Útok

28. března 2011 v 19:32 | Vítr |  Cesta draka


Rozbitou bránou se valil řvoucí dav zdivočelých nájezdníků. Muži se štíty a meči v rukou. Schromáždily je jejich velitelé, ještě za tmy a všem bylo jasné, že mají jen jedinou šanci na úspěšný útok. Dnešní noci nebudou princezniny stráže tak bdělé. Budou si myslet, že všichni někam zalezli a klepou se strachy. Za hradbou se sešlo celé asi pětitisícové vojsko. Velitelé měli rozkaz, posílat vojáky tak, aby stíhali nahrazovat padlé při útoku na opevněný val, ale zároveň, aby se netísnili a nepřekáželi si. Měli postupným nepřetržitým útokem utahat princezniny muže a prorazit val a nebo prostě padnout. Dožít v tom ztraceném skalnatém údolí nechtěl nikdo. Velitelé a šlechtici mluvili tentokrát se svými vojáky na rovinu a tak každý přesně věděl, co ho čeká. Vylosovali si pořadí v jakém půjde do útoku která jednotka a počkali na svítání. Pak spustili křik a troubení. Teď se lavina na smrt běžících a ke všemu odhodlaných mužů valila na dno příkopu před valem a pokoušela se jej naplnit vším, co se jim podařilo za tmy v údolí pobrat. První regiment byl doslova obalen slamníky a kusy dřeva. Prkny z přístřešků a vozů a otepy klacků, co za tmy posbírali a svázali. Vše házeli na dno příkopu a zároveň pod houstnoucí palbou z kuší obránců, se příkop plnil i jejich zkrvavenými těly. Občas se některému z útočníků povedlo též vystřelit z kuše či luku, ale bez valného účinku. V té vřavě a strkanici, co pod valem probíhala, neměli šanci zamířit a pálili spíš po paměti. Většina šípů val přelétla a dopadla daleko za něj. Jen pár nešťastníků spěchajících k valu bylo náhodně zasaženo. Další oddíly přibýhaly s nahrubo svázanými žebříky a pokoušeli se je přehodit přez příkop a po takto vzniklých lávkách se dostávali až ke stěně z kamenů. Pak je obránci shazovali kopími a pouštěli se do soubojů s meči a sekyrami. V neuvěřitelně krátké chvíli padlo pod valem několik stovek mužů a okolím se počal šířit odporný zápach lidské krve. Jen disciplína a dlouhodobý cvik nedovolil, aby obránci valu zakolísali a byli schopni udržet svá postavení dokud nepřiběhli vyšší důstojníci a začli poněkud chaotickou obranu organizovat. Král se zprvu hnal na val k ostatním vojákům, ale velitelé jej zadrželi. "Pane je zbytečné takto riskovat. Ten útok vydržíme a nějakou úžasnou taktiku k tomu nepotřebujeme. Za to kdybyste byl raněn nebo nedej bože padl, tak by to mohlo mít na vojsko zničující účinek. Buďte zde na dohled, ale držte se z dostřelu. A budeme vám podávat pravidelná hlášení a posílat žádosto o podpory. Tak to tu organizujte." Po té se důstojník optočil a odběhl k valu. V té chvíli se konečně z mrákotného spánku, plného divokých snů probral i rytíř. Nejprve nechápavě hleděl na tu spoustu vojáků na valu a pak mu došlo, že se jedná o útok nepřítele. Prudce vyskočil na nohy a zapotácel se. Byl unavený a nejspíš ještě poněkud opilý. Vyškrábal se na skálu nad valem a obhlédl situaci. Pozoroval, jak se bránou v malých intervalech oběvují další útočníci a další žebříky. Pozoroval jak se rychle plní příkop pod valem a přemýšlel jak ten proud pološílených mužů zastavit. Pak se otočil do tábora a hledal očima krále. Jistě támhle stojí a cosi vykládá další skupině vojáků. Rytířův pohled padl na zahálející praky. Ušklíbl se seskočil ze skály a rozeběhl se k prvnímu z nich. Okolo postávala skupinka mužů obsluhy. "Kde máte kapitána?" Otázal se rytíř. "Za chvilku příde, šel se zeptat jaké jsou rozkazy pro nás." Odpověděl jeden z vojáků. "Nečekejte a nabíjejte. Pořád je zaměřený na bránu?" Vojáci se vrhly ke klikám a počali napínat mechanizmus praku. Dlouhé rameno se zaklánělo čím dál více k zemi. "Zastřílení ze včerejška nikdo neměnil, pane." Odpověděl přicházející kapitán a zároveń zdravil rytíře mávnutím ruky. "Co vám dali za rozkazi?" Zeptal se rytíř. "Král říká, že pro nás nemá práci, ať vyčkáme." Rytíř mávl rukou. "Kapitáne jdou skoro v nekonečném zástupu tou rozbitou částí brány a ani je nenapadlo otvírat druhé křídlo. Tak klidně palte jako včera a s ničím nehýbejte. Počítám, že ta mrcha vystřelí asi desetkrát za hodinu a to jich pár v té bráně pěkně otráví." Kapitán se na rytíře ušklíbl. "Je to jako plácat dlaní do mraveniště, myslím že to vojáci na valu ocení a bude to mít dost demoralizující účinek na útočníky." Pak se rytíř otočil a běžel k druhému stroji. Když k němu dobíhal, ozvalo se za ním zapraštění a obrovitý kus kamene se vznesl k neby. Asi po půl minutě se lehce zachvěla zem, jak dopadl do prostoru brány. V zápětí se ozval jekot nepřátel a překvapený a radostný řev princezniných vojáků. Rytíř se usmál na obsluhu druhého praku a ukázal palcem přez rameno. "Jsou dobří, co? To budeme také, že ano?" Vojáci vyskákali a sáhli po klikách. Rytíř se domlouval s velitelem stroje, jak ještě strměji dokáže vystřelit. Ten se drbal na hlavě a přemýšlel. "Kam byste to potřeboval sázet pane?" Rytíř se podíval k nepřátelské hradbě. "Asi těsně před náš val. Kapitán se mu podíval do očí. Viděl rytířovu bledou tvář a zarudlé oči a cítil jak z něj táhne víno. Po táboře se poslední dobou šuškalo, že začal dost pít, ale teprve teď napadlo kapitána, že na tom něco bude. "Pane to je obrovské riziko, to si na svědomí nevezmu. Mohlo by tam na hoře více zafoukat a trefím se do vlastních. to by byla katastrofa." Rytíř se zamyslel. "Tak mi nabijte jednu ránu a převezmu velení, jak zamířit vím." Kapitán se zatvářil odmítavě. "Ne pane, to nemohu, mám za tuhle věc odpovědnost. Udělám co půjde." Rytíř kus ustoupil a pak se pomalu vydal k valu. Chvilku pozoroval obránce jak se bijí s davem útočících mužů a došlo mu, že odpad a padlí naplnili příkop a dá se po tomto podivném mostě přejít. Tak že žebříky jsou již k ničemu. A útočníci zrychlili, protože se s nimi nemusí tahat a k útoku mohou využít celou šíři valu. Všiml si, že v jednom místě blíž ke středu vojáci poněkud ustupují od zdi a útočníci ji pomalu přelézají. Rozhlédl se po zemi a zvedl jedno pohozené kopí. Ha moment zamhouřil levé oko a pak se lehce rozeběhl a kopí hodil. opsalo ladný oblouk a tím dostalo vysokou rychlost. Jako blesk prolétlo mezerou mezi obránci a zarazilo se do prsou vojáka, co přelézal zeď na valu. Jen překvapeně vykulil oči a přepadl nazpět mezi své muže. To už rytíř dobíhal ke zdi a vytahoval svůj meč. Uchopil jej pevně do obou rukou a sťal chlapa v modrém plášti, který právě probodl jednoho z princezniných vojáků. Rytíř obě těla překročil a zaplnil tak vzniklou mezeru. Ani si neuvědomoval, že se pořád usmívá. Mával mečem, sekal z leva do prava. Odrážel výpady a hned je vracel. Chlap s velikou sekyrou se naklonil přez zeď a mávl svou zbraní vodorovně jako kosou. Rytíř se bleskově sehnul a když jej sekyra minula, tak se naklonil vpřed a bodl svým mečem toho vojáka do mezery v podpaždí, kde se ocelové pláty jeho zbroje rozvírají. Meč i ruce mu zalil horký proud krve a sekerník se z chropěním zhroutil na zeď, kde dodýchal. Rytíř pocítil ostrou bolest v boku kam se mu zarazil nepřátelský šíp a zároveň jej do ramene škrábl hrot lehkého kopí. Mávnutím meče odrazil dotěrného kopiníka a utrhnul si šíp od boku. Naštěstí neprorazil úplně kroužky jeho zbroje a tak sice rytíř cítil jak mu pod ní teče krev, ale rána byla jen mělká. Postoupil do uvolněné mezery v řadě obránců a všiml si, že má po levé ruce staršího vojáka s těžkou šavlí a malým štítkem na levé ruce a vpravo zrzavého mladíka s mečem a dýkou. Pak se rytíři svět zúžil jen na prastor mezi těmi dvěma muži a malý kousek zdi před ním. Vnímal jen svištění a třesk čepelí a cítil s přibývajícími hodinami jak stoupalo slunce a zvyšující se zápach bojiště. Po čase mu vlasy slepil pot a krev nepřátel a pomalu přes nános krvavé špíny nepoznával kde končí jeho meč a začínají ruce. Myšlenky se mu někam rozeběhly a zůstal po nich jen prostor pro bodání a sekání. Čepel jeho meče s chladnou razantností vykreslovala šarlatovým inkoustem ostrou hranici mezi životem a smrtí. Nekonečný neustále se opakující rytmus boje rytíře neskutečně unavoval. Chvílemi měl chuť nechat klesnou ruku s mečem a dovolit nepříteli, aby se přes něj přelil. V malém okamžiku, kdy útok trochu polevil se podíval na vysokého černovlasého muže po pravé straně a zarazil se, nebyl tam ten hubený zrzek? Potřásl hlavou. Ani na druhé straně nebyl stejný voják. Oba muži padli nebo zmizeli ve víru boje. Pak se před zdí oběvila hlava dalšího nepřátelského vojáka a rytíř jej automaticky bodl do obličeje. Slyšel odporné skřípění ocelové čepele po lidských zubech a pak hlava zmizela. V zápětí se drali na zeď tři další. První dostal mečem ze strany pod ucho a téměř mu odpadla hlava. Zmizel v gejzíru vlastní krve. Rytíř odrazil úder druhého zaklonil se před ranou vedenou mečem toho třetího a bodl jej do krku těsně nad plechový límec. Pěstí zbývajícímu rozdrtil nos a ten zmizel po spátku v davu útočníků. Rytíř si připadal jak dřevorubec. Jen se napřehoval a sekal a sekal. Kolem poledne už sotva dokázal pozvednout meč. Pocítil na ramenou čísi ruce, jak jej stahují od zdi. Do mezery, co za sebou zanechal nastoupil jiný voják a rytíř viděl, že se to děje podél celého valu. "Pane musíte si odpočinout takhle by vás utahali. Je to králův rozkaz. Musí se všichni vystřídat, protože by po tolika hodinách boje byly ztráty obrovské a je škoda dobrých mužů. Zastoupí vás ti, co se celé dopoledne směli jen dívat. Rytíř se na mladého vojáka otočil a ten v hrůze ustoupil. Hleděla na něj ta hejhrůznější maska smrti, co kdy viděl. Rytíř, stejně jako spousta jiných vojáků, byl od hlavy po paty pokryt krví a cáry lidské kůže. Vypadal jako krvavý démon z pekla. Jen bělma očí mu šíleně zářila v rudé tváři. Muži ustupující si odpočinout vypadali jako vojsko ďáblů. Kus za valem narazil na první mrtvé. Jak muži padali z valu, někdo je odtahoval a pokládal vedle sebe do řad. Mezi nimi chodili nějací kněží a modlili se. Rytíř nemohl uvěřit kolik jich bylo. Hleděl jim do tváří a najednou ho napadlo, že tenhle nepřetržitý útok prostě nemohou přežít. To se nedá vydržet. Nepřítel je udolá už jen početní převahou. Až padne poslední princeznin voják, bude tu ještě dost nepřátel, aby dobili zbytek království. Tenhle plán byl od začátku nedomyšlený a špatný. Pak ho napadlo, proč čekat. Stejně ten val nedokáží udržet. Otočil se a vyškrábal se zpět mezi bojující muže. Vytáhl meč a pustil se do přelézajícího nepřátelského vojáka. Odrazil krátké kopí, kterým se oháněl a prudkým sekem na nohu mu rozpáral stehno až na kost. Voják zařval a spadl dopředu na rytíře. Zkutáleli se oba z valu a zůstali ležet. Voják pomalu s krví strácel vědomí a rytíř mu hleděl do vyhasínajících očí. Chtělo se mu hrozně spát. Tak strašně moc se cítil unavený a prázdný. Vzpoměl si na princeznu. Povzdechl si a znovu se vyškrábal na val. V tu chvíli masa nepřátelských vojáků, tlačících se proti valu náhle vybuchla. Něco se mihlo a jako by mezi ně dopadla obří palice, rozprskli se na všechny strany. Uprostřed hromady mrtvícch těl ležel zaražen obrovský balvan. Muži na obou stranách udiveně hleděli na to, kde se tu vzal. Najednou se rytíř zašklebil a otočil se k prakům Tam na něj mávala posádka levého stroje. Zvedl palec nad hlavu a pak jim také zamával. Tak nakonec se odvážili. Myslel si rytíř. Řady nepřátel zakolísaly. Nikomu se nechtělo na místo kam balvan dopadl. Všem bylo jasné, že další střela čeká jen na to až se prostor opět naplní. Pak se rytíř začal smát nahlas. Muži se po něm otáčeli a mysleli si, že se asi zbláznil. V tu chvíli přišel král osobně zkontrolovat výsledek toho nebezpečného pokusu. Rytíř se na něj podíval a vyskočil na stěnu z kamení. "Vpřéééd!! Naněéé! Za princeznu! Za krále!!" A aniž by se ohlédl kdo jde s ním, přeskočil zeď dolu k nepřátelské liniji. Král sprostě zaklel a vrhnul se za ním a pak se dalo do přelézání celé princeznino vojsko. Muži jako by dostali novou sílu a vrhali se do útoku. S křikem za princeznu a za krále útočili na udivené nepřátele a zabíjeli je po desítkách. Ti se v panice začali otáčet a pokoušeli se přez přicházející posily prodrat zpět do zdánlivého bezpečí v údolí. Rytíř s králem po boku se prosekávali řadou šílících nepřátel jako lánem obilí. Nakonec se jim podařil malý zázrak, zbytek nepřátel zpanikařil natolik, že se je nepodařilo zastavit ani do ochraptění řvoucím velitelům. Zahazovali zbraně a pokoušeli se vzdávat, ale princezniny vojáci neznali slitování. Zabili každého, kdo ten den prošel bránou a nežli se slunce zklonilo k západu dobili bránu a celou nepřátelskou hradbu obsadili.
Nahoře na kamenné hradbě seděli na ochozu dva muži. Král s rytířem sem vylezli těsně po tom, co dobili bránu. Sledovali ustupujícího nepřítele, kterého ze zdi měli jako na dlani. Celé hluboké údolí měli před sebou jako nějaké divadelní jeviště. Viděli i stanový tábor a několik dřevěných domků, co tu nepřátelští vojáci postavili pro své vůdce. Viděli, jak do tábora přibíhali první vojáci a jak z domku vyšlo několik šlechticů. Viděli, jak se spolu o čemsi dohadují a pak jeden z vojáků vytáhl meč a šlechtice v rudém plášti sťal. V zápětí se blýsklo a voják padl k zemi. Otočili se další muži a zbytek vůdců doslova rozsekali na kusy. Čaroděj dokázal svým kouzlem zabít ještě dva vojáky, když jej zasáhlo kopí doprostřed zad. Král se spokojeně zasmál. "Koukám, že velení nepřátel a ten jejich čaroděj nám již nemusí dělat starosti." Rytíř neodpovídal. Král se ohlédl na sedícího rytíře, ale ten tvrdě spal. Opíral se zády o kamenou zídku nad ochozem a meč měl opřený vedle sebe. Král se tiše postavil a uchopil tu starou zbraň do ruky. Překvapila jej váha meče. Na svou velikost byl dost těžký. Než jej rytíř opřel vedle sebe, tak celý meč pečlivě otřel od krve a nečistot z boje. Král vyndal meč z pochvy a prohlížel si zvláštní kresbu na čepeli. I ta barva kovu byla neobvyklá. Čepel měla popelavou barvu s namodralým leskem. Na ostří nebyly vidět žádné stopy boje, jediný zub či škrábanec. Během bitvy, když se občas král rozhlédl, kde je rytíř, měl pocit, že vidí jak se zbraně nepřátel lámou při nárazu na ten divný kov. "Určitě by prorazil i horší brnění." Zabručel si král pro sebe a oči mu sjeli na rytířovu kroužkovou zbroj. Na chvilku se zarazil, pak se otřásl nad vlastními myšlenkami a meč vrátil do pochvy. Položil jej nazpět vedle rytíře a pomalu, zamyšleně odešel. Rytíř něco nesrozumitelného zamumlal ze spánku.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama