Vyjednávání

10. února 2011 v 20:22 | Vítr |  Cesta draka


                                                   Komorník dovedl rytíře do veliké podlouhlé haly, s vysokými okny, zdobenými, barevnými vitrážemi. Po stěnách visely nádherné mapy z celého světa a spousta starých zbraní a kůží z neznámých zvířat. Středem haly se táhl dlouhý stůl z leštěného dřeva a dvě řady vysokých pohodlných křesel. V čele stolu, byl doslova královský trůn. Veliké křeslo s baldachýnem, celé zdobené zlatem. Na něm seděl  kupec, který ho vítal dole u brány. Spolu sním tu bylo ještě asi deset mužů, sedících po levé straně a tři po pravé. Ti tři byly očividně jeho synové. Podoba se nedala zapřít ani u jediného. Komorník rytíře uvadl do haly a vytratil se. "Přisedněte si pane," vyzval rytíře kupec. "Toto, jsou mí obchodní partneři, kteří si ono postavení zasloužili v mých službách a toto jsou mí obchodní partneři, kteří se tak již narodili. Prosím, prosím přijměte místo po jejich boku, jako můj čestný host." Pronesl kupec s úsměvem a rytíř si všiml, jak se většina mužů usmála. To je dobré znamení, všichni jsou provázáni penězi a navíc jsou i přátelé. Rytíř se posadil na vykázané místo a počkal až mu muž, sedící proti němu nalije víno do cínového poháru. Pomalu jej pozdvihl a kývnutím hlavy na obě strany všem připil. Překvapeně pozdvihl obočí. Víno bylo prvotřídní kvality, jistě velice staré a drahé. "Pane, velice děkuji za vaše neobvykle příjemné přijetí, i za tak víborné víno. Opravdu by mne zajímalo, čím jsem na vás dokázal zapůsobit. Ten kamínek až zase takový zázrak nebyl a v tomto pytli může být v podstatě cokoliv." Pronesl rytíř směrem ke kupci. Ten jej pozorně sledoval po celou dobu co mluvil. Pak se též malounko napil ze svého poháru a přivřel jedno oko, jako by přemýšlel, jak odpovědět. "Víte, nemáte pravdu, ten safír má obrovskou cenu. Je to jeden z nejlepších kamenů co jsem kdy viděl a brusič co ho měl ve své péči byl bohy požehnaný umělec. Kdyby jste se ho rozhodl prodat tak zákazníka, co vám bude schopen vyplatit správnou cenu najdete jedině snad u dvora." Odmlčel se a pozoroval, jakou budou mít jeho slova odezvu u rytíře. Ten však mlčel a díval se pozorně starému muži do očí. Kupec pokýval hlavou, jako by si dával za pravdu a pak pokračoval. "Myslel sem si to. Vás to moc nepřekvapuje, ačkoli jste to nečekal. Předpokládejme, že jste k tomu kameni přišel poctivě. Což je podmínka obchodování s naší společností. A předpokládejme, že jste měl pravdu i v tom, že je ten vak plný takových pokladů. Mohl by ste nám tady vysvětlit svůj obchodní záměr a jak by měl být pro naši společnost zajímavý?" Rytíř se znovu napil a pomalu položil pohár na stůl. "Pocházím ze země za Horkými horami. A jsem pověřen samotným jejím králem nákupem zbraní pro jeho armádu. Hledám obchodníky schopné zorganizováním velké karavany přez Horké hory." Kolem stolu to zašumělo údivem a ozvalo se několik pohrdavých uchechtnutí. Starý kupec mírně pozdvihl paži a všichni utichli. " Opravdu? Rozumíme dobře, že chcete znovu učinit pokus o přchod hor starou karavanní cestou?" Položil tiše otázku. Všichni muži pozorně sledovali rytířovu tvář. " Ano pane, to jsem měl na mysli. Pokud si myslíte, že to není ve vašich silách, zorganizovat takový podnik, omluvím se vám za váš čas a požádám vás o radu na koho se mám ve své věci obrátit." Rytířův hlas zněl klidně a věcně, jako by si obědnával zásobování houskami u pekaře. "Otče,"ozval se jeden z kupcových synů. "Já vím kdo je ten muž, říkala mi o něm moje žena. Vlastně všechny ženské si oněm vypráví." Starý kupec se zasmál. "Synu já též tuším koho máme před sebou. Vlastně jsem to poznal již u brány podle jeho zbraní, jen ten kůň a klenoty mne mátly." Rytíř se zaraženě zeptal. "Kdo že o mě hovoří? Kdo myslíte že jsem. Řekl jsem že jsem vyslanec..."   "Princezny!" Skočil mu do řeči starý kupec. "Jste ten rytíř, co z lásky ke své vdané paní, složil nesplnitelný slib a vydal se na sebevražednou cestu, aby si zachoval čest a vyhnul se hněvu krále, že mu pálí za ženou!" Zvolal se smíchem kupec. Rytíř chladně pozoroval, jak se směje . Pak se však starý kupec zarazil a zvážněl. I ostatní postupně ustávali v smíchu, když jim začlo docházet, co znamená rytířova přítomnost na druhé straně hor. Pomalu ji počaly poklesávat brady. "Bohové vy jste to dokázal." Zašeptal jeden z kupcových společníků. Ozval se řinčivý zvuk zvonce, jak starý kupec tahal za jeho šňůru. Otevřeli se dveře a vnich se oběvil komorník. Nežli však stačil položit svou obvyklou otázku, již na něj kupec chrlil příkazy. "Jděte a zastavte loďě na jih. Něco si vymyslete. A pokud ještě nakládají, tak ať přestanou. Pošlete pro velitele pevnosti, že jej zvu dnes na večeři. I s chotí. A zruště veškerá jednání na tento týden, ne na měsíc. Tak, co jsem to... jo a pošlete někoho do kovářského cechu, že chci celou jejich produkci zbraní, co mají ve skladech." Za sluhou zaklapli dveře a rozhostilo se ticho. Rytíř nestačil koukat, jak se ten staroch dokázal rychle zorientovat ve vzniklé situaci. "Tak nás již nenapínejte a začněte vyprávět!" Zvolal kupec."A otevřete ten váš tajemný vak." Rytíř zvedl zmíněný pytel ze země a položil jej na stůl. Pak vytáhl dýku a přeřízl tkanici. Na stůl se vyvalila záplava barevných, blištivých kamenů, stříbrných a zlatých mincí a černé perly. Muži se zdvíhali ze židlí a chytaly zakutálené perly a mince a překřikovali se obdivně když si vzájemě ukazovali jaké poklady oběvily v hromadě na stole. Když se dost vynadívali a posadili se zpět do židlí, dal se rytíř do vyprávění, jak k pokladu vlastně přišel. Vyprávěl o nálezu lidských ostatků na dně rokle. I o hlídce na cestě, zastavující a vraždící lidi pokoušející se projít do hor. Vyprávěl o tom jak dopadli všichni členové hlídky a k jakému dospěl přesvědčení, ohledně krále této země. Pak ze dna vaku vylovil svitky s vojenskou poštou a nechal je kolovat. Pak už  jen tiše seděl a čekal, až si všichni dočtou ony doklady. Nakonec se kolem stolu rozhostilo ticho. "Co hodláte dělat? Proč jste nás vlastně doopravdy vyhledal?" Zeptal se starý kupec. "Chci jí pomoci." Řekl rytíř. " A hledal jsem nejmocnější obchodníky, protože budou mít dost konexí, aby mi pomohli dostat potřebné zboží přez hory. Ale hlavně pomůžete mi provozovat cestu. To je nejdůležitější na celém, podniku. Když se nám podaří znovu osídlit opuštěné stanice a doplnit tam potřebný materiál a koně, tak nám půjdou nemalé zisky už jen z průjezdu horami. Samozřejmě, že zásilky pro princeznu by jezdily za provozní ceny. A nikdo nebude moci bez našeho souhlasu, zavádět nesmyslná cla a daně a obchod poběží jako před lety." Vychrlil to vše pomalu jedním dechem. Ani si neuvědomil, že vstal a tak si zaraženě sedl. Starý kupec se rozhlížel po svých společnících i synech. Na každém chvíli spočinul pohledem a pak se podíval na dalšího. Většina mírně kývla a nekteří jen pokrčili rameny. "No, tak to by sme měli." Řekl kupec. "Nemohl jsem přeslechnout, jak říkáte budeme provozovat, nám diktovat  a podobně. Měl jste na mysli vás a náš obchodní spolek, předpokládám?" Rytíř se opřel o stůl. "Ne měl sem na mysli náš spolek. Společný podnik, existující jako provozovatel Obchodní stezky přez Horké hory. Nově vzniklá společnost zaštítěná smlouvou, mezi vaší společností a mojí princeznou. Podepsaná mnou jako jejím zástupcem." Kupec tiše mlaskl a opět přivřel jedno oko. Druhým pozoroval rytíře. "Ví vůbec ta vaše princeznička, co pro ni děláte? Vždyť váš slib zkončil na úpatí těch hor. Mohl jste se otočit a i s pokladem mazat domů a spokojeně si žít. Na místo toho jednáte jejím jménem, aby jste ji dál chránil a poskytujete jí pomoc s její válkou." Rytíř si malounko povzdechl. "Nemá smysl o tom mluvit. Jste ochotni ten obchod uzavřít? Pokud ano, měli by ste si uvědomit, že vlastně jdete proti vůli vašeho krále. Byl to nejspíš on, kdo pomáhal uskutečnit plán na zlikvidování obchodní stezky přez hory. Pochybuji sice, že by se odvážil vystupovat veřejně proti vlastním lidem, ale je více způsobů jak by mohl škodit." Kupec se usmál"myslím, že toto ryziko podstoupíme. V této zemi vládnou obchodní spolky a mají větší moc nežli král. Je skoro jisté, že v té záležitosti s obchodní stezkou měl prsty. Její uzavření musel někdo obědnat a zaplatit a jelikož je to vlastně pro obchod jako takový nevýhodné, musel to být někdo kdo není obchodník. Ačkoliv by se mohlo zdát, že vyděláváme na zvýšení ceny vyváženého zboží, tak si musíte uvědomit, že poplatky a cla co nám doplácí vaše princezna, jdou do kapes jiných. My je odevzdáme těm, co je požadují za průjezd. A též musíme platit nájem lodí a přístavní daně a sklady a spoustu úplatků na zrychlení úředních postupů. A pokud započítáme ztráty způsobené piráty, bouřemi a přepady na souši. Tak jsme na tom s výnosy hůř nežli za časů obchodní stezky." Rytíř pochopil, že vyhrál. Ten starý obchodník pochopil jak skvěllý podnik se mu tu nabízí. Poprvé v historii by obchodní stezka byla v rukou jedné obchodní společnosti. Bude to sice z kraje dost nákladné , ale návratnost investic bude možná během jediné sezóny. "Myslím, že můžete napsat své paní, že souhlasíme a jsme ochotni přistoupit na její nabýdku, na vznik nové obchodní společnosti." Prohlásil s úsměvem starý kupec. Rytíř postřehl mírnou ironii ve starcově hlase, když mluvil o psaní princezně, ale rozhodl se to přehlédnout. "Nezbývá, nežli dohodnout rozdělení si vlastnických podílů a taktéž pravomocí. Má princeznina strana nějaké návrhy?" Pokračoval kupec poněkud obřadněji. Rytíř si lehce odkašlal a pak promluvil. "Ano. Původně jsem se domníval, tedy princezna se domnívá, že by společnost měla většinově patřit jí, ale pak se rozhodla žádat jen nepatrnou většinu. Tedy padesát jedna ku čtyřiceti devíti." Rytíř viděl jak kupci nadskočili a začli nesouhlasně vrtět hlavami. "S tím," pokračoval klidně, " že vedení celé společnosti, plně přenechá ve vašich rukou a bude vystupovat pouze jako tichý společník. Právo veta použije pouze v případě, že by nějaký obchod poškozoval její zájmy. Myslím tím lid a zemi. Dál požaduje, aby bylo vystaveno potvrzení o částce kterou hodlá investovat do celého podniku, pravidelná hlášení o průběhu obchodů a cest a abych se vrátil s první karavanou. Kterou požaduje neprodleně." Kolem stolu se opět rozhostilo ticho. Starý obchodník povstal a promluvil." Pánové myslím, že vzhledem k podmínkám a vstupnímu kapitálu, je ta nabídka více nežli královská. Dalo by se sice jednat o podílech a právech v rozhodování společnosti, ale vzhledem k předneseným podmínkám, bych navrhoval toto. Vypravíme karavanu. Připravíme smlouvy k podpisu a doručíme je s první karavanou k princezně. Pokud potvrdí vaše slova, a já věřím, že ano, pak nic nebrání podpisu smlouvy. Předpokládám, že nestojíte opublicitu a o to, aby se o princezně jako našem společníkovy vědělo?" Otázal se kupec na konci svého proslovu a pohlédl tázavě na rytíře.Ten na souhlas pouze přikývl. "Pak tedy," pokračoval kupec, "navrhuji : nechte na mě a mých společnících, ať postavíme karavanu z vozů se zbraněmi pro princernu a dalšího zboží. A vozů budoucích zaměstnanců nové společnosti, kteří osídlí přepřahací stanice na stezce. Vás oficielně najmeme jako hlavního průvodce, aby bylo utajeno kdo vlastně jste. Tedy, minimálně do odjezdu. Chápejte, aby se vám nikdo nepokusil pomstít. Všichni souhlasí?" Muži přikývli a povstali s poháry v rukou. Kupec znovu promluvi. "Připijme si na štěstí tohoto podniku a na toho, jenž vše vymyslel. Zítra nás čeká moc práce a tak to dnes společně oslavme. Pane rytíři, považujte se i nadále do našeho odjezdu, za mého hosta." Rytíř se mírně uklonil a poděkoval. Pak se všichni znovu posadili a začli podrobně probírat plán cesty a nutné vybavení. Rytíř hleděl do svého poháru a cítil, že slib daný princezně, se pro něj naplnil až teď.....
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama