Král a drak

22. března 2011 v 10:32 | Vítr |  Cesta draka


Studeným ranním vzduchem ,se šířily první sluneční paprsky. Na cestě pod prudkým svahem spal podivný vojenský tábor. Na obou koncích jej kryly řady vozů, vzájemě svázaných řetězy a obsazených strážemi. Skoro tisíc stop cesty zabíraly vojenské stany a po různu složená výstroj. Na malé plošině pár stop nad táborem ještě doutnala výheň polní kovárny. Celou noc se tam několik vojáků v civilu se živících jako kováři, pokoušelo vylepšit hroty třímetrových kopí. Měli sloužit jako náboje do Mezka a rytíř pořád nebyl spokojený s jejich ozubenými hroty. Nakonec vyrobily jen tři kusy. Král sice tvrdil, že je to málo, ale nakonec se nechal přesvědčit, že stejně nebudou mít moc času nabíjet. Pokud totiž netrefí draka první ranou, tak si jako předkrm dá jeho a rytíře, coby obsluhu jediné zbraně, která by mu mohla ublížit. Pokud budou mít opravdu tu smůlu a netrefí , nebo první ranou draka jen zraní, tak na nabíjení nezbyde moc času a bude zázrak dostat se k druhé ráně. To třetí kopí rytíř nakonec odsouhlasil jen proto, aby král moc nepanikařil. Když se nakonec podařilo z trámů a součástek jiných válečných strojů poskládat Mezka, našel rytíř vhodné místo asi sto stop nad cestou kus před táborem, vlastně jak předpokládal, drak poletí nad cestou a až obletí zatáčku uvidí tábor a v té chvíli mají šanci, že bude tak zaujatý , že si jich nevšimne. Pak musí král ukázat, jak opravdu umí mířit.Vojáci zde odkopali malý kousek svahu a vytvořili tak plošinu pro téměř devět stop dlouhý stroj. Mezek nebyl moc veliký, ale účinek měl ohromující. Nabíjeli jej dva muži, točením spojených klik po stranách. Tím se posunulo odpalovací lůžko do zadní polohy a desítky lan se zkroutily až k prasknutí trhnutí za odpalovací páku uvolnilo všechnu tu nahromaděnou energii a uvedlo celý mechanizmus do pohybu. Pokud budou mít šťestí a draka trefí, tak jej široký ocelový hrot doslova prosekne skrz.
Král se neustále zvedal a kontroloval napětí lan a to zda jsou všechny převody řádně promazány tukem. Nedokázal sedět jak byl před nadcházejícím soubojem nervózní. Chvílemi pozoroval dřímajícího rytíře, jak mu slabý vánek zvedá pramen vlasů. Jak může v takové chvíli spát? Myslel na to jakou mu tohle dobrodružství vynese pověst. Bude vlastně po stoletích prvním králem, který zabil draka! Zarazil se a v očích mu blýsklo. Princezna bude muset uznat, že dokázal to co ten rytíř! Konečně nebude mít důvod rytíře tak obdivovat. "Všichni na něj zapomenou a já budu mít konečně klid." Ani si neuvědomil, že mluví na hlas.
Pak se zničeho nic rytíř posadil. Králem to až trhlo a sáhl po meči, jak se lekl. Rytíř vytáhl dýku a zarazil ji do země, pak si k ní klekl a zakousl se do rukojeti a zavřel oči. Cítil drobné vybrace v zubech. Zem se lehce chvěla, jako by ve vlnách. Stejně jako sílící vítr nebyl stejnoměrný, ale pravidelně puzoval. "To je on. Drak. Již přilétá." Pravil rytíř a vrátil dýku do opasku. Pak se postavil a protáhl se. Shodil plášť a postavil se vedle Mezka a posunul si k noze druhé kopí. "Králi," prvil "buďte ve střehu za chvíli tu bude. Co vím, tak aby vybral tuhle ostrou zatáčku, musí se položit na křídlo. To znamená, že bude zády k nám, pěkně plachtit a neuvidí naše postavení. Jen tábor a tak začne brzdit. Pokud vystřelíte v tento okamžiku, dostane to přímo do prostřed zad. Rozumíte co vám říkám?" Rytíř znepokojeně hleděl na zaraženého krále. "Ty si myslíš, že ten vítr je od toho draka?" Král vypadal vyjeveně. "Ano. Jak letí v uzavřeném prostoru těch soutěsek před námi, tak tlačí vzduch svými křídli před sebou a zvedá tak vítr." odpověděl rytíř. Pak jej něco napadlo a zeptal se. "Budete schopen střílet? Mohu to udělat, znám tu zbraň." To krále dostatečně probralo, představa, že by zklamal před očima člověka, kterého vlastně tolik nesnášel, na něj měla povzbuzující účinek. Postavil se na svou stranu stroje, k odpalovací páce. "Rytíři, až vystřelím, tak začneme točit a nabíjet. Nebudeme čekat na to jak bude zásah účinný, ale pro jistotu znovu hned nabijeme." Rytíř přikývl. Vítr byl čím dál silnější a pak se ozval zvuk, který rytíř nejvíce nenáviděl. Dračí řev. Kvílivé vití a řvaní. Drak zřejmě ucítil pach koní a velkého množství lidí. Pak prudké nárazy větru ustaly. "Plachtí! Už je za zatáčkou!" Vykřikl rytíř. Král zaklekl a položil ruce na odpalovací páku, opřel tvář o bok Mezka a čekal. Pak se z poza skály po jejich levé ruce vynořila obludná hlava na dlouhém krku a za ní štíhlé dračí tělo, se širokými křídli. Zakončené dlouhým ocasem. Byl zády k nim, jak rytíř předpokládal. "Teď králi! Teď!" Vykřikl rytíř a král škubl vší silou za dřevěnou páku. Ozvalo se malé lupnutí, jak vyskočila západka a pak hlasité prásknutí. Asi jak když by někdo praštil dvěmi prkny o sebe. Bylo slyšet jak kopí sviští vzduchem a pak dutý náraz a vzápětí dračí řev. Ve chvíli kdy Mezek vystřelil své smrtící kopí, a drak uslyšel třesk výstřelu, zkrátil poloměr zatáčení a otočil se tak téměř po zvuku výstřelu. Tím se stalo, že jej střela nezasáhla jak král s rytířem plánovaly do zad kolmo, ale vjela mu pod kůži ze šikma. Prolétla plnou silou podél páteře a široký list hrotu drakovy otevřel na hřbetě dlouhou hlubokou ránu od lopatek až k ocasu, kde kopí zůstalo zaseknuté v kyčelní kosti. To vše se odehrálo doslova v nekolika vteřinách. Drak nedokázal znovu mávnot křídli přez nesmírnou bolest, co mu zranění a střela v těle způsobovaly. Dokázal jen doplachtit asi do poloviny svahu pod plošinu s Mezkem a jen tak tak přistát. Obluda řvala bolestí a vztekem a když se od vojenského tábora ozval vítězný pokřik, otočila na chvíli hlavu a začla tím směrem chrlit oheň. I přez značnou vzdálenost se drakovi povedlo zapálit první dvě řady vozů. Vojáci se bleskově stahovali k táboru a pokoušeli se vytáhnout z ohnivého pekla uvízlé kamarády. Král odtrhl oči od požáru v táboře a zvolal na rytíře. "Musíme nabíjet!" rytíř se zvedl od své páky a uchopil kopí ležící na zemi. "Ne králi to by z tohoto úhlu bylo k ničemu a Mezka sami nedokážeme zvednout a udržet. Navíc sem je to podstatně blíže nežli k táboru a koho myslíte že upeče teď?" Jako by ho drak slyšel, otočil hlavu a dlouhým proudem ohně, se pokusil spálit oba muže i stroj. Tím se ukázalo, že na ně oheň nemůže. Sklon svahu a hrana plošiny jim poskytovaly krytí proti proudu plamenů. Stačilo, aby se drželi kus od okraje plošiny a nic jim nehrozilo. když drak zjistil, že jim neublíží přestal plítvat silami . Král s rytířem došli k okraji a opatrně se podívali dolů. Drak silně krvácel z obrovzké trhliny na zádech. Křídla ležela po stranách těla a očividně je drak nedokázal ani správně složit. Nenávistně syčel a hleděl nahoru na oba muže. Pak se zvedl, zařval bolestí a pomalu začal šplhat na svah nad sebou. "Králi? Co navrhujete teď?" Zeptal se rytíř a položil druhé kopí do Mezka. Král pokrčil rameny. "Schováme se počkáme až na to zranění chcípne?" Rytíř se podíval na krále zda to myslí vážně. Ten jen opět pokrčil rameny. "Sám jsi říkal, že po svahu dolu se střílet nedá, že ten stroj nezvedneme tak co chceš dělat jiného. "Králi, drak je jen zraněný a stejně jako doleze za chvíli sem, tak potom doleze i do tábora a všechny tam zabije. Nebo nás tu bude zdržovat tak dlouho dokud nepřijede pomoc z nepřátelského tábora. Nemůžeme tu sedět a čekat. Nejdříve nabijeme tuhle mrchu a až doleze drak sem tak nejdříve musí zvednout hlavu přez okraj a pak mu ji ustřelíme." Král položil ruce na nabíjecí kliku a počal s rytířem natahovat mechanizmus. Pak krále něco napadlo. "Ajak poznáme ze které strany se drak blíží? Stačí aby se přibližoval po straně a né středem a nestihneme Mezka otočit, natož pak střílet." Rytíř mlčky otáčel klikou a přemýšlel. "Mno tak já si králi stoupnu před Mezka, přesně do dráhy střely a budu stát tak aby mne drak viděl. Vezmu do ruky zbývající střelu a budu tak vypadat jako bych na draka čekal a on doleze pěkně až před Mezkovo kopí. Pak jej ráčíte střelit." Králi se ten nápad líbil. "To by šlo jen musíš včas zalehnout, jinak tě střela přišpendlí k dračí hlavě." Tón jakým to král řekl se rytíři ani malounko nelíbil. Konečně cvakla západka na mechanizmu Mezka a bylo nabito. Rytíř vzal do ruky poslední těžké kopí a došel k okraji plošiny. Slyšel chrčivý dračí dech a škrábání drápů po kamenitém svahu. Postavil se těsně na okraj, aby jej drak dobře viděl. Obluda se na moment zastavila. Vztekle na rytíře blýskala očima. Konečně měl rytíř možnost, draka si pořádně prohlédnout. Byl to opravdu kolos desítky stop dlouhý. Hluboká rána na zádech byla rozšklebená a pořád silně krvácela. Hlavu měl velikou jako menší žebřiňák a zuby jak rytířovo předloktí. Drak se dal opět do pohybu. Rytíř zvedl kopí a naznačil, že je chce hodit dolů na draka. Ten vztekle zaskučel a přidal. Rytíř křiknul přez rameno na krále. "Za chvilku je tady, připravte se. Až zařvu pal, tak střílejte bez ohledu na mne." Král jen mlčky přikývl. Rytíř se neodvážil koukat za sebe a sledoval draka, zda se jej nechystá sežehnout plamenem a tak znovu zvolal. "Slyšel ste mě? Až zavolám musíte střílet já uhnu na poslední chvíli aby neviděl Mezka!" Král nervózně odpověděl. "Slyším sakra, radši si dávej pozor ať tě ta mrcha nedostane. Chci si tě vykuchat později osobně." Rytíř pocítil úlevu. Když i takový suchar jako král dokáže vtipkovat, tak to snaod opravdu přežijí. To už byl drak pár kroků před rytířem. Zvedl svou obrovzkou hlavu a chvilku si hleděli doslova do očí. Pak drak otevřel tlamu a nadechl se. Rytíř zařval. "Pal !!!" a Zamával na draka kopím. Král trhnul za páku a zavřel oči. Hrot kopí mířil do prostřed rytířových zad. Ten slyšel skřípot odpalovací páky a pak cvaknutí západky v tom okamžiku sebou praštil o zem a cítil jak kopí rozrazilo vzduch nad ním. V zápětí uslyšel náraz kopí na dračí tlamu. Rpzhostilo se ticho. Rytíř pohlédl vzhůru a král otevřel oči. Obe hleděli na vyjevenou dračí hlavu. Z tlamy jí koukal konec kopí a mezi růžky na temeni trčel zkrvavený, ocelový hrot. Pak se drak celý zachvěl a hleva na dlouhém krku padla na stranu, až to zadunělo. Rtíř se pomalu posadil na hranu svahu a poslouchal vítězný řev vojáků, kteří vše pozorovali z tábora pod nimi. Král se pomalu došoural k rytíři a sedl si vedle něj. Cítil nesmírnou únavu a nejraději by si lehl a spal. Napadlo jej, že by bylo nejlepší okamžitě vyrazit na cestu k nepřátelskému údolí, dokud si myslí že je zničil jejich drak. Pomalu se zvedl. "Musíme vyrazit rytíři, čeká nás ještě spousta práce." A podal mu ruku, aby mu pomohl vstát. Rytíř mu zkoumavě pohlédl do očí a ruku přijal. Když si stoupl věděl, že uzavřeli příměří. Alespoň do doby nežli se vrátí do paláce.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama