Princezna....

22. února 2011 v 14:07 | Vítr |  Cesta draka


                                                         Princezna otevřla oči, pozorujíce kalné světlo brzkého svítání, se snažila zachytit poslední útržky snu. Marně, někdy si prostě nemohla vzpomenout co se jí zdálo ani chvilku po probuzení. Povzdechla si a posadila se. Okamžitě se jí zvedl žaludek. Sklonila se k připravené míse u postele. Potom se natáhla pro připravený ručník a otřela si ústa. Ačkoliv se jí motala hlava mírně se usmívala. Takhle zle jí bylo po ránu již týden a věděla co to znamená. Než její manžel král odjel na válečné tažení, měla obavu, že je neplodná. Nebo, že sním není něco v pořádku. Teď však byla již týden v klidu. Její muž se před více jak měsícem vrátil a princezna s radostí po pár týdnech zjistila, že čeká dítě. Okamžitě se ta novinka roznesla po celém paláci a do druhého dne to věděla celá země. Předpokládala, že se to stalo hned první večer co se král vrátil domů. Dlouho do noci mu vyprávěla, jak vedla v jeho nepřítomnosti celou zemi a jak to bylo obtížné. Král pro změnu líčil průběh bitev a války a neustále se ptal na různé podrobnosti a líbal ji a mazlili se jako první dny po svatbě a pak se zeptal na rytíře a jak to vypadá s průjezdem na kupecké cestě. Trochu pobledla a sklopila oči, "Můj pane, on nás zradil. Sice se probil skoro až na druhou stranu hor, ale pak utekl do cizí země a na svou přísahu zapoměl." Pak se rozplakala. Král ji objal a po zbytek noci se milovali, hladově, jako lidé kteří chtějí zapomenout na okolní svět a jeho bolesti. Z tohoto spojení princezna otěhotněla.
                              Princezna zatáhla za šňůru zvonce a přivolala komorníka. Od chvíle, co řekla svému muži o tom, že budou mít dítě, tak s komorníkem přicházela i služka a pomáhala jí s oblékáním a snídaní. Pak se již za celý den, od princezny nehla ani na krok. Kromě ranní nevolnosti se sice cítila v pořádku a manželovi to řekla, ale trval na tom, že potřebuje mít stále někoho kolem sebe. Cítila se tím poněkud obrána o soukromí, ale na druhou stranu byla nesmírně šťastná, že bude mít miminko a tak nad tím mávla rukou. Manželovu přehnanou opatrnost prostě přehlížela. Po snídani šla do manželovy pracovny, pomoci mu s papírováním. Četla si rozkazy co vydal a odkládala je na dvě hromádky. Na jednu dávala ty, k nímž neměla výhrady a na druhou ty, jež bylo potřeba dle jejího názoru upravit. Většinou pak s králem smlouvala za jakých podmínek je ten, či onen příkaz proveditelný. Za poslední měsíce byla zvyklá vést celou zemi sama a nechtělo se jí předat všechen vliv opět do rukou manžela. Nakonec se vždy dohodli na oboustranně uspokojujícím kompromisu. Vzala do ruky poslední papír a všimla si, jak ji král pozorně sleduje. Začetla se a cítila jak se jí derou slzy do očí. Byl to příkaz k zatčení jejího rytíře za porušení přísahy. Končil douškou..."Při vzpírání se zatčení, nebrat ohledy!" Podívala se na svého muže. a pak položila rozkaz na hromádku s níž souhlasila bez výhrad. Pohlédl jí do zarudlých očí a zeptal se:" souhlasíš? Dopustil se vlastně zrady v době války. Nemohu to nechat být." Chvilku se na něj díval a pak se zvedla a sedla si mu na klín. Dlouze ho políbila na ústa. "Ano souhlasím, jen prosím, už o tom nechci nikdy slyšet ano? Ani nechci vědět jak ho potrestáš. Pro mne zemřel v těch horách a chci na něj zapomenout." To už jí po tvářích tekli slzy proudem. Pevně ji k sobě přitiskl a slíbávajíce jí slzy z tváří si v duchu slíbil, že za každou tu slzu zlomí vlastnoručně tomu zrádci jednu kost v těle.
                                                Vozy s rachocením sjížděly po starém dláždění a rytíř věděl, že dole pod kopcem je most, kde oficielně končí kupecká cesta. Bylo krásně slunečno a on byl šťastný. Konečně v rodné zemi, konečně uvidí za pár dní princeznu. Co asi řekne? Bude první v historii, kdo přijme nabízený tytul u dvora. Stane se princezniným válečným nákupčím. Usmál se té pošetilosti. Až válka skončí, tak stejně hodlá odejít do ustraní. Do klidu nějakého kláštera. Vlastně se nejspíš vrátí do toho v horách. Měli tam úžasnou knihovnu a tak se mu tam bude dobře žít. Princezna... pořád na ni myslel. Cítil ji ve svém srdci a bylo mu líto, že se neozívá. Strašně toužil po její náruči, po něžných polibcích a horkosti jejího dechu.Nejspíš na něj již dávno zapoměla....
                                              Byl večer a seděli v krčmě a všude vládl neuvěřitelný zmatek. Všichni z blízkého okolí se přišli podívat na to, kdo to vyjel z hor. Kdo po letech opět dokázal projet po kupecké cestě. Všichni oslavovali příjezd karavany. A ptali se po rytíři, který měl cestu vyčistit. Kupci však mlčeli, nemluvili o tom co vezou ani o tom kam zmizel rytíř. A ten, stále se vydávajíce za průvodce karavany, seděl s nimi u stolu a poslouchal novinky ze své země. Pak se kdosi z kupců zeptal na princeznu. Jeden ze sedláků se zasmál a pravil: "Jo tak naše proncezna, ta  bude mít dědice. Před časem se král vrátil z válečného tažení a hned byla v tom !" Pak pozdvihl hliněný pohár a zvolal:"sláva princezně!!" Celá krčma se přidala s ohlušujícím smíchem a křikem. Rytíř pobledl a kousl se do rtu. Pak pozdvihl pohár s vínem a vypil jej, pak druhý, třetí... Druhý den, když se karavana řadila na cestu do hlavního města, přijelo několik vojáků a velitel místní posádky. Zastavili v čele karavany ." Hledáme někoho kdo to tu vede!" Křikl důstojníkna kupce na koních. " starý kupec se rozhlédl po rytíři a svých společnících a promluvi:" Pane jsem zástupce těchto mužů. Vlastíme každý podíl ve společnosti, které patří tato karavana. Jsem zároveň jejich vůdce a mluvčí, co od nás žádáte?" Voják si jej změřil přísným pohledem. "Pane hledáme jednoho vlastizrádce, která se donedávna honosil tytulem rytíř a zradil nedodržením své přísahy svou zemi a princeznu!" Kupci se zmateně rozhlédli, "prosím?" Udiveně se otázal jeden z nich. Rytíř popojel blíže a pravil: "čím měl ten muž zradit ?" Velitel, kterému začala docházet podivnost situace zaraženě pravil: "nedokončil to co slíbil. Slíbil vyčistit karavanní cestu, aby byla opět průjezdná ze severnich království." Všichni na něj upřeně hleděli. "Pane důstojníku" řekl tiše rytíř "a od kud myslíte, že jsme se tu vzali mi? Každopádně tu s námi není nikdo, kdo by si momentálně říkal rytíř. Tak že o tom můžete poslat do zámku hlášení. Také vyřiďte, že vezeme důležité dokumenty pro další vedení války a celou kolonu zbraní, kterou s našimi průvodci hodláme poslat rovnou na frontu, bez zdržování se zajížďkou přez hlavní město." Pak zvedl paži otočil se v sedle a zvolal: "jedém!!" Pak popohnal vztekle koně proti vojákům celá masa kolony se pohnula a vojákům nezbylo nežli uhnout z cesty. Důstojník se otočil ke svým mužům:" Ty a ty pojedete na před a na další posádce pošlete další muže tohle musí vědět v paláci co nejdříve já se přidám ke koloně a pohlídám si je." Určení muži odjeli a Zbytek se přidal ke karavaně. Starý kupec pozoroval rytíře a vztek v jeho tváři. "Večer musíme odbočit na jih , a poslat někoho se zbraněmi k hranicím, promyslel ste si pane rytíři koho tam pošleme? Nechce se mi posílat své syny a partnery na bojiště." Rytíř se na něj podíval a zamyšleně pravil: "mno na dvoře o mne asi moc nestojí, zřejmě sem se s tou "prací" moc loudal, nebo král přeci jen neustál představu jak se princezna veřejně líbá s někým jako jsem já a vymyslel vlastizradu. Zajímalo by mne, zda ona o tom ví."  Pak pokrčil rameny," vlastně je to jedno. Já povedu vozy se zbraněmi na bojiště. Prosím jen o jedno, buď te tak laskaví a nemluvte o mně. Řekněte, že jsem považoval svůj úkol za hotový a při vstupu do naší země vás opustil. " Kupec mu chvíli hleděl do oči a pak pomalu přikývl." Věř mi chlapče bude to tak lepší, i pro ni i pro tebe." Rytíř popohnal koně aby zůstal sám se svými myšlenkami. Udělali z něj zrádce... s nenaplněnou láskou by žít dokázal, ale takhle mu vzali i tu poslední naději. Pojede k hranicím a přidá se k nějakému oddílu jako námezdný žoldák a bude doufat, že utopí svou bolest v krvi...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Ztracená blogerka Ztracená blogerka | 22. února 2011 v 18:15 | Reagovat

takhle to přece neskončí, ne?? nemůže to takhle skončit! nenecháš ho odjet na bojiště, musí se setkat s princeznou!!

2 Jan Vítr Jan Vítr | 23. února 2011 v 0:37 | Reagovat

[1]: Vlastně proč ne? To odloučení jim ukázalo, že bez sebe mohou žít a pro ni to tak bude lepší. Bude mít klid, časem miminko a pak zapomene...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama