Král a rytíř

21. března 2011 v 9:03 | Vítr |  Cesta draka


.... Král pomalu spustil ruku dolu. Myslel na to, že tenhe člověk co tu před ním stojí, má jako jediný široko daleko zkušenosti s lovem draků. Rozkázal vojákům, aby rytíře rozvázali. Na vojácích i rytíři bylo vidět překvapení. Král se samolibě usmál. "Zatím tvou popravu odložím na neurčito rytíři. Jsi naneštěstí jediný, kdo tady kdy viděl draka a přežil. Proto jsem se rozhodl, dát ti dočasnou milost. Pokud se tvá pomoc projeví jako dostatečná a důležitá, budu uvažovat o úplném omilostnění." Chvíli si hleděli s rytířem do očí a jemu bylo jasné, že se konce tažení nedožije. Král se otočil v sedle a přikázal vojákům aby mu rytíře hlídali a asi za hodinu dovedli do stanu. Pak se vrátil k vojsku. "Zde přenocujeme." Rozkázal velitelům. "Postavte mi stan a nachystejte něco k jídlu do hodiny bude porada." Důstojníci rezignovaně pokrčili rameny a vyrazily ke svým jednotkám. Nemělo smysl králi vysvětlovat cokoliv o taktice a opevnění pro pozemní vojsko, když byl ve své zemi vychován pro velení námořnictvu. A navíc si očividně nechtěl nechat poradit. uvěznění nejviššího princeznina generála a příslib jeho popravy, byl dostatečným varováním pro všechny. Navíc se teď ve svých myšlenkách pokoušeli vysvětlit, proč král obvinil toho muže od průzkumné jednotky z vlastizrady, když byl jedním z nejoddanějších princezniných bojovníků. Pode toho co král říkal, byl tím rytířem, kterému se povedlo vyčistit Horké hory a otevřít severní obchodní stezku. A tím i zvrátit průběh války v princeznin prospěch. Žeby král natolik žárlil na jeho úspěchy a zasloužený polibek od princezny, že se musel rytíř schovat pod cizím jménem v armádě? Nakonec však jejich myšlenky patřily jen pokusu o zakopání a vybudování alespoň nějaké obrany. Byl to úkol vskutku náročný, protože je král zastavil na zcela nevhodném místě. Měli by se s vojskem kus vrátit a najít jiné místo. tady jsou roztaženi na úzké cestě, na poměrně velkou vzdálenost a na víc pod tím prudkým svahem je bude mít případný útočník jako na talíři. I většina vojáků si klepala na čelo, že se královský majestát musel asi zbláznit, když je nechá nocovat na takhle nevhodném místě. Jelikož rozhovor krále s rytířem slyšela spousta vojáků, bylo na cestě po nějaké době jako v úle. Všichni řešili novinky a přetřásali se drby a dohady o rytířově původu.
U prostřed cesty byl postaven stan pro krále. Cesta totiž byla to jediné rovné místo v okolí. U stolu ve stanu seděl král a okolo stáli velitelé vojska. Král se tvářil přísně a pozoroval postávající šlechtice. Vůbec se mu nelíbilo jak se tvářili a navíc během stavby tábora a stanu měl možnost vyslechnout spoustu řečí co vedli vojáci a tak poněkud přehodnotil přístup k celé akci co tak narychlo a bez přípravy vyprovokoval. Měl jim za zlé, že jej nechali napochodovat s vojskem do takové pasti. Měli ho přeci upozornit na takovou možnost. Král nebyl hlupák, i když se momentálně zachoval jako by byl. Prostě mu chyběly zkušenosti. Pomalu si uvědomoval, že bude muset dovolit těm mužům okolo aby ho z této nebezpečné situace dostali. Mírně si odkašlal, aby získal jejich pozornost. "Pánové, máme problém." Najednou nevěděl jak dál, chtěl požádat o pomoc a zároveň nehodlal ztratit tvář. "Ten zrádce, si vysloužil mou pozornost a odklad své popravy, svými cennými informacemi." Všichni ve stanu již věděli, kdo má být tím zrádcem a několik nejvyžších šlechticů se ušklíblo. Pomalu jim došlo, že se král bojí toho, aby rytíř nevyužil svých zásluh, oblíbenosti u vojáků a zkušeností a prostě jej nesesadil z trůnu. Král pozoroval jejich tváře a moc dobře odhadoval na co myslí. Pokoušel se zjistit kolik šlechticů by se asi přidalo na jeho stranu při případném konfliktu a z toho co viděl si byl jistý, že by jich mnoho nebylo. Pohlédl ke vchodu stanu, kývl na stráž a přikázal rytíře předvést. Po malé chvíli se závěs ve vchodu opět zavlnil a vstoupili strážní s rytířem mezi sebou. Měl jen svou košily a ruce svázané za zády, protože král před tím nařídil aby mu byla odňata zbroj a plášť a aby byl pečlivě střežen a spoután. "Veličenstvo?" Pronesl rozhořčeně jeden z šlechticů. "Co to má znamenat? Ten muž si nezaslouží být takto ponižován. Již mnohokrát prokázal oddanost koruně a této zemi! Mi všichni moc dobře víme, kdo to je a také víme, že ta obvinění proti němu vznesená jsou neopodstatněná a milná. A ani tytul krále vám nedává právo sním jednat jako se sprostým bandytou. Ten muž má právo za toto příkoří, vás vyzvat na souboj!" Král zbledl. To byla otevřená vzpoura a těžká urážka. Těkal očima po zachmuřených, nepřátelských tvářích a cítil jak mu vysychá v krku. Do toho napjatého okamžiku někdo tiše promluvil. "Pane, až nadejde čas, předstoupím před řádný soud a budu se hájit sám. A co se týče obhajoby mé cti, je to též na mě, kdy ji považuji za ohroženou a kdy si myslím, že je nedůležitá. Jsem vám pane velmi vděčen, že jste se mne zastal, ale měl by jste si uvědomit, že jakýkoliv rozkol v nejvyšším velení je špatný pro morálku armády a jediný komu by taková věc prospěla je nepřítel. Navrhoval bych prozatím odložit veškeré osobní spory na dobu po válce. Armáda, totiž ti muži venku, musí cítit , že mají silné vůdce a že pod jejich velením dokáží válku vyhrát a hlavně přežít. A navíc nemáma mnoho času a tak bych navrhoval začít se věnovat tomu nejdůležitějšímu a to je ten zatracený drak." Muži hleděli na rytíře, protože to on pronesl tu dlouhou řeč. Přikyvovali. Měl vlastně pravdu, tam co zůstali by se nedokázali dlouho bránit ani na rychlo připravenému útoku nepřátelské armády, natož ohnivému drakovu. " Dobrá, " pronesl král, "mluvíš rozumě, nechám tě rozvázat na tvé čestné slovo rytíři a budou ti vráceny zbraně, ale až nadejde vhodná doba, sám se dostavíš do paláce a budeš se zodpovídat!" Rytíř jen pokrčil rameny a přikývl. Jeden ze strážných mu uvolnil svázané ruce a druhý odešel pro jeho věci a zbraně. "Pane," obrátil se na rytíře jeden z generálů. "Máte zde jediný zkušenosti s draky, co navrhujete dělat? Je nějaký způsob jak se dostat té bestyji na kobylku?" Rytíř přistoupil ke stolu. "Dovolíte veličenstvo?" A aniž by čekal na odpověď počal se přehrabovat balíkem map. "Tady toje." Pronesl a jednu mapu vatáhl a zavěsil ji na stojan u stěny stanu. "Tak že pánové, toto je mapa této oblasti." Pravil a začal jim ukazovat na mapě. " Zde vidíte průsmyk, kde jsme zůstali s vojskem a zde je bývalá předsunutá pevnost, kterou drak vypálil. Znovu opakuji, že podle stop plamenů v pevnosti, to musí být ohromná obluda a že sem nikdy tak velkého draka neviděl. Způsob jakým pevnost vypálil dokládá, že je velice silný a podle mého odhadu ani jednou nepřistál na zemi. Vše se odehrálo velice rychle a ze vzduchu. Jelikož byla pevnost čtvercového půdorysu, musel ji nejprve obletět po obvodu a zapálit kolem dokola. Pak usmažil několika křížovými přelety zbytek mužů uvnitř pevnosti." Ve stanu bylo hrobové ticho. Každý v hrůze zíral na rytíře a odmítal uvěřit tomu co slyšel. Rytíř si toho nevšímal a suše pokračoval. "Tady bude mít drak daleko jednodužší práci. Stačí mu jen kopírovat cestu a chrlit oheň pod sebe. A ani nemusí moc mířit. Tvar a šířka údolí mu zde moc pěkně nahrávají a nedovolí plamenům, aby se roztáhli při dopadu na zem do šíře. Zůstanou pěkně v sevření horských svahů a nikdo nepřežije ani mžiknutí oka." Jeden ze šlechticů počal vydávat podivné zvuky a vyběhl ze stanu, bylo slyšet jak venku zvrací. Po chvíli se vrátil, otíraje si zelený obličej. "Promiňte pánové, je to na vás moc drsné?" Zeptal se rytíř, v jehož hlase nebyla ani stopa po sarkazmu. "Měli by jste si uvědomit, že to bude ještě horší. I kdyby se nám podařilo nějakým způsobem zabít draka, tak je tu ještě poměrně veliká armáda v tom údolí tady," ťukl prstem do mapy, "a je tam s nimi ještě ten čaroděj, co draka povolal a ovládá." Rytíř pozoroval šlechtice a krále a při pohledu na jejich zmatek a nerozhodnost se s povzdechem otočil k mapě. Pak jej něco napadlo. "Králi? Vy jste byl cvičen v námořní taktice a lodních bitvách, že? " Král zmateně přitakal. Rytíř se otočila usmíval se. " Pak jste tedy viděl "Mezka"?" Král se zarazil, o co mu jde? jakého mezka? Pak se mu ale rozsvítilo v hlavě. " Ano , viděl a dokonce mne z něj učili střílet. A myslím, že mi to šlo moc dobře." Pronesl král s pýchou v hlase. "Ale k čemu nám to pomůže tady?" Podivil se. Rytíř sebral ze stolu pero a namočil je do inkoustu. Otočil se k mapě a počal vysvětlovat co právě vymyslel. Zároveň maloval do mapy aby to všem bylo jasné. "Tady je zatáčka před námi, cesta se tam lomí doslova do protisměru. Okolní hřebeny jsou velice vysoké a nedostupné ničemu těžšímu nežli je kůň. Tak že pokud nás bude chtít drak napadnout, musí přiletět soutěskou před námi. Poletí nad cestou, protože je to nejpohodlnější. Bude přesvědčený, že mu tak obrovská armáda nemá kam utéci a to ho zabije." Šlechtici stále nechápali kam rytíř míří. Zato král už měl jasno. Začal se také usmívat, plán to byl docela dobrý a při troše štěstí by to mohlo opravdu vyjít. A vlastně to bylo velice jednoduché. Rytíř se podíval na šlechtice. "Pořád nerozumíte?" Jeden znich se zeptal. "Pane netušíme co je to ten mezek, tedy vím, že je to nákladní zvíře, ale jak nám pomůže přemoci draka a co má společného s královým výcvikem v námořních bitvách?" Rytíř se rozhlédl po ostatních očividně je to také nenapadlo. " Pánové Mezek je malý, ale velice silný katapult, tedy vlastně spíš balista ...mno něco mezi abych tak řekl. Je to válečná stroj, ze kterého se střílí ocelí okovaná kopí i na větší vzdálenosti a má neuvěřitelnou průraznost a hlavně to nejdůležitější pro naše účely, střela z něj vypálená, má plochý let asi jako střela z kuše. Tudíž se s ním dá velice přesně mířit. No a v námořních bitvách se sním proráží boky lodí a ty se přeci hýbou a kývají a tak je potřeba klidná ruka p řesné oko a pokud král říká, že byl výborný střelec...." Rytíř nedopověděl. Všichni se na krále otočili. Poprvé jej viděli v jiném světle. Už to nebyl jen nutný doplněk královského dvora. Najednou to byl potřebný muž. Král se zvedl ze své židle. "Ano nikdy jsem neminul to je pravda." Najednou to nikomu neznělo jako plané vychloubání. " Udělám co je potřeba. Nezklamu svou novou zemi. Musíme jednat hned, v táboře taková zbreň není, ale je tu dost tesařů a kovářů a několik rozebraných bylist a katapultů a tak nebude problém do hodiny něco postavit. Pane," otočil se na rytíře, "vy mne prosím doprovodíte, budu potřebovat vaše rady ohledně náboje do té zbraně a jejího umístění." Pak král zamířil k východu ze stanu. Rytíř si u vchodu přebral od strážného své věci a vyrazil za králem. Cestou, navlékaje si svou kroužkovou košily a černý plášť, přemýšlel jakou má jeho plán naději na úspěch. Chystá past na obrovského draka a pokud nezaklapne hned na poprvé, tak bude asi první koho drak na svahu hory usmaží....
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama