Král

15. března 2011 v 14:42 | Vítr |  Cesta draka


Od táborové brány se ozvala trubka. Generál sedící nad stohem map a hlášení udiveně vzhlédl. Byl to sygnál oznamující příjezd krále. Zvedl se od stolu a vyšel před velitelský stan, kde již sesedala z koní skupinka mužů v nejlepších zbrojích jaké generál viděl. Krále mezi nimi poznal jen podle erbu na prsním plátu. Poklonil se mu a pozdravil. "Vítejte veličenstvo, co vás přivádí na hranice?" Viděl jak vysoká králova postava ztuhla. Pak si král sundal přilbu a hlasem plným vzteku vyštěkl. "Jsem nejvyžší velitel, kde by se vám hodilo, abych byl? Překazil sem vám svým příjezdem snad nějaké plány generále? Nehodí se vám to do krámu?!" král se evidentně neovládal a začínal křičet. Generál mu udiveně odpověděl. "Pane nic takového, jen je obvyklé poslat zprávu předem, abysme vám mohli připravit patřičné uvítání a ubytování." Král se poněkud uklidnil. Chvilku na generála hleděl a pak bez jediného slova zamířil do jeho stanu. Generál počkal až král s doprovodem vejdou do vnitř a pak mávl na nejbližšího důstojníka. "Přejete si pane?" Generál se nadechl, aby měl jistotu, že se mu nebude třást hlas. "Svolejte celé velení a nechte zdvojnásobit hlídky." Otočil se ke stanu a pak si to rozmyslel a zavolal důstojníka zpět. "Ještě něco. Nařiďte tichý poplach, nechci žádné troubení, ale ať je polovina mužů připravena a zbalena co nejdříve vyrazit." Důstojník udiveně pohlédl na generála. "Děje se něco pane?" Generál se ušklíbl."Zatím ne, ale jak znám krále přijel si vydobít slávu." Pak se otočil a zamířil do stanu za králem. Důstojník se rozeběhl po táboře a rozděloval rozkazy na všeny strany. Generál zatím vstoupil do své pracovny. Za stolem seděl král a pročítal si rozkazy a dokumenty a generálův pobočník se snažil odpovídat na královy otázky. Vidouce svého generála ve dveřích viditelně pookřál a pravil. "Již je zde králi, určitě to vysvětlí lépe." Král pohlédl na generála a usmál se. "Jistě kdo jiný by mi mohl lépe odpovědět, nežli ten kdo tu měl nejvyžší velení?" Generál se automaticky polonil. "Co vás zajímá můj pane?" Král vztekle vyskočil od stolu a převrátil jej, pak praštil dlaní do pověšené mapy na stěně stanu. "Co mne zajímá?!! Zajímá mne, kdo je odpovědný za tu zradu!! Jak je možné, že si tu klidně sedíte na svém tlustém zadku a nepřítele máte na dosah. Na místo, abyste jej dávno vykouřili z jejich pevnosti tak si sním vyměňujete zdvořilosti!! To nechám vyšetřit a vás to pane bude stát hlavu! Celá fronta se hýbe a jen tady se nic neděje! To mne zajímá." Generál pocítil nejprve záchvěv strachu. To jej však nesmírně urazilo, on který je po celé tažení mimo svůj domov a neviděl svou ženu a děti takovou dobu a má se bát nějakého o polovinu let mladší hejska bez zkušeností? Cítil, jak se v něm zvedá vlna temného vzteku. Udělal krok směrem ke králi a ten mimoděk položil dlaň na svůj meč. "Vaše veličenstvo, jsem věrný služebník koruny již po dvě generace. Sloužil jsem minulému králi a teď sloužím z rozkazu princezny i vám. To, co se tu snažíte nazvat nedbalostí a vlastizradou, je velice vážná situace. A řešit ji jinak nežli ji řešíme bude stát nesmírné množství materiálu a lidí. Je zcela zbytečné snažit se dobít onu přírodní pevnost silou, když ji stačí prostě vyhladovět a počkat až se nepřítel vzdá. Již jsem podnikl kroky potřebné k dokonalému uzavření onoho údolí. Mám na cestě skupinu nejlepších zvědů a bojovníků, kteří propátrávají terén a hledají nejvhodnější místo k vybudování hradby, jež by celé údolí neprodyšně uzavřela. A pane, jsem jeden z nejvyžších šlechticů této země a vyprošuji si, aby jste mne urážel uprostřed mého tábora, v mém stanu a před mými muži! Král nekrál taková urážka se za mého mládí smívala krví v souboji a to, že vás nevyzvu je jen strategické rozhodnutí, protože by mohlo narušit morálku armády, kdyby přišli uprostřed bojů o krále! Pane!" Král stál jako sloup a nemohl uvěřit vlastním uším. Co si to ten tlustý, starý páprda dovoluje? On je přeci král. A navíc jak si jako představuje, že by nad ním mohl zvítězit v souboji, takový stařec. Směšné. "To jste přehnal generále!" Zařval král. "Zbavuji vás velení nad vojskem. Až se vrátíme z mého tažení, budete souzen a popraven za zradu." Otočil se k vojákům u vchodu. "Zatkněte ho a zakovejte do želez!" Vojáci se nejistě podívali na krále a pak na generála a zůstali stát. To už bylo na krále moc. Vytasil meč. "Chete se houpat na šibenici ještě dnes?!!" Generál se otočil ke své stráži a podávajíce jim své ruce pravil klidně. "Splňte králův rozkaz." Muži pokrčili rameny a vyvedli generála ze stanu. "Pane," pravil jeden z nich venku, "co se to tu děje? Vůbec ničemu nerozumím, přeci vás nemůžeme zavřít, aby vás ten cizák nepopravil." Generál se jen suše uchechtl. Počkejte až se to dozví princezna, ta ho srovná. Počítám, že jej pošle pěkně nazpět do té jeho přístavní díry." Mezi tím si nechal král podrobně popsat situaci s obsazeným údolím. Během vyprávění, jeho nadšený doprovod postupně umlkal a nakonec jen nejistě pokukovali po králi. Přímý útok byla očividná sebevražda. Ale kdo mu to řekne. Nikomu se nechce zkončit jako generál. Král si položil hlavu do dlaní a hleděl na mapu. Pak se zvedl a pravil. "Připravte muže. Všechny, nechte tady jen udržovací hlídku. Všechno ostatní se vydá na pochod máme tu takové množství vojska, že je snadno dobideme! Večer tu nebude ani noha je to jasné?" Rozhlédl se po stanu. Všichni zaraženě přikývli. "Tak a těď mi sežeňte něco k jídlu."
Rytíř byl již den na cestě a ačkoli hnal koně co mohl, do tábora mu zbývalo ještě nejméně dva dny. V jedné zatáčce si všiml, že jeho kůň znervózněl. Zastavil a zaposlouchal se. Chvíli slyšel jen zběsilý tlukot svého srdce po prudké jízdě. Po chvilce, když se trochu zklidnil, uslyšel vzdálené dunění. Jako by se cosi valilo po cestě před ním. Slezl z koně a uvázal jej na kraji cesty v houští, pak vyběhl na svah nad cestou a přehoupl se přez hřeben. Tam se chtěl přikrčit a pozorovat co se blíží, ale zůstal udiveně stát. V údolí pod svahem se táhl do dálky zástup mužů a podle praporců to byla princeznina armáda. "Ten starý generál se musel zbláznit." Pronesl překvapeně rytíř. Pak mu došlo, že je musí zastavit. Musí jim říci o drakovi! Otočil se a seběhl ke svému koni. Za chvíli již hnal zvíře k čelu vojenské kolony.
Král jel se svým doprovodem v čele. Vypadalo to, že stratil úplně soudnost. Důstojníci mu radili, aby se stáhl ke středu kolony, aby nebyl na ráně v tak nepřehledném terénu, ale jen jim připoměl osud jejich generála a zmlkli. Jezdce ženoucího se tryskem spatřil král mezi prvními zvedl paži a zastavil tak čelo kolony. Muž v černém zarazil svého koně před králem a zasalutoval. Král jej poznal okamžitě. Nežli rytíř stačil cokoliv říci král si sundal helmu a ukázal na rytíře. " Zatkněte toho zrádce! Je na vás rytíři vydán zatykač za velezradu a urážku princezny." Rytíř nevěřícně zíral na krále a vojáky jak jej obstupují. "Pane vezu důležité zprávy, zastavte vojsko nemůžete zaútočit." Král se zasmál. "Já to věděl, dokonce jsi se přidal k nepříteli. Okamžitě toho zrádce pověste!" Kolem krále to zašumělo. "Pane to nemůžete." Pravil jeden ze šlechticů. "Ne?" Ohradil se král. "Ten zatykač sem podepsal osobně a princezna ostatně také. Říkám pověsit a komu se to nezdá, může si rovnou vybrat větev vedle něj!" Vojáci okamžitě strhli rytíře z koně a dovlekli jej k nejbližšímu stromu. Přivázali provaz ke koňskému sedlu a přehodili smyčku přes větev. Svázaného rytíře dovedli pod strom a navlékli mu na krk oprátku. "Chceš ještě něco říci zrádče?" Rytíř si připadal jako ve snu, nemohl uvěřit tomu, co se dělo. "Pane, jsem šlechtic, mám právo být sťat." Král se usmál. "Je mi to velice líto rytíři, na to teď nemám čas. Ale pak si můžeš stěžovat!" Zasmál se svému vtipu a napřáhl se aby popohnal rytířova koně. "Pane? Jak hodláte zabít toho draka?" Vzpamatoval se rytíř. Král se zarazil. "Jakého draka? O čem to tu mluvíte pane?" Rytíř zakroutil krkem, aby se mu lépe mluvilo. "Říkal jsem, že vezu důležité zprávy. Mají tam draka. Obrovského a na jeden zátah vypálil do základů naši předsunutou pevnost. Nikdo nepřežil. A pokud mají draka a mohou jej ovládat, tak mají i čaroděje a ten o vás již jistě ví. A můžete si sám spočítat, že je na cestě nějaké milé překvapení." Král najednou nevěděl jak dál. Znovu pozvedl ruku, aby rytíře popravil....
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama