Palác...

23. února 2011 v 12:36 | Vítr |  Cesta draka


                                            Princeznu probudilo bušení na dveře. Otevřela oči a zjistila, že je stále tmavá noc. Opatrně se zvedla z postele a zabalila do deky. Doběhla ke dveřím a otevřela. Za dveřmi stál rotespalý sluha a celý udýchaný ze sebe začal sypat : "paní přijel vojenský posel ze severní hlídkové posádky. Blíží se sem obrovská karavana. Vyjela z Horkých hor. Král svolává mimořádnou poradu a žádá si vás tam." Pak se uklonil a odběhl do tmy. Princezna zavřela dveře a spěchala se obléci, bezmyšlenkovitě cinkla na služebnou a zapálila svíci na svém pracovním stole. Někdo zaklepal a vzápětí se otevřeli dveře. Vešla její služebná a už ve dveřích se ptala: "paní, co se to dějě? Celý palác je na nohou a na nádvoří se zhromažďuje posádka." Princezna, navlékajíce se do svých šatů pravila: " vlastně také nevím, jede sem jaká si karavana  od severu." Služebná vykulila oči a vyhrkla: " to je on!" "Kdo?" Podivila se princezna. "No přeci váš rytíř paní. Kdo jiný by mohl přijet z tohoto směru a vést karavanu? Znamená to, že se probil a vede pomoc!" Princezně se zatočila hlava a podlomila kolena. Služebná ji jentak tak chytla a pomohla ji posadit se na lůžko. Pozorovala jak princezna zbledla. "Paní, co je vám? Vy nemáte radost? Pojďte, musíme jít, pomohu vám." A pak zvedla opatrně princeznu na nohy a podpírajíce jí vyšli na chodbu.
                                        V trůním sále, osvětleném spoustou svíc, již začla mimořádná porada. Okolo dlouhého stolu sedělo s králem několik generálů a vysoce postavených šlechticů ode dvora. "..... tak není vůbec jisté kdo a proč sem jede. Může to být karavana s pomocí, ale také dobře maskovaný přepadový oddíl, chystající se napadnout palác. Napovídalo by tomu i to, že hory jsou neprůjezdné, tudíž nám musel ze západu proklouznout někdo od nosem." Zaslechla poslední věty z hlasitého rozhovoru mužů u stolu. Pak si jí všimli a utichli. Král vyskočil ze židle a šel princeznu uvést ke stolu, na místo vedle sebe. "Promiň drahá, musel sem tě nechat vzbudit, tohle je velmi důležité. Je ti dobře? Jsi celá bledá." Zarazi se král. Pak mu však starost o princeznino zdraví přehlušily myšlenky na přijíždějící karavanu. "Princezno,vyřídil ti sluha co se děje?" Přikývla. " Výborně, zrovna se pokoušíme přijít na to kdo to může být a s jakými úmysly sem jede. Jeiné vysvětlení je, že se nám do zad dostal nějaký záškodnický oddíl a chce zaútočit na palác. Dal sem příkaz k pohotovosti a stahuji do paláce další strážní jednotky z okolí. A za městem cvičí jednotka pěchoty tak, že místo na hranice přídou zítra do měta hlídat mosty a skladiště."Král se vydýchl po dlouhé větě a zeptal se:" Co si o tom myslíš ty?" Princezna se rozhlédla po rozespalých mužích a pak pohlédla králi do očí: "A co když jedou ze Severních království? Napadlo to někoho? Co když je přeci jenom cesta přez Horké hory volná?" Otázka jako by chvilku vysela mezi muži ve vzduchu. Pak pokračovala. "Bezpečnostní opatření jsou v pořádku, ale měli by jste být opatrní s prvním jednáním s těmi lidmi. Protože jsou li to kupci, tak by bylo dobré, začít s nimi jednat slušně. Už jen kvůli ceně za to co vezou. A myslím, že je napadlo co asi tak můžeme potřebovat. A je zbytečné platit za naší neomalenost." Jedn z generálů se zvedl." Zajisté máte pravdu paní, vydám potřebné rotkazy hlídkám. Pěkně je uvítáme u hlavní brány do města a navedeme na polní ležení pod hradbami. Omluvíme to bezpečnostními předpisy a do paláce uvedeme jen zástupce té karavany. A ano nechám přesměrovat katapulty na městských hradbách, aby mířily na to ležení...pro jistotu." Zvedl se od stolu, pozdravil krále a princeznu a rychle odešel. Ostatní se ještě nějaký čas radily o podrobnostech, dokud král neřekl, že je vše dořešeno a uvidí se co dál až kolona vozů přijede ke městu. Pak se všichni s úklonami rozloučili a šli do svých komnat. Král s princeznou osaměli. Král si chvilku pohrával se stříbrným pohárem na víno a pak se napil. "Co si o tom myslíš?" Zeptal se princezny. Pokrčila rameny. "Už jsem své řekla." Král se znovu napil. "Napadlo tě, že to může být on? Že sme mu mohli ukřivdit?" Král mluvil tiše a pečlivě pozoroval každé bolestné pohnutí v princeznině tváři. Pak si pro sebe přikývl. Princezna mlčela a králi pomalu docházelo, že se trápí. Víc nežli jen pro věrného rytíře. Dopil zbytek vína a opatrně postavil pohár na stůl. Pohlédl na svou ženu, jako by ji viděl poprvé. Seděla před ním, krásná jako letní slunce a přesto plná smutku. Jeho mladičká žena má tajemství. Uchechtl se na hlas a princezna se na něj tázavě podívala. "Stalo se něco drahý?" Král se nakloni až těsne k jejímu obličeji. Začla se cítit nepříjemě, ale král položil ruce na opěrky její židle a tak neměla kam uhnout. Pak chladně pronesl. "Je mi jedno co k tomu muži cítíš! Jsi má žena a budeš se podle toho chovat. Je jeden z nejnižších rytíříčků a to také zůstane. Pokud chceš, aby zůstal vůbec na živu, dáš mu polibek co mu náleží a poženeš jej odedvora! Je ti to jasné?" Udiveně zírala na svého muže. To přeci nemůže být pravda, takhle zle se nikdy na nikoho nedíval. Byla vyděšená a tak jen němě přikývla na souhlas. Král se spokojeně usmál. " Je dobře, že si tak rozumíme drahá. Uvidíš, že vše bude v pořádku. A navíc si myslím, že s tou karavanou nemá nic společného, prý je obrovská a zřejmě si cestu přez Horké hory ti lidé probili sami. Na toho zrádce zapomeň." Zvedl se o zamířil ke dveřím. Pak se zarazil a ještě jednou se vrátil k princezně. Prstem jí zvedl bradu aby se mu koukala do očí a pravil: "A ještě něco si vyjasníme drahá, když si teď tak pěkně rozumíme. Přestaň si hrát na vládce této země! Já sem tu král a tak to zůstane! Pokud hodláš nadále zůsta po mém boku, tak se nejdříve zeptáš, zda smíš vydat nějaký rozkaz či pozměnit nějaká má rozhodnutí!" Princezna opět přikývla. "Hodná." Usmál se král a odešel. Když za ním zaklapli dveře, tak se princezna rozplakala. Co se to stalo? Proč je najednou tak strašně chladný? I kdyby vytušil, že k rytíři chovala nějaké jiné city nežli jí přísluší, tak to je dávno pryč. Nebo není?? Byla strašně zmatená. Nenáviděla rytíře, za to že nedodržel přísahu a že v jeho životě jsou i jiné ženy. Ale co když se plete? Co když je to opravdu on, kdo přivádí pomoc? Co když si prostě jen špatně vyložila ty poslední obrazy v zrcadle, A nebo ne, i kdyby si je vyložila dobře, kdo jí dal právo trestat jej svou nenávistí za to co dělá sama? Jak po něm může chtít, aby žil sám v marné touze, aby ji miloval a zůstal sám. Bohové je to tak složité. Čeká dítě se svým manželem a opovrhuje mužem, kterého v hlouby srdce nejspíš miluje a který pro ni tolik vykonal a jí je to pořád málo. To vážně musí složit k jejím nohám i své štěstí a naději na klidný život? Nakonec by bylo lepší, kdyby se nikdy nevrátil. Zůstal někde daleko z dosahu krále. Ano nakonec si budu přát, aby mne opravdu zradil a nesplnil svůj slib. Pak by mohl nalézt konečně klid. Zvedla se a zamířila do svého pokoje. Tam se zastavila u svého zrcadla a po strašně dlouhé době se u něj zastavila. Pohlédla do svého srdce a našla tam malá tajná dvířka, pak jimi pustila ven to, co se snažila pečlivě ukrývat a pohlédla do zrcadla. Spatřila těžký kupecký vůz s vysokou plachtou a pod ním spící muže zabaléné v dekách. O veliké kolo se opíral ten koho hledala. Vidí že nespí. Nevadí, důležité je, že jej vidí. Znamená to, že k sobě chovají stejné city. Pozorovala jeho tvář. Vypadal tak strašně unaveně a ztraceně.Vůbec ne jako rytíř, podle oděvu by si myslela, že je nějaký stopař nebo úrůvodce, Na klíně mu ležela lehká kuše a očividně hlídal spící muže. Díval se do tmy a princezna hleděla do jeho šedých očí, jako by ji mohl vidět. Na co asi myslí? Co udělá až přijede do jejího paláce? Tolik otázek, bohové pomozte...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama