Intriky

14. března 2011 v 14:36 | Vítr |  Cesta draka


Rytíř otevřel oči a pozoroval stíny na stanové plachtě, které malovalo zapadající slunce. Již si navykl na otočený rytmus života. Z kraje mu dělalo potíže být od večera do rána vzhůru a spát přez den. I jeho muži měli podobné potíže a dost si stěžovali. Nakonec si však zvykli. Pomalu se posadil na lůžku z vlněných dek a protáhl si bolavá záda. "Tohle mne jednou zabije. Tahle postel a vojenská strava. Ani nemusí přijít nepřítel a člověk by se zabil jen při předstevě, že ty blafy co umýchal kuchař v tom svém kotly bude muset opět jíst." Bručel si nakvašeně a tahal při tom za deku svého pobočníka, který se ještě neprobudil. "Vstávej!" Z druhého lůžka se ozvala velmi sprostá nadávka a cosi o kuchání za živa. Rytíř se vesele zašklebil. "Tohle mi vždy zlepší náladu, když vidím, že je někdo komu vstávání činí ještě větší potěšení nežli mě." Smál se a nazouval si své lehké kožené boty, co koupil od jednoho muže z horských kmenů. Pro noční přepady byly neocenitelné. Nepřítel vůbec neslyšel, že se k němu někdo plíží. Z pod deky se ozvalo slovo, při němž by se červenal i otrlý voják. Rytíř se konečně dooblékl a vysoukal ze stanu. Rozhlédl se po táboře a vyrazil k velitelskému stanu. Tam už seděla většina důstojníků a pročítali zprávy co přinesli kurýři. Kývl na pozdrav a sedl si ke stolu. Jeden z generálů se rozhlédl. "Vidím, že jsme tu všichni, tak začnem." Znovu pohlédl do zpráv a jednu vytáhl. " Tak , tady to máme. Většina zpráv vypadá dobře. Tlačíme nepřítele spět za hranici a na některých místech se to již podařilo. Vydal sem rozkazy, aby se jednotky, které se jiýž dostali mimo naši zemi dobře zakopaly a část svých mužů poslaly na jiné úseky fronty, na podporu pomalejších oddílů. Máme tu však jeden problém." Důstojník vstal a přešel k mapě: "tady", ťukl prstem do změti čar a barevnách teček. "Tady se nepřítel drží. Je to poměrně veliké údolí, asi jednu míli na délku a o něco méně širší. Mají tam dost potoků a navezených zásob a jediný východ z údolí přehradili mohutným valem. Už jenom cesta k tomu jejich valu je něco. Úzká, kamenitá a okolo strmé svahy, odkud nás neustále zasypávají kamením a šípy. Posádku tvoří asi dva tisíce mužů pravidelné pěchoty a dva tisíce čítají žoldácké oddíly ze všech koutů světa. Je tam velitelství celé nepřátelské armády. Všichni ti drobní králové a lordi, co se tak pěkně domluvily a kolem sebe mají své osobní gardy. Tak kolem tisícovky mužů myslím. Dobré je, že jsou vlastně v pasti. Potřebujeme vyslat průzkum, kam až sou schopni bránit příjezdovou cestu a na tom místě postavíme vlastní opevnění a pak je tam necháme prostě pochcípat hlady." Generál domluvil a spokojeně se rozhlédl. "Má někdo nějaké připomínky? Ne? Ani vy kapitáne?" Obrátil se na rytíře. Ten jen zavrtěl hlavou. bylo jasné, že je to práce pro jeho jednotku. "Dobrá tedy, připravte své muže. Do hodiny odjíždíte. nafasujte si zásoby na cestu tam, jsou to celkem čtyři dny. Deset mil před údolím máme vlastní posádku a tam si doplníte zásoby a uděláte základnu. Potřebuji znát každou dúležitou věc z té přístupové cesty a pokud možno rychle." Rytíř se postavil. "Ano pane." A s mírnou úklonou odešel. Asi za hodinu opustil tábor i se svými muži. Momentálně jeho jednotka čítala třicet mužů. Pečlivě je po každém boji doplňoval a vybíral...
Princezna seděla za stolem ve své praconě a studovala stejná hlášení jako na velitelství u hranic. Dostala i zprávu o tom, jak se rozhodli velitelé naložit s nedobitnou přírodní tvrzí, s oným nepřátelským velitelstvím. Ozvalo se rázné zaklepání. " Vstupte!" Zvolala. Do dveří vešel komorník a uvedl jejího královského chotě. Princeznu zarazilo, že je v cestovní zbroji. "Někam se chystáš?" Zeptala se udiveně. " Ano , s tvým dovolením, jsem pořád ještě nejvyžší velitel armády a velitel Jižních přístavů. A tady pro mne očividně není práce a tam budu daleko užitečnější." Pozoroval, jak pobledla. Pak se pomalu zvedla od stolu. Veliké bříško jí dělalo značné potíže. Došel rychle k princezně a podržel jí za loket. Pohlédla mu do očí. "Myslela sem, že tu zůstaneš do porodu." V hlase jí bylo znát obavy a tichou prosbu. Odvrátil pohled. "Na frontě budu daleko užitečnější. Tady máš své dvorní dámy a porodní bábu. A navíc zde o mne očividně nikdo nestojí!" Dodal jízlivě. Pak políbil princezu na tvář a se slovy " zbohem drahá" odešel. Opatrně si sedla. Chvíli hleděla strnule na dveře a pak se rozplakala. Blížil se den kdy měla porodit, kdy bude svého muže moc potřebovat. A on odjíždí. To se jí mstí, že se nenechala obrat o své právo vládnout ve své zemi? Byla vystrašená z porodu a těšilo ji, že se s manželem opět počali jakš takš bavit a vypadalo to, že jsou potíže mezi nimi zapomenuty. A teď jí odjede. Když jej vážně potřebuje. Podívala se směrem k zrcadlu. Spatřila v něm horské úbočí a mezi balvany ukrytého rytíře, jak cosi pozoruje na cestě pod ním. "Jste oba stejní! Když někoho z vás opravdu potřebuji, jste daleko a hrajete ty svoje podivné chlapské hry na vojáky!" Položila si hlavu do dlaní a opět se rozplakala. Po chvíli si utřela oči a zazvonila na komorníka. Okamžitě nakoukl do dveří. "Přejete si princezno?" Při pohledu na její uplakanou tvář se zachmuřil. "Ano, zavolej mi prosím mého kurýra. Dost spěchám. Tak ať se nejdříve zbalí, ať hned může jet." Komorník jen přikývl a odběhl. Princezna vzala papír a pero a zamyslela se. Znala svého muže na tolik, že jí bylo jasné, že se staví cestou do Jižních přístavů i na velitelství na hranicích a tak chtěla předejít případným problémům a hodlala své generály upozornit na králův příjezd. A rozhodně nehodlá nechat svého naštvaného manžela, aby si chladil žáhu na jejích vojácích. Pak začala psát. Musí říci kurýrovi, jak moc důležité je, aby se nikde nezdržoval. Dokončený dopis opatřila svou pečetí a když čekala až zchladne dorazil konečně kurýr. "Paní volala jste mne? Kam se vypravím?" Všimla si, že mu uniforma v pase začíná být těsná. Trochu se usmála, domácí kuchyně už začíná být znát. "Mám pro vás rozkazy pro mé generály na hranici. Je důležité, abyste je doručil dříve nežli do hlavního štábu dojede král. Rozumíte? Nesmíte se nikde zdržet. Musíte jet ve dne i v noci. Jen měnit koně a spěchat." Kurýr se lehce uklonil. "Jistě princezno, spolehněte se." Pak se malounko zarazil a zeptal se. "Paní a mám něco vyřídit... jemu?" Chvíli mu hleděla do očí. Bylo jasné, že si něco dal do hromady z Těch svých cest do Horkých hor, ale jak může vědět, kde rytíř zkončil? Něco z jejího zmatku se princezně muselo zrcadlit ve tváři. "Paní, je veřejné tajemství, co pro vás udělal a dělá dál. Nejspíš někdo z kupců moc mluvil a možná si i něco lidé domysleli, když se tak nečekaně otočila situace v pohraničí. Koluje i několik velice romantických písní a pověstí... s prominutím i o tom maličkém co čekáte." Princezniny tváře polil ruměnec. Sklopila oči a maličko se usmála. "To jsou jen hlouposti. Bajky pro pobavení lidí. Drby, které se dobře poslouchají, ale na nich nic pravdy. Teď už vyraž." Kurýr si znovu přešlápl z nohy na nohu. A tázavě se podíval. Princezna si povzdechla. "Ne. Nic nevyřizuj. Všechno je stejně pryč a dávno na mě jistě nemyslí. Tak ho nech na pokoji. Je zbytečné vrtat se ve starých ranách. Jen by to způsobovalo návrat bolesti." Kurýr se uklonil a tiše odešel. Jeho odchod princezna nevnímala. Toulala se ve svých vzpomínkách, kdy se ještě scházela s rytířem na jejich místečku mimo svět i čas.
Kopyta duněla na lesní cestě a kurýr ležel koni na šíji, aby mu usnadnil běh. Pak mu najednou vybuchl svět před očima. V jediné vteřině vnímal prudký náraz a oslnivé světlo a pak konec. Zřítil se z koně. Náraz na tvrdou zem již necítil. Jeho kůň běžel dál, až po chvíli si uvědomil, že nemá jezdce a zvolnil. Z křoví u cesty vyjel vysoký ramenatý muž, s těžkou kuší v ruce. Opatrně se rozhlédl a pak došel k mrtvému kurýrovi. Prohledal mu kurýrní brašnu a našel dopis od princezny. Sáhl do váčku na opasku a vyndal křesadlo. nahrnul zbylé papíry a dopisy na hromádku a zapálil je. Ve světle hořících dopisů si přečetl ten od princezny. Vztekle jím mrštil do ohně. "Tak ty si mne drahá zkusila opět obejít? Tak tvé rozkazy mají přednost před mými? To se ještě uvidí. To já zvítězím. Povedu tvou armádu do bitev a vrátím se jako výtěz a pak mne již nebudeš moci ignorovat a já budu vládcem v této zemi!" Pak, když se dost vyvztekal a oheň dohořel, zatáhl mrtvého kurýra do křoví a nasedl na svého koně. Pak jej pohltila noční tma.
Rytíř se svými muži vyjel na planinu, kde měl stát další tábor střežící cestu do údolí obsazeného nepřítelem. Vyrušeny údery kopyt se k neby vznesly vrány a několik větších krkavců. Rytíř upřeně pozoroval vojenské opevnění. Tedy to, co zněj zbývalo. Tohle měla být dobře postavená pevnost. Dokonce tu kromě hliněných valů a dřevěných palisád stávala kamenná věž. Zbytek jakého si hradu z dávných dob. Měla tu být dost veliká posádka, aby jim nepřátelský tábor nedělal problémy. Generál naznačoval něco o osmi tisících vojáků. Takový tábor musel hučet na dálku jako včelý úl. Teď tu až na pokřikování dravých ptáků, bylo ticho. Pozorně sledoval se svými muži ohromnou vypálenou plochu. Po chvíli jim došlo, že požár nemohl být založen běžným způsobem. Očividně hořelo v pruzích, jako by někdo ohromnou hořící loučí přejížděl přez tábor z několika směrů. Nikde v podstatě neviděli stopy klasického boje. Muži prohlíželi spálené mrtvoly a nenašli jediné zranění kromě popálenin. V centru tábora nacházeli jen popel a roztavenou ocel. Když to viděl rytíř, poslal své muže na průzkum. "Rozejděte se po kraji. Prolezte každou skulinu a dostaňte se co nejblíže k tomu údolí. A dávejte moc pozor, protože já už vím, co způsobilo tuhle zkázu. Ta věc vás ucítí na desítky stop daleko a vidí v noci. Obávám se, že si nepřátelští velitelé pozvali nějakého mága a ten povolal ohnivého draka. Já se musím vrátit do hlavního stanu a podat o tom zprávu. Pak se vrátím, do osmi dnů budu zpět, pak se tu sejdem." Domluvi a aniž by čekal na odpověď, rozjel se nazpět po cestě. Snažil se nemyslet na to šílenství, co nechává za sebou. Podle stop ohně byl drak obrovský. A rytíř neměl nejmenší tušení, jak by se dal zabít.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama