Mezi proudy

23. března 2011 v 19:36 | Vítr |  Diary


Je noc a já si opět pouštím vzpomínkový film, z dnešního odpoledne. Opět slyším měkké pleskání podrážek mých, starých bot o kamenné dláždění, kostkovaných chodníků Města. Pozoruji valící se dav lidí, spěchajících kamsi za důležitostmi svých životů a pomalu, jako oáza klidu, kráčím tím nervózním, pulzujícím proudem, jenž jako by se valil v nikdy nekončící, barevné spirále bez počátku a konce. Dav se tříští o můj tichý, pomalu postupující ostrůvek a obtékajíce mne ze všech stran, snaží se narušit můj klid a asimilovat mou podstatu do svého chaotického proudu. Já však, uzavřen za pevnou hradbou svých myšlenek a s předem na pevno určeným cílem, postupuji stále proti tomu hučícímu a kypícímu proudu. A jako magnetická střelka kompasu míří věrně ke svému pólu, tak i mé kroky odhodlaně míří ke svému pevnému bodu ve vesmíru. A nakonec i dav, to tupé, hučící zvíře pochopí, že nemá dosti sil bojovat s mým odhodláním a rozestupuje se jako Rudé moře. Nechává mne projít svým středem. Jak by jej odhodlaný pohled a záře touhy v mých očích zaháněla a spalovala. A nakonec naleznuvší svého cíle, opouštím tu bezduchou řeku, tu přehlídku marnosti a ztracených nadějí a vstupuji do svatyně, bych na pár krátkých okamžiků mohl opět zahřát srdce v paprscích tvé krásy. Jen na malý okamžik smím pocítit zvláštní kouzlo tvé vůně a cítit konejšivý dotek Tvých drobných dlaní. Odcházím naplněn sladkou vroucností a vím, že budu opět v příštích, chladných dnech cítit to teplo, co jsi mi za ten vzácný, krátký okamžik dokázala dát. Vím, že budu upíjet ten vzácný dar a čerpat z něj svou sílu, dokud opět neucítím tvou sladkou vůni a nenaplníš mé vyprahlé srdce svou něžnou přítomností....
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama