Bitva II

2. března 2011 v 11:28 | Vítr |  Cesta draka
Strážný se zahleděl do posledních stínů noci na kraji lesní houštiny. Již chvíli měl pocit, že se na něj někdo dívá. Byl vojákem po celý život a jeho instinkty mu napovídali, že je něco špatně. Již několikrát si říkal, že zatroubí varovný signál na svou srážní trubku, ale pořád neměl jistotu, co jej vlastně znervóznilo a nechtěl se zesměšnit před celou jednotkou. Pak přeci jen zahlédl pohyb. Pozvedl k ústům starou, plechovou trubku. Nadechnout se již nestačil. Ranním vzduchem se ozvalo tiché siknutí a dva duté nárazy. Vojákovi na hlídce zčernal svět před očima a padl na záda. Ze stínu se postupně vynořilo deset mužů v tmavých pláštích s obličeji začerněnými sazemi. Pohybovali se přikrčeni při zemi a téměř bez jakéhokoliv zvuku. Jeden znich se zastavil u chladnoucí mrtvoly strážného a vytrhnul mu z prsou dvě ocelové šipky. Muži se pak tiše plížili k vojenskému táboru. U ohrady pro koně se zastavili. Rytíř k nim došel jako poslední, myslel na to, co jim řekne. Po posledním útoku dostal hodnost kapitána a skupinu mužů, co si směl vybrat. S nimi teď podnikal záškodnické akce a nečekané přepady na důležitých místech. A nebo jako tady, měli za úkol znehybnit jednotku jezdectva a zapálit tábor. Také zabít velitele a pokud možno přežít, nežli zaútočí pravidelná pěchota. Rytíř se podíval po svých mužích a tiše pravil: "Každý znáte své úkoly. Vše musí proběhnout tiše. budeme žít jen za předpokladu, že si nás až do útoku našich nevšimnou. Pracujte noži a kuše použijte, až začne poplach, v tomhle tichu by zadrnčení tětivy bylo slyšet přez půl tábora. Přesuňte se na místa, co jsem vám určil a počkejte na signál. Je vše jasné?" Rozhlédl se ještě jednou. Jeden z mužů se zeptal: "pane jaký bude ten signál?" Rytíř vyrazil k táboru a přez rameno řekl: "pokud se někoho oběví na nic nečekejte, udělejte co máte a ukryjte se." Muži se rozeběhli za svými cíly. Polovina začala rozebírat tiše ohradu s koňmi a chystala se na opačné konci zapálit stoh sena a slámy. Donutí tak koně k zběsilému útěku a jezdectvo bude rázem bez koní. Zbytek mužů se tiše plazilo po táboře a chystalo se zapálit zásobovací stany a sklady. Jen rytíř si z pod pláště vytáhl sekyru a hodil si ji na rameno. Pak se klidným krokem vydal do středu vojenského tábora, kde podle špehů měl být stan velitele. Cestou si ho všimlo několik hlídek, ale nikdo mu nevěnoval nejmenší pozornost. Také koho by napadlo, že bude mít nějaký princeznin voják tolik drzosti, aby se procházel po nepřátelském táboře. Rytíř pomalu došel do středu tábora a ocitl se na prostorném place. Tady stálo několik honosných stanů vedle sebe. Rytíř se zamyslel. "Čtyři stany, jeden jako druhý. Dejme tomu, že velitelský je uprostřed, jenže ty jsou vlastně dva. Mno uvidíme." Pak zamířil do toho vlevo. Kývl na vojáka co stál na stráži před těmito stany. Ten k němu přistoupil. "Kdo si a co tu chceš? Neznám tě?" Pravil podezřívavě. Rytíř se narovnal do pozoru a řekl klidně: "vezu poštu, kde je váš velitel?" Voják se podíval na vteřinku na stan vlevo od rytíře a chtěl něco říci. V tu chvíli rytíř švihl sekyrou a strážného hlava se válela v prachu. Rytíř skočil a zachytil padající tělo, aby nenadělalo tolik hluku. Pomalu jej položil na zem a rozhlédl se. Všude byl klid a nikoho neviděl. Jeho muži již zřejmě zlikvidovali zbytek stráží a spící muži teď byly jen v jejich rukou. Vklouzl do stanu, na který se předtím strážný podíval. Vytáhl dýku a klek si na prsa spícího muže dlaní mu přikril ústa a opřel hrot dýky o prsa. Muž otevřel oči a pokusil se rytíře setřást, ale tlak dýky na krk ho zastavil. V hrůze hleděl na černou postavu potřísněnou krví. Rytíř mu sundal dlaň z úst a zeptal se: "jsi velitel tohodle tábora?" Muž němně přikývl. "Tak v pekle vyřiď pozdrav od princezny a ať se chystaj, příjde vás tam mnohem víc. Důstojník otevřel ústa k výkřiku, ale těžká, oboustranně broušená dýka mu projela krkem a na rytířově plášti přibylo další množství krvavých skvrn. Pak se rytíř zvedl a přeběhl do vedlejšího stanu. Tam se sklonil nad dalším důstojníkem. "Vstávej, princezna ti vzkazuje, že máš jít do pekla za svým velitelem. Muž sotva rozlepil oči, aby viděl šklebící se zkrvavenou tvář a zemřel jako jeho předchůdce. Pak se rtíř postavil před poslední stan a zařvál : " Popláááách!!!! " Uvnitř se ozvalo zachroptění a nějaké nadávky v cizí řeči. Ven se vypotácel poslední z důstojníků této jednotky. "Chvilku civěl na zkrvavené zjevení se sekyrou v ruce, stojící před jeho stanem. Bylo vidět jak střízliví. Pak promluvil v nějakém cizím jazyce. Rytíř poznal jen to, že se muž na něco ptá. Usmál se na důstojníka a zdvihl sekyru. Cizinec byl tak šokován tím co se dělo, že se nezmohl na jakýkoliv odpor, jen se pořád na něco ptal. Krátký švih sekyrou ukončil proud slov. Hlava se mu na zbytku kůže zvrátila do zadu a on padl k zemi. Rytíř se opět rozhlédl a všiml si několika vojáků jak udiveně vykukují ze stanů. Rytíř na ně ukázal sekyrou a zařval : "Koukejte zalézt zpátky." Udiveně pozoroval, jak to zabralo a jak zvědaví vojáci opět mizí ve svých stanech. Někde na okraji tábora se ozvalo vyděšené ržání. Ohlédl se a viděl černý sloup kouře z hořící ohrady. V duchu pochválil své muže a viděl jak se kouř začíná zvedat i z jiných částí tábora. Pak si všiml postav v černých pláštích, jak pobíhají po táboře a zapalují i stany vojáků. Napadlo jej, že se měli přeci ukrýt a čekat na posily, ale pak na to zase zapoměl. Jakoby se mu všechny myšlenky vykouřily z hlavy a pohled se poněkud rozostřil. Pak došel k nejbližšímu stanu, otevřel jej a zavolal do vnitř: "polezte ven, smrt si pro vás přišla!" Pak sťal prvního vybíhajícího muže, jeho bezhlavá mrtvola padla nazpět do stanu a zevnitř se ozval řev.... Když asi po půl hodině přijeli k táboru princezniny jízdní oddíly, byl celý v plamenech. Odevšad se ozíval jekot nepřátelských vojáků a bylo vidět jak mnozí utíkají směrem do okolních lesů. Když spatřili princezniny oddíly, přibíhali knim a padali na kolena, křičíce ve svém rodném jazyce hrůzou. Velitel se na koni otočil a zvolal na své jezdce: "berte je do zajetí!" Pak se otočil na svého pobočníka: "Vy jim rozumíte, co to křičí?" Ten jen pokrčil rameny a ukázal k táboru. "Prý je tam ďábel, nebo ďáblové, moc jim nerozumím, ale něco je děsně vystrašilo. A upřímně ten tábor vypadá, že je obsazen. Podívejte pane!" Nakonec pobočník vykřikl a ukázal k táboru. Tam zrovna proběhla skupinka nepřátelských vojáků a vzápětí za ní čtyři muži v černých pláštích, jeden se zastavil a nabíjel kuši ostatní postupně stříleli za běhu. Nepřátelští vojáci padali zasaženi do hořících trosek stanů. O kus dál se další z "ďáblů" oháněl sekyrou a kosil vojáky pokoušející se o marnou obranu. Pobočník velitele jízdy si odkašlal: "ehm, pane?" velitel sebou cukl. "No?" Otázal se nemohouce odtrhnout oči od toho ohnivého divadla. "Neměli by sme dát povel k útoku? Je jich tam ještě docela dost na živu a druhá strana tábora skoro nehoří." Velitel se vzpamatoval, vytáhl jezdeckou šavli a zavelel k útoku. Jeho muži se váhavě rozjeli...
Král seděl v čele stolu, ve velkém poradním sále. Tvářil se jako by jej bolel zub a poslouchal projev své mladé ženy. Seděla po jeho levici, jak to žádal královský protokol, ale král si nedělal iluze, kde by musel sedět, kdyby se ohradil proti něčemu z toho, co princezna říká. Zatím co princezna přednášela svou oficielní, uvítací a děkovnou řeč ke kupcům, její královský manžel myslel na události předešlých dní. První den, když přijela kupecká karavana, vůbec nevylezl z pokoje. veškeré osazenstvo paláce, včetně té nejposlednější služebné bylo na ulicích a vítalo kupce. Pak si na něj někdo přeci jen vzpoměl a postavil ke dveřím jeho ložnice několik ozbrojených mužů, kteří na jaký koliv králův dotaz či protest pouze vysvětlovali, že jsou u jeho dveří jen pro bespečnost královského veličenstva. Král si při té vzpomínce div neodfrknul na hlas. A jak se ti vojáci pošklebovali. Až pozdě večer mu služebná donesla nějaké jídlo a víno a dopis od princezny. Byl vzteky bez sebe že mu píše. Na místo aby přišla a vysvětlila mu své počínání. Po přečtení jejího dopisu však zkrotl. Stálo v něm pouze, že jej očekává druhý den u snídaně v její soukromé pracovně a upozornění, že by si měl promyslet čí je zem, kde se mohl stát králem a pak ještě to, že stráže jej mají do zítra udržet v jeho komnatách všemi možnými prostředky! Došlo mu, že je vlastně vězeň. A když se princezna rozhodne že k vládě ve své zemi krále nepotřebuje, tak se jej snadno zbaví. Dokonce ani místní šlechta by neprotestovala a nad nějakou tou rádoby nešťastnou náhodou, by zamhouřila oko. Protože princezna již nového krále pod srdcem nosí. Musí se mít dost na pozoru a pečlivě sledovat co se bude dít. Poněkud litoval, že tu malou dračici podcenil a pokusil se ji připravit o možnost vládnout spolu sním. Král se opravdu necítil dobře. Vlastně nebyl ani trochu zlý, jen prostě nemohl přenést přez srdce, že jeho otec král , vládl ve své zemi tolik let sám a královna mu do vladaření nikdy nemluvila. Vlastně jí to ani nezajímalo. To že mu princezna neustále opakuje, že tady jsou lidé jiní a mají odlišnou mentalitu a proto potřebují jiný způsob jednání, mu prostě začlo vadit. A navíc se jeho mladá žena počala v jeho nepřítomnosti starat o chod věcí co míval na starosti on a šlo jí to podstatně lépe. Tím však urazila jeho pýchu a to jej bolelo nejvíc. Prostě jen před pár dny ucítil příležitost uchopit veškerou moc a tak se jí chopil. Je přeci muž, král ze starého slavného rodu a dobívání měl v krvi, tak to zkusil. Nechtěl princezně opravdu ublížit, ale podle toho jak byl vychován, měla se zajímat o takové ty ženské zábavy a nemluvit mu do kralování.
Princezna zkončila svou řeč. Kupci s úklonami vstávali a jejich vůdce předal princezně smlouvu podepsanou rytířem. Když viděl její nechápavý pohled, tak se pousmál a začal vysvětlovat. "Paní, ten muž co jste jej pověřila nákupem zbraní , sjednal vaším jménem obchod. Dohodl s naší společností odkoupení její větší části, v prospěch vašeho veličenstva. Dohodl a vyjednal znovu zabydlení přepřahacích stanic a odpočívadel na cestě. Samozřejmě na náklady teď již vaší společnosti. A v neposlední řadě i pomohl s výběrem zbraní a materiálu pro vaší válku. Zde je k nahlédnutí veškerá dokumentace a účty. A samozřejmě by bylo vhodné, kdyby jste k podpisu na kupní smlouvě přidala svůj podpis vedle podpisu svého nákupčího. Jen jako potvrzení smlouvy a souhlas s proplacením prvních investic." Domluvil, mírně se uklonil a sedl si. Princezna nakoukla letmo do smluv a pokrčila rameny. Pak jí pohled padl na sloupce čísel, zklouzla očima na poslední řádek a součet jí vyrazil dech. Prudce vydechla: " to není možné! Tolik? kde to mám vzít! On se musel zbláznit!" Všichni u stolu zpozorněli a král se malounko ušklíbl: "tak teď sem na tě zvědav." Broukl si tiše pro sebe. "Paní, to není zase až tak moc, vzhledem ke kreditu, jaký má naše společnost v cizině a musíte si uvědomit, že v každém významějším městě máme obchodní zastoupení a na moři několik korábů a patří nám i celá karavanní stezka přez Horké hory. A muselo se koupit na tři sta vozů, to máte tisíc dvě stě koní, ale to vše vám teď bude vydělávat. A v neposlední řadě i náklad ,co sme přivezli je dost cenný a to jste s jeho cenou asi na polovině, než by vás to přišlo oklikou po moři. Tak že jste na tom značně vydělala a dalo by se říci, že jste se stala daleko zámožnější, nežli jte kdy s prominutím doufala." Stařec si opět s úklonou sedl. Král se již nepokrytě pochechtával. Princezna po něm loupla okem a mračíce se na něj promluvila. "Ale já porostě nemám půl milionu zlatých, nemohu vám to částku ani zplácet. Není již z čeho. Jedině, že bych vám věnovala svůj královský palác a odstěhovala se do hostince! Nebo bych vám mohla darovat nějakou provincii." Králi poklesla čelist údivem. Půl milionu stálo celkově dosavadní vedení války. Vystrojení celé armády a žold za celé období co muži bojují. A co myslela tím darovat provincii? To naráží na něj. Zamračil se jako čert. Pak zpozoroval varovné blískutí v princezniných očích a otočil pohled jinam. Do nastalého ticha si odkašlal starý kupec a pak se začal tiše smát. Princezna na něj udiveně pohlédla. A on se pomalu zvedl a skrze smích začal mluvit. "Promiňte prosím, ale to je nějaké nedorozumění. Smlouva je uzavřená a tak vám patří většinový podíl na všem co jsem jmenoval a tak si sama můžete s platbami pro vlastní společnost počkat, ba dokonce, si můžete od vlastní společnosti i půjčit peníze. Ale je tu jeden velmi veselý detail, který jste zřejmě v těch dokumentech přehlédla. A to, že nemusíte platit tu částku a vstupní investici dvakrát!" Princezna znovu zmateně nahlédla do papírů před sebou. "Tomu nerozumím. Jak nemusím platit? Jak dvakrát? Prosím vysvětlete mi co se děje?" Kupec se nadechl a potlačil další nával smíchu. Bylo na něm vidět, že se dobře baví. A to přivádělo netrpělivou princeznu k zoufalství. "No," slitoval se kupec, "Veškeré platby byli již provedeny a vše je řádně zaknihováno a zaplaceno a ještě myslím něco málo z té investice zbývá." Pryncezna zcela neprinceznovsky vykulila oči a většina šlecticů kolem stolu si začla šeptat. Jen král poněkud pobledl. Mohl ho vzít vztek, že se jeho ženě opět povedlo zvítězit. Pak rezignovaně pokrčil rameny. Měl v povaze, že když zjistil nemožnost s daným problémem cokoliv dělat, hodit jej za hlavu a zapomenout. V nejhorším případě mu na místo kralování, pořád zbývá lov a dvorní dámy. Nakonec proč ne, ještě má svou zemi. Sice je od svatby další provincií princeznina království, ale je pořád jen jeho. Princezna zatím vstřebala neuvěřitelnou informaci. Pořád ještě pár věcí nedávalo smysl, ale jedno jí bylo nad slunce jasné, ona i její země jsou zachráněni. "Mohla bych prosím vědět, kdo to vše zaplatil? A co za to požaduje? Prosím nemyslete si, že jsem nevděčná, ale je to strašně moc. Nevím zda si mohu dovolit, beze ztráty cti něco takového přijmout." Kupec se pousmál a odpověděl podle dohody s rytířem: "Paní platil ten váš vyslanec. Prohlásil, že je váš nákupčí a platil hotově. Sepsal vaším jménem všechny smlouvy a vše převedl na vaše veličenstvo. Jediné co žádal, byla možnost návratu domů s naší karavanou. A tak se i stalo. Po vstupu do vaší země, se rozhodl poračovat jako doprovod a řadový člen karavany, na bojiště na hranicích. Říkal, že se hodlá nechat naverbovat jako žoldák do vaší armády." Poslední věta nebyla součástí dohody s rytířem, ale kupec tak nějak cíti, že musí nechat po tom muži alespoň nějakou stopu. Pryncezně toto vysvětlení moc nepomohlo. "Pane, ale já přeci žádného nákupčího neposlala. Vždyť karavanní cesta měla být neprůjezdná. Byl jeden rytíř, co ji měl zrůjezdnit, ale ten svůj úkol přeci...." Zarazila se a hleděla na kupcův usmívající se obličej. Rozhlédla se po okolních dvořanech a viděla jim ve tvářích své vlastní myšlenky. "Proboha, to musel být on!" Uklouzlo jí na hlas. Kupec přikývl. "Tvrdil sice, že je nákupčí, ale zároveň říkal, že přijel po staré cestě a navíc byl vystrojen jako do bitvy. A když se osvěžoval u mě doma v lázni, tak sem na jeho těle viděl čerstvé popáleniny. Jako by prošel kovářskou víhní. Troufám si tvrdit, že někde musel potkat draka." Princezna se celá třásla a cítila jak ji pálí oči. Setřela slzu co jí stekla po tváři a ptala se dál." Říkáte, že to byl válečník podle zbraní? Jak vypadal? A kde přišel k Takové sumě?" Kupec pečlivě popsal rytířův vzhled i zbraně. A pak ještě dodal. "Někde ke konci cesty, narazil na tlupu loupeživých vojáků a pobil je. Zabavený poklad z jejich lopeží, použil k vašemu prospěchu. Pokud vím, tak pro sebe si nevzal nic. Jen nového koně a pracovní oblečení vhodné pro vůdce karavany. Po rozdělení karavany na vašem území, jsem o něm již neslyšel paní." Princezna se pomalu zvedla a pozbírala všechny dokumenty. "Potřebuji klid, abych si prostudovala tyhle smlouvy. Buďte prosím mými hosty. Musím si odpočinout, ale odpoledne se opět sejdeme a seznámíte mne s vedením společnosti a vůbec se vším jak to u vás chodí. Potřebuji naplánovat další cestu a promyslet strategii. Teď mne omluvte." Přistoupil k ní komorník a vzal ji opatrně za loket. "Pomohu vám paní." Řekl tiše. Všichni účastníci porady povstali a počkali až princezna odejde. Pak se rozproudila živá debata o novinkách co právě slyšeli. Princezna mezi tím pomalu došla do své pracovny. "Děkuji. Zatím nebudu nic potřebovat." S těmi slovy propustila svého komorníka. Papíry položila na desku pracovního stolu a lehla si na své lože. Zavřela oči a cítila jak ji zaplavuje vlna nesmírné úlevy. Pak se konečně rozplakala....
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Ztracená blogerka Ztracená blogerka | 10. března 2011 v 15:07 | Reagovat

uz jsi dlouho nic nenapsal! tesim se na pokracovani!:)

2 Ztracená blogerka Ztracená blogerka | 13. března 2011 v 9:35 | Reagovat

kde jsi?? co se s tebou deje??:(

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama