Palác

30. března 2011 v 10:39 | Vítr |  Cesta draka


Princezna u svého papíry přeplněného stolu tiše zaúpěla. "Tohle už nikdo nedá dohromady." Za dobu, co se dávala do hromady po porodu, se sice její úředníci pokoušeli všechna hlášení třídi. Žádala je, aby jí ta nejdůležitější nosili,ale to se nestalo. Prý v zájmu jejího zdraví a že prý zakázali rozčilovat a měli obavy. Prostě samé výmluvy. Teď princezna zoufale přemýšlela, kde začít. Její malá holčička spokojeně spinkala v náruči té zvláštní černovlásky o které tvrdil princeznin čaroděj, že je šestkrát starší nežli princezna. Věděla o existenci nepatrných zbytků elfího národa někde daleko na jihu. Až kdesi za pouštními královstvími a znala legendy o jejich dlouhověkosti, Ale vidět takovou bytost vedle sebe bylo něco zvláštního. Jako by obživla nějaká pohádka, co slýchávala jako malá od své matky. A to prý tahle elfí míšenka nebyla ani zdaleka tak krásná, jako čistokrevné elfinky. Měla úžasný dar tišit dětský pláč a bolístky. Tam co stará léčitelka používala byliny a masti, tam černovlasé půlelfce stačilo pohlazení a dotyk. Malá princeznička byla hned jako sluníčko a samý úsměv. Princezna byla ráda, že ji může využívat jako chůvu a po čase si začla uvědomovat, že je jí milá i její společnost. Měla si ským povídat a pomalu se začla svěřovat i s některými svými trápeními. Princezna neměla dost mléka a tak se při kojení s černovlasou půlelfkou střídali. Každá krmila své miminko a když se chlapeček najedl vzala si jeho máma od princezny její holčičku a dokrmovala ji. V těch chvílích se dost zbližovali a pomalu mezi nimi vznikalo přátelství. Nakonec princezna navrhla černovlásce, zda by nechtěla žít v paláci jako její dvorní dáma a vychovatelka pro její dceru. Půlelfka s radostí přijala. A bylo tajemstvím jejího srdce, že to nadšené přijetí nebylo jen proto že v princezně našla spřízněnou duši. Dalším důvodem byla bláznivá touha vidět opět rytíře a moci se jej opět dotknout. Věděla, že jeho láska k princezně nedovolí aby viděl žal a touhu v jejím srdci, ale toužila alespoň vídat toho muže. A doufala, že si jednou oblíbí jejího syna na tolik, že mu bude moci říci, že je to i jeho dítě.
Princezna si všimla hromádky hlášení od zvědů. Pomalu se jimi začla probírat. Jedno ji zaujalo. psalo se tam o mrtvém kurýrovi, nalezeném v křoví kousek od cesty. Pomalu pročítala hlášení až došla k místu, kde se psalo o vyšetřování a o tom, že se povedlo zjistit o koho se jedná. Elfka si všimla jak princezna najednou zbledla a do očí jí vyhrkly slzy. "Stalo se něco princezno?" Otázala se a přistoupila k princezně. Ta jí podala papír s hlášením. Černovláska se začetla a mimoděk položila princezně dlaň na rameno. Málem ucukla jak silný žal z ptincezny cítila. Na moment zavřela oči a část té bolesti a smut ku převzala na sebe. Cítila, že ten mrtvý pro princeznu hodně znamenal a že to byl spíš spolehlivý přítel něžli věrný sluha. Princezna se tiše rozplakala. "To je strašné. Je to něco přez rok co jsem jim vystrojila svatbu. A nedávno se jim narodilo děťátko. A teď ho někdo zabil." Půlelfka princeznu objala a konejšila ji. "Princezno byl to voják a věděl, že se to může stát. Padl ve tvých službách, ale nedávej si to za vinu. Vždyť ve tvé službě bránil i svou zemi a ženu a i to malé co se jim narodilo." Podala princezně kapesník. Ta si otřela slzy z očí a povzdechla si. "Byl nejen voják a kurýr, ale i můj důvěrník a také kamarád. Nevím jak tohle řeknu jeho ženě. byly oba tak strašně mladí, když se brali. "Co je v dalších hlášeních?" Pokusila se černovláska zmenit téma. Princezna si znovu otřela oči a začetla se. "To je celý on!" Vykřikla na jednou. "Poslala jsem zprávu, aby králi nepředávali za žádnou cenu velení. Ale tím že můj kurýr nedojel, tak nikdo nic netušil a král si začal hrát na velkého válečníka." Princezna vzala do ruky několik dalších hlášení z bojiště. Některá byla oficiální od generálů a pár soukromých od princezniných tajných špehů. "Ze všech těch zpráv vyplývá, že se ten můj královský drahoušek asi zbláznil a žene jádro naší armády do pěkného průšvihu! Co tím chce dokázat? Vždyť zpráva nejvyššího generála jasně říká, že je lepší nepřítele izolovat v horách a nechat jej tam vlastnímu osudu. Pročetla další zprávy a nemohla uvěřit vlastním očím. "No to snad ne! on ho chtěl dát popravit a pak spolu zabili draka!" Černovláska udiveně pozvedla obočí. "Král a rytíř spolu? A pomáhají si v boji? To je dobré nemyslíš? Zajímalo by mne kde se tam vzal drak." Princezna listovala svazkem papírů. "Tady to píší. Nepřítel má jakého si čaroděje a tan jej přivolal a ovládal. Také se tu píše, že draka sestřelili nejakým katapultem, co se povedl postavit během jediné noci, podle králova návodu." P
rincezna vzala do ruky svazek hlášení o poslední bitvě v údolí. "Podívej oni bojovali bok po boku a nakonec donutily nepřítele ustoupit a vzdát se. Prý nepřátelští vojáci pobili vlastní velitele i toho čaroděje, aby se mohli vzdát. Král píše, že nechal údolí dokonale zazdít i s asi dvěma tisíci muži nepřátelské armády a prohlásil je za jejich vězení. Nechal tam posádku co je bude hlídat a vyrazil směrem k Jižním přístavům, na pomoc svému městu. To znamená že bude brzy konec války." Princezna začla opět plakat. Tentokrát to nebyly slzy smutku, spíš ji přemohlo dojetí nad tím, že se blíží mír. Pak si všimla, že její elfí přítelkyně nad něčím usilovně přemýšlí. "Děje se něco?" Zeptala se. Půlelfka zavrtěla hlavou. "Jen jsem myslela na to jaké to bude, až se oba vrátí." Princezna jí upřeně pohlédla do očí a přemýšlela zda jí má říci, o zrcadle a o tom, že ví, kdo je otec jejího malého chlapce. "Pokud máme být přítelkyně, tak by sme k sobě měli být upřímné, ale jsou jistá tajemství, která jsou ...jak bych to řekla, nebezpečná?" Půlelfka princezně oplácela upřený pohled do očí. "Princezno, nemusíte mluvit, spoustu toho tuším a dost sem pochopila za tu dobu, co žil rytíř u nás v horách." Najednou se maličko zarděla a zklopila oči. Princezna se usmála a vzala ji za ruku. " Vím kdo je otcem tvého chlapečka. Viděla jsem vás spolu v tom údolí. Mám jistý předmět, kde mohu vidět ty jež miluji." A bylo to venku. chvilku na sebe hleděli a hledali v očích té druhé nějaké stopy po zášti či žárlivosti. Nenašli nic než bolest, lásku a porozumění. Pak promluvila princezna. "Nemohu si dovolit milovat rytíře. Mám muže a odpovědnost ke své zemi a pokud bych udělala to po čem touží mé srdce, tak bych musele nechat krále zabít a to mi mé svědomí nedovolí. Bylo a je mezi mnou a rytířem něco zvláštního a nejsem si jistá, zda se to dá nazívat láskou, ale nechci o ten cit přijít. Mám v něm svého největšího zastánce a ochránce. Je můj nejvěrnější přítel a byla doba, kdy sme si byli blíž, nežli světské zákony dovolují. Chápeš? Moc bych si přála vrátit některé naše společné chvíle, ale zatím to nejde. Možná časem, až se vše uklidní tak jej budu navštěvovat opět přez zrcadlo a v tom snovém světě sním žít jeho sen. Pokud mne ještě bude milovat, bez toho to totiž nefunguje. Byla bych však raději, kdyby na mne zapoměl, já se svého stesku po něm snad časem zbavím a pokud zůstane alespoň mým přítelem, tak mi to bude stačit." Ta poslední věta zabolela princeznu až u srdce. Věděla že je to lež a z pohledu půlelfí krásky pochopila, že to poznala. Objaly se a chvilku tak zůstaly. Pak promluvila černovláska. "Tak že nakonec zůstane sám. to je strašné. Ani nevím jestli mu mám říci, že je otcem. I když si myslím, že pokud mu to nedojde hned, tak to na malém časem pozná." Princezna odmítavě zavrtěla hlavou. "Ne nesmí zůstat sám! to nedovolím. Kdysi sem si slíbila, že mu namluvím nějakou krásku ode dvora. Abych jej měla blízko sebe a aby byl šťastný. Ale teď je situace mnohem jednodužší. prostě mu řekneš, že to jeho léčení zlomené nohy a zlomeného srdce mělo následky a on je dost chlap na to aby si tě vzal. Budete pěkně žít tady v paláci se mnou a budeme se tak moci denně vídat a... "pak se princezna rozplakala. "Ty ho miluješ!" Konstatovala elfinka. "Miluješ ho jako já. A přezto, na místo aby sis je tu ponechala coby nějakého úředníka u dvora a tajného milence, mi jej nabízíš za manžela? To je hloupé on mne přeci nemiluje. Byla sem jen jeho kamarádka a náplast na bolavé srdce." Pak si vzpoměla na to jak se loučili a jak jí rytíř říkal, že se vrátí . "Já prostě nevím zda je správné mu o malém říkat. Mám strach že bude nešťastný, ve vztahu se mnou." Princeznu něco napadlo a pousmála se. Jsme přítelkyně, že? To je asi již jasné. Domluvíme se. Vdáš se za rytíře, to myslím dokážeme zařídit. Můj žárlivý král, když uvidí tvou krásu, tak se doufám uklidní a pak se můžeme navštěvovat. Chápeš? Budeme na vždy spolu a pokud z toho bude jednou i něco jiného,to se ukáže. Rozumíš mi?" Princezna měla v hlase napětí a naléhavost. Elfinka se usmála. "A tobě by nevadilo dělit se? Můj by byl ve dne a tvůj v noci v těch kouzelných snech? Takhle si to myslela? A bude s tím souhlasit?" Princezna se rozpustile ušklíbla. "Je to jen chlap. A my sme dvě a na rozdíl od rytíře víme co od života chceme. Myslím že to zvládneme, ale jedno mi musíš slíbit." Černovláska tázavě pozdvihla obočí. "Cokoliv princezno, přinášíš mi naději." Princezna se opět zasmála. "Budete mít ještě spoustu dětí. I ty, které sním nemohu mít já!" Elfinka ji objala a obě se k sobě přitiskly. Neboj se princezno mám moc ráda děti a rytíře miluji od první chvíle co vztoupil do našeho údolí. Pěkně mu naplánujeme život a to by v tom byl čert, aby nebyl nakonec šťastný!" Ještě chvilku se drželi a pak princezna promluvila. "Něco mne napadlo. Co kdyby sme jim vyjeli na proti? Myslím až příde zpráva, že se vracejí z vítězné bitvy o Jižní přístavy?" Černovláska radostně přikývla. "To je nápad to se podiví až nás uvidí spolu. Asi spadne z koně radostí." Pak se na oko zarazila a pravila. "A není to nebezpečné? Přeci jen již začíná být poněkud v letech. Aby jej samou radostí nekleplo." Vyprskly a rozesmály se na hlas. Z postele u okna se ozval dvojí pobouřený pláč nad takovým vyrušováním. Princezna s černovláskou se vrhly k oknu a každá zvedla svého drobečka do náruče a přez další návaly smíchu se pokoušeli děti uklidnit.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama