla. Doufala, že běžel jinudy. Moc si přála, aby běžel jinudy. Přeběhla po kmeni a zalezla do křoví kousek od kmene. Zahrabala se tam do větviček a listí a čekala. Nemohla pochopit, co se stalo u stanu s liščaty. Panter se prostě zmílil a byl tam ještě jeden lovec. To bylo jasné.
Panter se přiblížil ke stanovému plátnu. Snažil se navětřit liščata. Za moment si byl jistý, že ve stanu opravdu jsou, ale něco se mu nezdálo. Jako by cítil víc lovců, nežli tam mělo být. Pak spustili psi pekelný rámus a panter pochopil, že uviděli lišku. Hodil pochybnosti za hlavu a když zaslechl pokřik lovců, tak drápy rozerval zadní stěnu u stanu a vlezl rychle do vnitř. Mezi pytlem s liščaty a jím byl další lovec a držel v ruce pušku. Panterovy blesklo hlavou, že je to konec a skočil. Padly dva výstřely a on ucítil žhavé prásknutí po hřbetě. Pak narazil do lovcových prsou a dopadl na zem. Byl omráčen zvukem výstřelu i nárazem kulky do jeho lebky. Naštěstí mu jen sklouzla po tvrdém čele a zádech. Lovec ho považoval za mrtvého a tak se vyběhl podívat ven. Tam spatřil zářivě zlatý liščí kožich a tak se pokusil střelit i po lišce. Puška však byla nárazem těžkého panteřího těla poškozena a tak nenesla jak by měla. Lovec střelil moc vysoko a liška unikla. Mezi tím se panter probral. Rozhlédl se po stanu a chvíli zmateně přemýšlel, kde je a kde jsou mříže jeho klece. Štěkot psů jej vrátil do reality. Zvedl se z těžka na nohy a vykoukl ven ze stanu. Psi se mohli v tu chvíli zjančit a jednomu se dokonce podařilo utrhnout šňůru od kolíku. Doběhl k panterovi a pokusil se na něj skočit. Úder tlapy jej srazil stranou. Na zem dopadl se zlomeným vazem. Lovci se pokusily zamířit, ale stál jim v cestě ten ze stanu a navíc se panter vrhnul směrem k němu. Znovu jej srazil k zemi. Třeskli další dva výstřely. Kupodivu se nikdo netrefil. Panter se vrhnul za nimi. Byl jako v tranzu, cítil bolest v zádech a v hlavě a zaplavoval jej vztek. Dohnal oba muže pár skoky a též je srazil. Ten třetí byl již dávno pryč. Začal utíkat již ve chvíli, kdy panter vylezl ze stanu. Panter se otočil ke stanu chtěl se vrátit pro liščata. Ale na kraj lesa právě vyběhly zbylí lovci a všichni tři zvedali své pušky k ramenům. Panter vztekle zařval a skočil směrem ke stanu. Práskl první výstřel a panter sebou v letu škubnul, znovu zařval a několika skoky zmizel v lese. Lovci doběhli ke stanům. Nechápali, co se tu stalo. Na zemi ležel mrtvý pes a druhý se mohl pominout. Dva průvodci leželi na zemi a nehýbali se. Bílými košilemi jim na zádech prosakovali krvavé skvrny. Jejich čtvrtý partner ležel na zádech a upřený pohled k neby napovídal, že se již nikdy nezvedne. Pak se z lesa vynořil uprchlý průvodce. Lovci se na něj vrhli. "Co se tady pro boha stalo?! Mluv člověče. Jak je možné, že jsou všichni mrtví!" Průvodce se podíval na své dva druhy. A zbledl. Pak začal pomalu vyprávět. O podivném chování lišky a o zjevení démona v podobě nesmrtelného, černého pantera. Ta zlatá liška si přišla pro svá mláďata a přivedla si na pomoc nějakého lesního ducha. Lovci s úžasem poslouchali. Nevěřili pověrčivému průvodci, že je napadl démon, ale to, že se tu oběvila liška se stejně zbarvenou srstí jako chycená liščata a zároveň ta veliká kočka, co viděli na vlastní oči bylo divné. Nahlédli do stanu a spočítali vystřílené nábojnice. Lovec vystřelil dvakrát ve vnitř a dvakrát venku. A průvodci vystřelili každý jednou. A jedna rána od přicházejících lovců. To je sedm ran. A ani jeden zásah, který by pantera složil. A to by byl lovec, co střílel na posledy přísahal, že viděl, jak se panter po zásahu stočil a odskočil bokem. Nikde však nenašli ani kapku krve. Nakázali pak zbylým dvěma průvodcům, aby rozdělali ještě jeden oheň za stany a oba celou noc udžovali hořící. Pak se sesedli kolem mrtvého lovce a snažili se vymyslet, co dál. Poté k nim přistoupili oba průvodci. Jeden si odkašlal. Lovci se ohlédli. "Co se děje? Potřebujete s něčím pomoci?" Zeptal se jeden z lovců. Starší z průvodců si nervózně přešlápl. "Pane, snažte se nás pochopit. Vy si odjedete do své vlasti a zapomenete na nás, ale mi tu budeme muset žít s rozhněvanými duchy. Buďte tak laskaví a vraťte jim jejich mladé." Muž poněkud zaváhal. "A nebo nás vyplaťte rušíme naší dohodu. Odtud už se z džungle dostanete snadno, stačí jít podél říčky a dojdete za den k trati a nemusíte ani do naší vsi." Oba muži horečně kývali hlavami. "Ano nemusíte s námi do naší vesnice je to jen zacházka. Podél vody jste dříve u vlaku." Lovci se nechápavě dívali na oba průvodce. "To nemyslíte vážně!" Vykřikl francouz. "Máme dohodu. Musíte nás dovést zpět, jinak nezaplatíme." Průvodci se začali ošívat a opakovat svoje řeči o prokletí démonů. Druhý z lovců odešel do stanu a přinesl velkou koženou brašnu. "Nikoho zde držet nebudeme." Sáhl do brašny a začal odpočítávat peníze. Pak se zarazil. "Ne! Nejprve nám pomůžete pohřbít své dva druhy a našeho přítele." Podíval se výhružně na oba vystrašené muže. Ti se ještě chvíli ošívali a pak přikývli, ale s podmínkou, že jim budou vyplaceny podíli zabitých průvodců, aby je mohli dát jejich rodinám. Pak se všichni zvedli a určili místo, kde budou hroby. Pak průvodci vykopali tři jámy a lovci zatím zabalili mrtvé do jejich dek a pevně stáhli provazy. Pak nanosili od říčky hromadu kamení. Když průvodci oznámili, že hroby mají požadovanou velikost donesli mrtvé k vykopaným hrobům a na lanech je spustily dolů. Nad mrtvým lovcem pronesli krátkou motlidbu, zatímco průvodci házeli hlínu na své dva mrtvé druhy. Pak zahrabali i třetí hrob. Lovci ho pak ještě pečlivě obložili velikou vrstvou kamene a zapustili k hlavě hrubý dřevěný kříž. Na něj pak jeden z lovců, nožem vyškrábal datum a jméno. Pak se průvodci zabalili a tiše se vytratili. Lovci ještě nějaký čas stáli u hrobu kamaráda. "Tak co teď?" Zeptal se jeden z nich. "Jak co teď?" Nechápali. "No, co bude teď. Myslím, jak se rozhodneme, co budeme dělat dál. Máme několik možností. Buď se pokusíme najít cestu do vesnice. Nebo budeme věřit průvodcům, že nás říčka dovede k trati a stanici. A pak také, co s těmi liščaty? Vždyť, i když nikdo z nás nevěří na duchy, je nad slunce jasné, že se za námi táhne jejich matka a kdo ví proč, ji provází černý panter. Asi nebude v našich silách pochopit tento jev, ale pokud tu mladé nenecháme, musíme počítat s tím, že ta dvě zvířata ještě uvidíme." Muž domluvil a pozoroval své druhy. Muži chvilku přemýšleli. "Víte já si myslím, že bysme mohli věřit tomu, že nás poslali průvodci správně. Viditelně se báli, abysme nedorazili do jejich vesnice a nepřenesli na ně hněv jejich lesních duchů. Ale jsem zásadně proti, abysme tu liščata nechali. "Jsme lidé a žádné divoké zvíře nás nepřechytračí. To, že je jeden z nás mrtev je chyba průvodců, že špatně hlídali a následně nedokázali v čas našemu druhovi pomoci." Zbylí dva lovci přikyvovali. A odsouhlasili, že tento plán se jim zamlouvá nejvíce. Domluvili si ještě hlídky na dnešní noc a šli spát do jednoho stanu společně.
Liška se krčila ve svém úkrytu na břehu řeky až do večera. Pak se vydala zpět k loveckému táboru. Cestou narazila na čerstvé lidské stopy. Opatrně je očichala a nějaký čas šla dokonce po nich. Po chvíli si byla jistá, že se již ti dva muži nevrátí. Stopy byly daleko od sebe a byly hluboké. Z toho poznala, že lidé velice spěchali a navíc byly stopy cítit strachem. Pak se otočila a šla po té stopě až k palouku se stany. Dnes tu hořeli dva ohně a kolem jednoho stanu seděly psy a chodil lovec s puškou. Na kraji palouku ucítila liška směs pachů. Čerstvou hlínu krev a smrt. Chvíli hleděla na hroby. Nechápala význam toho, co s mrtvými udělali, ale pochopila, že z osmi únosců jsou tři mrtví a dva utekli. To znamená, že zbývají už jen tři lovci. Pomalu se zvedla a šla blíž ke stanu s hlidkou. Pak ucítila pach, který hledala. Pach jejích mláďat. Spokojeně se usmála a už se vůbec neschovávala. Uviděly jí psy a zneklidněly. Po dnešku již neměli náladu štěkat. Věděli, že jejich společník na sebe tímto přivolal smrt. Jen seděli a tiše při pohledu na lesknoucí se lišku kňučeli. Lovec na stráži chvilku zmateně pozoroval podivné chování psů a pak si lišky všiml také. Udělal dva kroky ke stanu a nakoukl dovnitř. "Pojďte ven. Hned!" Pronesl ta slova tak naléhavým šeptem, že lovci sebrali jen pušky a vyběhli ze stanu naboso. "Tam, pod tím křovím." Ukázal jim prstem. Zbraň mu ležela u nohou a ani se na ni nepodíval. Oba lovci spatřili lišku současně. Nemoli uvěřit tomu, že neutekla a že se nekryje. Dokonce ještě popošla kousek k nim. Pak krátce šťekla a v zápětí se ze stanu lovců ozvala pištivá odpověď. Liška ještě chvilku stála, když se z dálky ozval temný řev. Ohlédla se tím směrem a odběhla do tmy. Lovci se na sebe nevěřícně podívali. Pak všichni tři odešli do stanu. Mlčky vytáhli lahev s alkoholem a každý se z hluboka napil. "Teda pánové, kdyby mi tohle někdo vyprávěl, tak ho prohlásím za blázna a lháře." Ostatní tiše přikyvovali. "Viděli jste jak se leskla? To byla jejich matka. A jak jí odpověděli." Všichni se ohlédli k pytli s liščaty. Napadlo je zda by nebylo lepší spolknout hrdost a liščata pustit. Pak si však vzpoměli na mrtvého druha. Co by řekli přátelům doma? A jeho vdově? Že to, pro co zemřel tady nechali, protože se báli pomsty zvířat? Znovu si přihnuli z láhve a pak se jeden znich odebral opět na hlídku.
Liška běžela tmou směrem odkud se ozval panterův hlas. Myslela na ty tři podivné lovce. Tak odlišné od všeho, co znala. Tak cizí v jejím pralesním domově. Co je vede k tomu, že si sem jen tak nakráčí na těch svých podivných zadních a zabíjí a kradou a unáší vše, co se jim zlíbí. Nemohla to pochopit. Doběhla k široké mělčině a v stříbřitém lesku vodní hladiny viděla temnou hmotu panteřího těla. Pomalu se zvedl a došel ke břehu. Tam se mohutně otřepal, až se kapky vody rozlétly do stran. Oči mu žlutě pláli a ve tváři měl podivný povznesený výraz. Liška si všimla pachu krve. "Zranily tě kvůli mě?" Panter se jí podíval do očí a přiblížil se k ní ještě kousek. Jejich čenichy se téměř dotýkali. "Jeden mě střelil do čela, ale střela na štěstí sklouzla, uvidíš ráno, jak mne vyzdobil. A druhou ranou mi spálil pruh srsti na zádech, ale netrefil. Venku, když po tobě střelil jsem ho zabil. Pak ještě další dva. Poslední kuli sem dostal do krku, ale ta mi neublížila vůbec. Sklouzla po mém ocelí pobitém obojku." Liška se nechápavě podívala. "Po tomhle." Zvedl panter hlavu a připoměl jí, co si odnesl jako nedobrovolnou památku od lidí, ze svého dlouhého věznění. Liška si jej prohlédla. Byl již starý. To bylo na první pohled patrné. Ale pořád byl v plné síle. S tou jizvou na čele bude vypadat jako divoká rváč. A ten kus kovu na krku mu vyloženě sluší. Pak si uvědomila, jak se na něj dívá a chvěje se. Všimla si, že se panter vůbec neusmívá. Hleděl na ni s takovou podivnou vážností. Cítila, jak se jí z toho pohledu houpe země pod nohama. Obě zvířata byla zmatená ze svých pocitů. Nakonec panter zvedl hlavu a odšel kus od břehu. "Pojď sem," zavolal na lišku, "tady je pěkné místo na přespání. Ráno si přivstanem a něco ulovíme. Pak snad konečně vymyslíme, jak se zbavit i těch zbývajících lovců." Pak si panter lehl a natáhl bolavý hřbet. Liška jej pomalu obešla. Cítil, jak si k němu lehla. Očichala mu spáleninu na zádech a pak se o něj opřela hřbetem. Takto stočená do klubíčka v minutě usnula. Panter tiše ležel a usmíval se nad tou důvěrností. Uvědomil si, že to co cítí, je velmi podobné jako to, co cítil kdysi k jedné úžasně skvrnité panteří slečně. Znovu se usmál a blaženě zavřel oči.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Nikyss*-* Nikyss*-* | Web | 12. dubna 2011 v 7:08 | Reagovat

Rada by som to prečítala keby to nebolo také dlhé. Ale začiatok som čítala. Bol krásny... :D a ako sa tá líška rehotala... xD

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama