"Démon alkohol"

25. dubna 2011 v 0:19 | Vítr |  Diary


Démon alkohol

Klasik promine, že jsem si dovolil zapůjčiti název jeho díla, coby název své.... poznámky. A laskavý čtenář promine též (Tedy pokud vůbec zaregistruje, že to byl kdysi jakýsi název knihy.)

Sklínka se na mne opět šklebí prázdnotou, jako otevřený chřtán a vysmívá se mi. Na stolku vedle kompu stojí jedna prázdná láhev od silného alkoholu a druhá je již z polovice prázdná. Malátně mačkám klávesnici a doufám, že mne nebudete soudit příliš přísně. Po nevím jakém množství poctivých "panáků", jsem zvedl unavené oči od zářícího monitoru svého kompu a zjistil, že v křesle proti mě někdo sedí. Možná množství alkoholu v krvi, nebo možná jen to, že mne již nic nedokáže překvapit, způsobilo, že jsem se nelekl. Jen sem tak koukal na podivného a nečekaného návštěvníka a snažil se rozpomenout, zda jsem přeci jen někoho nepozval, na dnešní večer. Nebo výkend. Návštěvník měl bledou, až skoro chorobně, voskově bledou tvář. Tmavé zapadlé oči a ve tváři namodralé, rudými žilkami protkané kruhy pod očima. Pichlavý pohled těch očí mne zneklidňoval. Neznámý měl úzké, téměř bezbarvé rty a propadlé tváře. V klíně složené ruce, byly kostnaté a pokryté nafialovělými, naběhlými žílami. Měl na sobě černý, poněkud sepraně vyhlížející oblek a kdysi bílou košily, se zapranými manžetamy. Prohlížím si svého, neznámého hosta a pomalu mi dochází, že takového tvora, bych si do domu nikdy nepozval. Když sem ve svých myšlenkách dospěl až k tomuto bodu, neznámý se usmál a odhali tak za svými, bezkrevnými rty, dvě řady zažloutlých zubů. Bezděky mne napadlo, že ten podivný tvor mi čte myšlenky. Pak nevěda co si o něm myslet, nalil sem si plnou sklínku a láhev přistrčil k neznámému. Zalesklo se mu pod odulými víčky a uchopil nabízenou láhev. Pak sme si mlčky ťukli. Zhluboka si loknul a já do sebe obrátil obsah decové sklenice. Fuj! Nesnáším chuť skotské....Pokud se divíte proč ji tedy piji, pak jsem to již naznačil o něco výše : došel mi rum. Stačí to jako důvod? Můj noční host položil láhev na stolek. Pohled jeho očí, jako by dostal o něco více na pichlavosti. "Vím kdo jsi." Řekl jsem do ticha tmavého pokoje. Můj nezvaný host se opět slabě usmál. "Jsi čert?" Zeptal sem se s poněkud drzým a posměšným úšklebkem. Neznámý zavrtěl pobaveně hlavou. To mne poněkud zklamalo. Čert by byl zajímavá změna v mém životě. Zamyslel sem se, sakra kdo to tedy je? Pohlédl sem na vetřelce a znovu jej podrobně prohlédl. Ale na nic moudrého mne nenapadlo. Nakonec sem otráveně konstatoval. "Bytový zloděj. A jelikož vidíš, že jediné co stojí za odnesení, je můj komp, tak způsobně čekáš až dopíši." Neznámému zacukaly koutky a poněkud zachroptěl. A opět prudce zavrtěl hlavou. Pak vzal ze stolku mezi námi láhev a dolil mi plnou slínku. Naznačil přiťuknutí a opět se napil z láhve. Bezmyšlenkovitě jsem do sebe celou sklínku opět otočil. Pak jsem ji natáhl k neznámému. Uvnitř mne spaloval alkohol a zlost, že nevím kdo to za mnou přišel až do mého pokoje. Naplnil mi opět plnou a já ji do sebe vztekle hodil. Napadlo mne, že si dám ještě jednu a láhev bude prázdná. Můj pohled se při té myšlence automaticky k té lahvi ztočil. V tu chvíli jsem ucítil na zádech ledový pot a částečně vystřízlivěl. V lahvi mělo být podle mého odhadu zhruba tak dva cehtimetry ode dna. Ale když sem se na ni podíval, viděl sem, že z ní vůbec neubylo! Byla v podstatě plná, jako když sem ji otvíral. Nejdříve sem na tu podivnost zmateně hleděl a pak sem ze sebe vysoukal otázku. "Kdo jsi?" Můj vlastní hlas mi zněl tak nějak cize a přiškrceně. Došlo mi, že ten neznámý není člověk. Podíval se po mě a znovu mi nalil. Omámeně sem sledoval jak se láhev naklání a zlatavá tekutina plní sklenkua přezto, že by mělo, tak z láhve neubývá. "Jsi démon. Vím to. Jsi démon a pokoušíš se mne zabít." Neodpověděl, jen se sám napil a sledoval zda se též napiji. Ruka se mi sama zvedla k ústům. Došlo mi to až ve chvíli, kdy sem ucítil na rtech chladné sklo. Prudce sem sklenici odtrhnul od rtů a postavil ji plnou na stolek. Neznámý se zamračil. Pokynul mi lahví, abych se napil. Zavrtěl sem hlavou a pokusil se vstát. Nešlo to. Nohy sem skoro necítil a navíc sem měl pocit, že mám kosti jako z gumy. Znovu jsem promluvil na neznámého. "Tak mluv, řekni kdo jsi! ...Uhodl sem, že?" Ten podivný host se zle zašklebil a kývl. Opět sem ucítil, jak mi na zádech stéká pár kapek studeného potu. "Mě ale nedostaneš!" S lyšel sem sám sebe křičet. Démon, jako by zšedl. Měl sem pocit, že začínám vidět skrze něj. Pak opravdu zprůhledněl a nakonec zmizel docela. Zaplavil mne pocit obrovskoé úlevy a začly se mi třást ruce. Jako vždy po nějaké vypjaté situaci. Rychle sem sebral ze stolu láhev a několikrát si pořádně loknul. Když sem odkládal láhev spět na stůl, zdálo se mi, že slyším z dálky vítězný, řezavý smích. Najednou mi začlo být vše jedno popadl sem opět láhev a na jeden zátah ji dopil. "Tak pojď, čekám." Ta slova sem pronesl, již na půl spící. To že mi hlava klesla na klávesnici sem již nevnímal.....
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama