Přání....

9. února 2011 v 1:32 | Vítr |  Diary


                                                     Před pár dny, jsem měl narozeniny. Takové ty kulaté, významné tím, že mi nejspíš při troše štěstí půlí čas, co mi byl na tomto světě vymezen. Musím říci, že si od té doby připadám strašně starý a unavený. Cítím každý rok svého života, jako nesmírnou tíhu. Víte, o každý kousek štěstí jsem se musel tvrdě porvat, těžce za něj platit a neustále si jej chránit a ten nekonečný boj mne již strašně unavuje. Připadám si tak zoufale prázdný, prázdný a zbytečný. Mám najednou pocit, že vše bylo zbytečné,  a nicotnost mých snah, se mi směje do očí. Chtěl bych na chvíli složit zbraně a oddat se iluzi, že mé sny a touhy byly naplněny a že jsem dokázal podržet křehké štěstí, ve své unavené dlani. Ještě na chvíli získat pocit věčného mládí a radovat se z čirého štěstí. Ještě jednou zažít žhavou, divokou radost z toho, že žiji. Pak bych položil hlavu na polštář a zavřel své, unavené oči. Chtěl bych usnout obklopen něhou a láskou. Cítit při usínání důvěrnou vůni, jež se mi na vždy vryla do mého, láskou a bojem unaveného srdce. Jenže to nejde, neumím se vzdávat. Musím být poražen a totálně převálcován. Prostě neumím skládat zbraně. Nevím co mne nutí se znovu a znovu zvedat z prachu cesty a bojovat dál za věci o kterých v nejmenším netuším, zda mají smysl i pro někoho jinéného, nežli pro mne. Prostě se neumím vzdávat.....nechci to umět... musím věřit... musím... jinak nedokáži existovat...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama