Den čtvrtý

14. dubna 2011 v 9:12 | Vítr |  Džungle


Ranní světlo zastihlo oba lovce již na cestě. Starší muž donutil svého mladšího kolegu, aby vstal ještě za tmy a došel se do řeky umýt. Pak mu pomohl zabalit a přehodil si přez rameno pytel s liščími mláďaty. Hodil na oheň hrst dřeva a vyrazili. Panter se probral a pozoroval planoucí světlo ohně. Plameny šlehaly vysoko, lovci nejspíš vstávají. Pohlédl na spící lišku. Včerejšek pro ni musel být velmi těžký. Tak blízko ke svým mladým a nakonec zase o vše přišla. Panter se rozhodl, dnes lovce dožene a vezme jim mladé. Plameny stále šlehaly výš a výš. To bylo divné lovci nikdy zbytečně nerozdělávali takový oheň. Pomalu se začal přibližovat k palouku s ohněm. Konečně viděl na místa, kde lovci spali. Došlo mu, že ho opět převezli a vztekle zařval. Liška vyskočila na všechny čtyři a zděšeně se rozhlédla. Viděla pantera mezi stromy a rozeběhla se tam. Zastavila vedle něj a chvilku se nechápavě rozhlížela. Pak pochopila, co se stalo. Na nic už nečekala a vyrazila po stopě prchajících mužů. Panter znovu zařval. Tentokrát mnohem silněji a déle. Džungle stichla, každé zvíře široko daleko vědělo, že je zde panter a že jde lovit a také, že je velmi rozlobený. O kilometr dál, se při tom zvuku zatřásl mladší lovec strachy. Zastavil a s puškou v ruce, se začal pomateně rozhlížet. Starší muž pochopil, že to pro druhého lovce byla poslední kapka a přišel strachy o zdravý rozum. Pomalu k němu došel. "Musíme jít. Musíme dohnat vlak. Tam na nás už žádné zvíře nemůže." Šílený muž se nechápavě podíval na staršího lovce a pozvedl proti němu pušku. "Ne jdi sám já tu musím zůstat a zabít toho démona. Není to zvíře vím to. Včera mi šeptal, že mne zabije, ale já tu na něj počkám a zabiji jej sám." Starý lovec pokrčil rameny, otočil se a odešel. Asi po deseti minutách rychlé chůze zaslechl za sebou výstřel a nelidský křik smýšený řevem šelmy. Dal se do běhu. Po pár krocích se zstavil a rychle rozvázal pytel vylovil jedno lišče a položil je opatrně do trávy. Schodil ze zad batoh se svými věcmi a na rameno si hodil jen pušku a zbytek mláďat. Pak se dal do zběsilého běhu. Věděl, že mu v zádech běží smrt.
Panter s liškou běželi po čerstvé stopě. Šíleného lovce si všimli na poslední chvíli a doslova ho porazili. Stačil jen jednou vystřelit kamsi do větví stromů. Svými zvířecími smysly vycítili, že lovec přišel o zdravý rozum a ve svém stavu je nebezpečý jako zraněná šelma. Panter se na něj vrhnul a doslova ho roztrhal na kusy. Jako by též zešílel, jako by se mstil za ta léta věznění a za svou ztracenou družku a děti. Pak se vydal za liškou, která zatím sledovala stopu posledního lovce. Dohnal ji ve chvíli, kdy spatřila lovcův batoh a vedle něj malého lišáčka. Štěkla radostí a začala pištět a volat ostatní děti. Jenže nikdo jiný se neozíval. Bylo jasné, že je tu maličký sám. Panter se zastavil a očichal ho. Liška výhružně vrčela, ale jen potichu. "Kde jsou ostatní? Říkala si, že jsou čtyři?" Zeptal se panter. Liška se zmateně rozhlížela a krčila rameny. Ještě několikrát zkoušela volat ostatní liščata, ale nikdo se neozval. Panter se vydal po lovcově stopě a po pár metrech zjistil, že liščata tu nikde nejsou. Vrátil se ke své společnici, která zatím hlídala malého lišáčka. Dívala se na pantera se zoufalou otázkou ve tváři. Panter jen odvrátil zrak a zavrtěl hlavou. "Vzal je sebou a tohle tu nechal. Ví, že budeš volit mezi tím nechat tu malého dravcům na pospas a nebo bojem o zbytek mláďat." Lišce se zalily oči slzami. "Počkej tady!" řekl panter a vyrazil po stopách do lesa. "Vrátím se!" Slyšela jej volat ještě liška. Panter se hnal po lovcových stopách další dva kilometry. Podle pachu poznal, že lovec je někde kousek před ním. Když se náhle ozval vysoký, táhlý hvizd. Panter ten zvuk poznal, kdysi jako malé kotě jej převáželi vlakem a tohle byl jeden z výrazných zvuků, co si z té cesty pamatoval. Pokusil se ještě zrychlit, ale byl již značně unavený a cítil bolest ve svalech na tlapách. Pak najednou džungle končila. Jako by jí někdo odřízl nožem. Šelma se prudce zarazila. Před panterem byl příkop a nevysoký hliněný val a na něm na kolejích stáli dřevěné vagóny. Vlevo dýmala a hvízdala lokomotiva. Od kol se jí valila pára a ocelová táhla se začínala pomalu hýbat. Pochopil, že je pozdě. Lovec i s liščaty byl ukrytý ve vlaku plném lidí. Panterovo srdce zalilo zoufalství. Ten na kom mu záleželo, bude nešťastný a zklamaný. A jen jeho vinou. Vlak znovu zahvízdal a ozval se zvuk zvonce. Pak se vagóny pohnuly a pomalu začly odjíždět z nádraží. Na konci vlaku jel nízký vagón s nějakými bednami. Spíš plošina. Panter se díval za odjíždějícím vlakem a poprvé si na plno uvědomil, liška své mladé už nikdy neuvidí. A také mu došlo, co jsou ty podivné pocity, co mu zaplavují hruď v její blízkosti. Pak se v něm něco zlomilo. Vyrazil za odjíždějícím vlakem. Několika dlouhými skoky dohnal poslední vagón a skočil na něj. Zaryl drápy do dřevěné plošiny a z těžka oddychoval. Vlak nabral na rychlosti a divoce se na špatné trati otřásal. Panter přelezl přez naložené bedny a došel k poslednímu vagónu. Netáhl se oparně přez mezeru mezi vagóny a jednou tlapou se opřel o práh dveří. Druhou do nich vší silou udeřil. Dveře se s rachotem rozlétli. Panter se ušklíbl. "Jo ještě mám trochu sil." A vešel do vlaku. Poslední vůz měl uzavřená kupé. Ale bylo vidět skrze zasklená dvířka, že jsou všechna volná. Na druhé straně měl s dveřmi problém. Byly zamčené a odolávali jeho pokusům je otevřít. Rány nakonec přilákali průvodčího. Otevřel dveře a spatčil velikou černou šelmu. Nejprve se vyděsil, ale pak si všiml masivního obojku s kovovými, ozdobnými plechy. Vydechl si a zamračil se na pantera. "Koukám, že si tě tu nějaký cestující odložil a tobě se to nelíbí. A samozřejmě jedeš na černo. Nikdo za tebe totiž hochu nezaplatil přepravné. No ty si pána jistě najdeš. Tak pojď a ukaž mi ho." Pak ustoupil stranou, aby černá kočka mohla projít. Panter sice nerozuměl, co mu říká, ale některá lidská slova chápal. Třeba slovo pojď, znal z klece. Poněkud nejistě prošel kolem modře oblečeného muže a pro jistotu tiše zavrčel. Ten se jen zasmál a plácl pantera po zadku. "Jen se neboj a jdi!" Panter se rozhodl, že bude toho podivného člověka ignorovat. Necítil žádný strach z onoho muže a ani nebezpečí. A navíc mu došlo, že mu ten člověk otevře i další vagóny. Pomalu prošli vozem a průvodčí postupně orvíral všechna kupé a nechal pantera nahlédnout. Ten hledal samozřejmě lovce, byl překvapen reakcí lidí. Většinou byli vyjevení, ale po průvodčího vysvětlení se uklidnili. Některé děti škemrali na svých matkách zda si můžou neobvyklého cestujícího pohladit a dokonce mu dávali kousky svých jídel a bonbóny. Panter byl překvapen chováním lidských samiček a mláďat. Trochu mu lezlo na nervy jejich pištění, ale na druhou stranu ty dobroty, co mu dávali za to stáli. Dostali se takto do polovice třetího vagónu, když panter zvětřil lovcovu stopu. Tiše zavrčel a vyrazil vpřed. Průvodčí se za ním rozeběhl. U jednoho kupé se panter zastavil a čekal až mu průvodčí otevře. Seděl tam jediný muž. Na protějším sedadle ležela puška a starý pytel. Průvodčí odstrčil vrčícího pantera odedveří a vstoupil do kupé. "Pane vy jste nezaplatil za přepravu svého zvířete!" Okamžitě ostře vyjel na lovce. Ten se udtveně podíval na průvodčího a pokoušel se bránit. "Já přeci nastupoval na poslední chvíli a hlásil jsem, že musím doplatit lístek. A vy jste nic nenamítal. Jenže si mne opak vyhledáte. A ty malá liščata přeci nejsou takové zavazadlo, aby se za ně muselo platit zvlášť." Průvodčí byl zmatený. "LIščata? Pane nedělejte si ze mne legraci, ta číča si vás našla sama!" teď se zatvářil zmateně lovec. Nechápal o čem průvodčí mluví. Pak náhle zbledl jako stěna. Průvodčí se až lekl. "Stalo se vám něco pane? Nechtěl sem na vás být tak přísný omlouvám se. Ale ten váš mazlík dělal v zadním vagónu pěkný rámus a rozbil tam jedny dveře a to někdo musí uhradit." Pak ustoupil ze dveří a pustil do vnitř pantera. Ten vklouzl do kupé a bez jediného varování skočil na lovce. Ten se pokusil sáhnout po pušce a panter se mu zakousl do ruky. Lovec vytáhl z opasku nůž a pokusil se pantera bodnout do krku. Vzápětí pochopil, proč v džungli přežil panter jeho střelu do krku. Nežli se stačil lovec rozpřáhnout k další ráně ozvalo se odporné křupnutí kostí a jeho ruka odkousnutá v zápěstí odpadla na zem. Lovec konečně začal řvát a sekl ještě jednou po útočícím panterovi. Čepel nože se svezla po jeho žebrech a zanechala za sebou krvavou stopu. Panter sekl tlapou ozbrojenou ostrými drápi po lovcově břichu a rozpáral jej od krku po opasek kalhot. Lovec se zhroutil na zem a chvíli se válel ve vlastních vnitřnostech. Panter se chvíli díval, jak muž umírá. Pak vyskočil na sedačku a jemě sejmul z háku pytel s kňučícími liščaty. Pak se otočil na zkoprnělého průvodčího. Ten o krok ustoupil. "No tak hochu mi jsme přeci kamarádi, ne? Mě neublížíš viď? To asi nebudou liščata v tom pytli, to asi budou tvoje mladý." Průvodčí se snažil mluvit klidně a při tom se natahoval k signalizaci do lokomotivy. Opatrně zatáhl za šňůru a vlak se skřípotem a pískáním začal brzdit. Panter seskočil ze sedačky a měl co dělat, aby se udržel na nohou. Pak se protáhl kolem průvodčího a došel k nejbližším dveřím. Vlak konečně zastavil. Panter se otočil na průvodčího a zahleděl se mu do očí. Ten se k němu váhavě přiblížil. "Tak dobrá, já ti otevřu, ale né aby si mne kousnul." Bručel průvodčí. Pomalu došel ke dveřím otočil kliku a otevřel dveře. Panter se zavrčením vaskočil z vlaku a rozhlédl se. Průvodčí si sedl z těžka na schůdky a sundal si čepici. Pozoroval jak se panter s pytlem v zubech vydal lehkým klusem podél vlaku k džungli. Po chvíli mu veliká kočka zmizela z očí. K průvodčímu přišel strojvedoucí a ptal se ho, co se stalo a proč zastavil vlak. Průvodčí se na něj podíval a pak mu došlo, že neví co říci. Pravdu mu nikdo neuvěří.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama