První bitva

27. února 2011 v 23:31 | Vítr |  Cesta draka


Ranní slunce ozářilo svými paprsky úbočí hory. Nepřátelští vojáci postávali na svých valech a pozorovali blížící se princezniny muže. Domnívali se, že jsou na svém opevnění v bezpečí. Za dobu, co se táhla tato podivná válka, je jejich důstojníci donutili několikrát zvýšit obranné valy. A tak, když princezniny vojíci zaútočili, nedokázali vyšplhat dost vysoko, aby jim nějak ublížili. Byli vždy zahnáni deštěm šípů a později když šípy došly tak kamením, kterého bylo v horách nadbytek. Jediné, co nepřátelské armádě kalilo radost z úspěšně odraženého útoku byl fakt, že se jim při každém následujícím protiútoku vedlo stejně. Teď čekali, až budou mít blížící se muže dost blízko, aby jim mohli pod nohy poslat další lavinu kamení. Dnes však na útoku princezniny armády, bylo něco divného. Muži šli klidně a bez křiku, v podstatě v řadách vedle sebe jako při útoku pěchoty na rovném prostranství. Pláště přitařené k tělu a přilbice stažené do očí, na ochranu před ranním bodajícím sluncem. Doslova na úpatí prvního valu se celá línye zastavila. Pak se ozval ostrý hvizd píšťalek. Nájezdníci na vrcholech valů povstali a začali posměšně pokřikovat a mávat zbraněmi. Rytíř stál někde uprostřed první řady a pod pláštěm skrýval, stejně jako stovky ostatních mužů, nataženou ocelovou kuši. První hvizd znamenal, že se mají všichni připravit a vybrat si pečlivě cíl kam budou střílet. Mezi tím za nepřátelským valem vyřizoval jeden z poslů ve velitelském stanu, co se děje před valem a jak podivně se chová oddíl princeznina vojska. "Generále pod valem stojí asi tři stovky vojáků. Těsně za dosahem našich zbraní a jen se dívají na horu k nám a jejich velitelé jim k tomu pískají na píšťaly." Voják se u svého vyprávění pochechtával. "Vypadají jako smečka hladových psů, co se bojí přijít blíž. Nevíme co chtějí, ale vypadají jako by se přišli vzdát." Generál to poslouchal s obavou. Nedávalo to vůbec smysl. Co to je za podivnou hru? "Musím to vidět. Říkáte, že neútočí?" Voják horlivě přikývl. "Ano pane jen stojí a zírají." Generál vyšel ze stanu a s ostatními veliteli se vydal k valu. Těsně pod ním jej zastihl druhý hvizd. "Co jsem říkal, ještě jim k tomu pískají." Uchecht se posel. Pak se rozpoutalo peklo. Výkřiky mužů zněly spíš udiveně a nevěřícně a měnily se v křik ranených a smrtelný chropot umírajících. K nohám generála začala padat těla jeho mrtvých vojáků. Udiveně na jednoho z nich pohlédl a spatřil konec krátké ocelové šipky trčící mu z krku. Muž se ještě zachvíval smrtelnými křečemi. Z úst mu šly rudé bubliny, jak se topil vlastní krví. Generál se prudce rozhlédl. Po obou stranách línye to vypadalo stejně, po srázu padala těla prostřílená střelami z kuší. Pak se začal ozívat řev útočících vojáků a zem pod náspem se počala chvět. Hrůzou ochromený generál se podíval na vrchol jeho náspu. Poslední, co jeho oči spatřily, byli vojáci deroucí se přez mrtvoly jeho mužů a jako blesk rychlý pohyb muže zvedajícího stříbřitě lesklou kuši. V té samé chvíli mu šipka z té kuše roztrhla srdce ve dví. Lavina tmavě oděných vojáků se přelila přez val a rozdělila se na dvě poloviny. Jedna vtrhla do tábora za valem a nemilosrdně pobíjela překvapené a nepřipravené nepřátelské vojáky. V druhé polovině běžel rytíř. Měli za ůkol doběhnout asi sto metrů v levo a otevřít bránu ve valu, kterou nepřítel používal k občasným jezdeckým útokům. Venku před bránou, se chystal k útoku zbytek mužů z celého tohoto úseku bojiště. Rytíř držel nabitou kuši v levé ruce a v pravé mával svou starou válečnou sekyrou. Útočili proti několika stovkám nepřátel a jich bylo sotva něco přez sto. Ale i tady se projevovala palebná síla nového typu kuše, spousta nepřátel padla ještě dříve nežli se obě skupiny srazily. To mělo značný demoralizující účinek. Nepřátelští vojáci zpomalovali a váhavě útočili, ale hlavně se snažili krýt kde se dalo a tak, když do nich narazila semknutá masa princezniných mužů, rozprskli se do stran jako voda pod dopadajícím kladivem. Rytíř spatřil asi deset kroků od sebe jakého si důstojníka na koni, jak se pokouší organizovat obranu. Pozvedl kuši a vystřelil. Důstojník na chvilku ztuhl a pak se skácel z koně. Rytíř koutkem oka zahlédl meč dopadající na jeho hlavu. Bezmyšlenkovitě odrazil ránu kuší a prudkým vápadem sekyry, rozdrtil její hlavicí útočníkův obličej na krvavou kaši. Přeskočil válející se řvoucí trosku toho, co bylo ještě před vteřinou hrdý nepřátelský voják a zaťal sekyru do hlavy nepřítele, který se pokoušel právě probodnout jiného z princezniných mužů. Sekyra opsala další oblouk a v krvavé spršce zůstala pevně zaseknutá v boku chlapa, co se snažil probodnout rytíře mečem. Rytíř uchopil svou kuši oběma rukama a používal ji jako palici. Bušil do dotírajících nepřátel a neustále se snažil jimi prodrat směrem k bráně. Po paži mu sklouzl něčí meč, ale neprošel skrze pevné kroužky jeho zbroje. Ani se neohlédl a probíjel se dál. Bokem mu projela ostrá bolest, jak se stráž u brány pokusila zastavit rytíře svým kopím. Rytíř, aniž by bral ohled na bolest, švihl kuší proti strážnému a zásahem do hlavy jej zabil. Zvedl ze země vojákovo kopí a otočil je proti dalšímu srážci. Nežli stihl zareagovat, tak mu proběhlo břichem a rytíř jej doslova přibil k náspu. V té samé chvíli pocítil rytíř tupý nýraz do prsou, pustil ratiště kopí a ledabylým pohybem ruky zlomil šíp, trčící mu z hrudi. Vytáhl z opasku svou dýku a přesným pohybem jí poslal na horní ochoz brány. Do krku střelce, který se chystal znovu natáhnout svůj luk. Muž rytíři dopadl k nohám. Ten se ohnul a vzal si jeho meč. Pak se s mírným zapotácením rozhlédl z jeho skoro stopadesáti mužů, zbývalo bojeschopných asi patnáct. "Musíme otevřít bránu!" zařval na ně a vrhnul se k těžké závoře. Zbylí vojáci se přidaly a trám sloužící jako závora vyrvaly z železných ok. Pak se opřeli do křídel brány a otevřeli je. Z venčí se ozvalo troubení a pískání k útoku. A na poslední chvíli se jim povedlo uhnout valícímu se davu vojáků. Křik a třeskot zbraní, se pomalu vzdaloval. Rytíř si ztěžka sedl na patu náspu. Už prostě nemohl. Prudce oddychoval a cítil, jak se mu třesou ruce. Kolem si počali sedat poslední přeživší z prvního oddílu. "Krvácíš." Řekl jeden z mužů při pohledu na rytíře. Ten se podíval na svůj bok, kde mu škubalo. Kroužky byly protržené a košile pod nimi také, hlouběji viděl rozšklebenou kůži. Pak položil ruku na zbytek šípu trčící mu z prsou. Lehce sním zahýbal a voják stojící před ním se okamžitě pozvracel. Rytíř na něj unaveně pohlédl. "To nic, omlouvám se, to jsou jen nervy." Zamumlal voják a zhroutil se v bezvědomí k zemi. Rytíř znovu zahýbal šípem a cítil, jak ho hrot šípu škrábe na kůži. Usmál se, vida tady kroužky vydržely. Pak se opřel zády o hlínu za sebou a zavřel oči. Poslední, co slyšel nežli usnul, bylo jak jeden voják šeptá jinému: "viděl si ho? Je to blázen, při útoku se vůbec nekryl."....
Stejné paprsky slunce, co ozařovaly bojiště, dopadaly na hlavní městskou bránu. Princezna se zástupci rady, nejvyžšího velení a šlechty, byla na prostranství před obrovským padacím mostem, vedoucím k bráně. Na princeznin rozkaz, byli všichni v nejlepších šatech a na kních, aby uvítání tolik potřebné karavany, bylo co nejokázalejší. A aby každý z města viděl, jak moc jsou princezna i dvůr vděčni za tuto pomoc. Okolo stojící dav obyvatel města, netrpělivě očekávající zajímavé zpestření všedního dne, si po nějaké době všiml nepřítomnosti krále. Lidé si pomalu začínali šeptat co je toho příčinou. Pak se na obzoru zvedl sloup prachu, zvedající se od kopyt a kol karavany. V davu to zašumělo. K princezně se ze sedla svého koně naklonil její čaroděj: "už jedou princezno. Doufám, že tu budou dříve nežli král." Princezna se usmála na čumily co ji sledovali a tiše odpověděla: "Bylo by vhodné, aby se sem nedostal do jejich průjezdu do města, ale to jsi měl zařídit ty čaroději." Čaroděj se ušklíbl. " Nevím jak sis to představovala, vždyť jsem složil magickou přísahu, že nevztáhnu ruku a ani nepoužiji špatné kouzlo proti nikomu z vašeho královského rodu." Princezna se zarazila, "ale slíbil si mi, že se postaráš o to, aby se sem nedostal včas. Ani kdyby jej někdo upozornil!" V jejích posledních slovech zaznívalo zklamání. Po čarodějově tváři se rozlil široký úsměv. " Neboj se princezničko, nemohu ublížit nikomu z královského rodu, ale o oblečení a botech v té přísaze nebylo ani slovo." Princezna na kouzelníka nechápavě pohlédla. "Oblečení? Nerozumím." Byla očividně zmatená.Čaroděj se zalikal smíchy, a kuckal, jak se snažil zachovat vážnou tvář a vysvětlovat princezně co vlastně provedl. "Uzle." Sýpal kouzelník a po tvářích mu tekly slzy od smíchu. "Uzle? Jaké uzle? Co jsi mu provedl?" Nechápavě civěla na rudnoucího čaroděje. " Na všem! Úplně na všem má uzle a nejdou povolit. Na rukávech, nohavicích, tkanicích a kde si jen vzpomenete. Všude samé magické uzle co nejdou povolit. Sem prostě nepříjde." Princezna vyprskla smíchy. Dvořané okolo ní se udiveně otáčeli a těch pár co zaslechlo o čem se princezna baví s čarodějem, si v duchu poznamenalo, že je nechtějí mít nikdy za nepřítele. "Jedině snad, že by svlékl na chodbě nějakou služebnou." Pronesla princezna na hlas myšlenku, co jí prolétla hlavou. To už se čaroděj smál zcela na hlas. Princezna jej poněkud vztekla kopla do kotníku. "Nach toho a ovládej se. Lidé se koukají a co si pomyslí. Vypadáš jako by se ti od smíchu měla rozpůlit hlava starče."
Mezi tím v paláci na jednom z balkónů vedoucích do královi ložnice, stál král zabalený v prostěradle a zachmuřeně hleděl k severu. Otevřenými dveřmi za ním byla vidět hromada všelijakého šatstva a bot. Nemohl se dozvonit na nikoho ze služebnictva a ani vojáky co měli držet stráž u jeho dveří neviděl. Pozoroval sloup prachu přibližijící se k městu a pomalu mu docházelo, že se děje něco, co se mu nebude líbit. Sloup zvířeného prachu se přiblížil k městským hradbám a až sem do paláce, bylo slyžet jásající dav u brány. Král sevřel pevně obrubu zábradlí, až mu zběleli klouby na prstech. V dálce zaskřípala těžká železná křídla městské brány a králi došlo co se děje. Někdo si dovolil zrušit jeho rozkazy. Opět. Pomalu se ho zmocňoval chladný vztek...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama