Město

6. února 2011 v 22:54 | Vítr |  Cesta draka


                                                  Jel dva dny a již v polovině prvního pochopil, že splnil svůj slib. Skály kolem cesty postupně mizely a nahrazovaly je stromy a křoviska. Horské hřebeny se zaoblily a pokryly se lesnitým kobercem. Údolí kolem cesty, se pomalu rozšiřovalo a rytíři v průběhu druhého dne došlo, že se již nezúží. Splnil svůj slib a projel horami. Vyčistil a zprůjezdnil Horké hory. Zastavil koně a ohlédl se. Za ním se jako ohromná kulisa monumenálních rozměrů tyčila hradba hor. Nemohl uvěřit, že projel a přežil. "Bohové, děkuji." Zašeptal. Vzpoměl si na důvod proč to vše dělal. Vzpoměl si na princeznu a najednou opět cítil tu chladnou prázdnotu ve svém nitru, na na šílený hlad po jejích dotycích, na vášeň s jakou dokázala tu mrazivou prázdnotu zahnat. Měl pocit, že vše bylo zbytečné. Vlastně celou dobu doufal, že najde cestu k jejímu srdci a nakonec i způsob jak spolu být šťastni. A také tak trochu doufal, že tu cestu nepřežije a padne v jejích službách. Moc toužil ukázat jak ji miluje a dokáže pro ni obětovat a vykonat cokoliv. A najednou je konec cesty a on má pocit, že toho neučinil pro svou princeznu dost. Před dvěma dny dostal bláznivý nápad. Vlastně to tehdy ještě nebyl nápad, spíš jen takové tušení nápadu. Když našel vojenskou pokladnu plnou nakradených klenotů. Těď ten nápad začal dostávat konkrétní podobu a vléval mu novou sílu do těla a spolu s nadějí jej povzbuzoval k další cestě. Tentokráte zpět k princezně. Přemýšlel jak jí nejlépe pomoci a došlo mu, že nejde jen o vyčištění obchodního spojení, ale také o jeho oživení a to se neobejde bez spousty lid,í ochotných jít s ním a osídlit stanice na cestě. A bylo by dobré, také hned zorganizovat karavanu, aby všem dokázal, že je to bezpečné. To znamená spoustu práce. Nejdříve musí najít větší město a kontaktovat pár obchodníků. Zarazil se. A uvěří mu vůbec? Budou ochotni půjčit mu na cestu vozy a lidi? Dotkl se pytle s pokladem. Ale co, v nejhorším to vše koupí. Má dost. Jen najít nějakého šikovného klenotníka, aby mu řekl pravou hodnotu perel a kamenů. Na obzoru se ukázal nízký pahorek a rytíř na něm zpozoroval věž. Zastavil koně a pozorně se zahleděl. Ano kamenná věž, nejspíš nějaká strážní hláska. Zřejmě další vojenský tábor. A tenhle by mohl být daleko větší. Rozhlédl se po okolí a odbočil z cesty. Navedl koně pod stromy, na hustou trávu, kde nebudou slyšet údery kopyt. Pojede nějaký čas mimo cestu, aby nebyl viděn a kolem tábora s vojáky se potichu protáhne. A pak ať mu někdo dokáže, že přijel z hor...
                                 
                    Rytíři trvalo další týden, nežli obešel vojenskou posádku a potichu oběl další dvě vesnice. Pak se začal cítit v bezpečí a vrátil se na cestu. Po večerech myslíval na princeznu a na to co asi dělá, ale přez den si to zakázal. Musel se soustředit na plánování té své karavany a nacházel stále více a více obtíží. Už jen vymyslet historku, jak se sem dostal bylo obtížné. Nakonec se rozhodl a začal se vydávat za oficielního nákupčího princezny. Ve skutečnosti přeci s tímto královstvím nebyly ve válce, dokonce spolu obchodovali, tak by se mu nemělo nic stát...teoreticky. Koncem sedmého dne, spatřil konečně vysoké hradby velikého města. Kolem protékala mohutná řeka a v docích se pohupovala spousta obchodních lodí. Také si všiml spousty cest vedoucích od města k nedaleké vrchovině, zahalené jakým si kouřovým oparem. Všude bylo nepředstavitelné množství vozů, koní i lidí, každý někam spěchal a tlačil se kupředu. Rytíř, zachycen tím to davem, se nechal unášet smerem k městské bráně. Při průjezdem touto ohromnou stavbou, vysokou více jak třicet stop, ho ovládal velice stísněný pocit. Po tolika měsících ne cestě, kde nepotkával téměř lidi, si teď připadal velmi nepříjemě. Měl pocit, že na něj všichni civí. Že jej poznávají a pokřikují na něj. Snažil se popohánět koně, aby tomu davu unikl, ale nebohé zvíře mohlo pokračovat jen tak rychle, jak rychle se valil dav. Nakonec je úzká dlouhá ulička za bránou, vyplivla na rozlehlé háměstí, kde se jednotliví lidé přezkupovali a odcházeli různými směry, podle svých potřeb. Rytíř se bezradně zastavil a nevěděl jak dál. všiml si skupinky dětí a výrostků, sedících na dřevěném zábradlí na uvazování koní, sledujících se zájmem valící se, různobarevný dav. Popojel až k nim." Hej kluci kdo by si chtěl vydělat ?" Zpozorněli a nekolik starších seskočilo na zem a pomalu ho obklopili. Zkoumali očima jeho odraný zevnějšek, slepené, vlasy a poškozenou výstroj. Zároveň si všimli dobře udržovaných zbraní a také jejich neobvyklé množství. " a o co by jako šlo...pane." Pronesl tem nejstarší a odplivl si. "Potřebuji k nejbohatšímu kupci, tady ve městě a potřebuji k němu co nejrychleji." Řekl rytíř a v prstech se mu blýskla drobná, stříbrná mince. "Mladíkovi zasvítili oči a usmál se. " Já vás tam dovedu pane! Pojeď te za mnou povedu vás." S těmi slovy uchopil rytířova koně za ohlávku a vydal se k jedné z uliček ústících do náměstí. Projeli nekolik dalších ulic a město začalo vypadat daleko čistší a výstavnější. Až došli k dalšímu náměstí. To obklopovaly několikapatrové kamenné domy se spoustou ozdob a maleb. "Tady je pane Kupecké náměstí. Zde žijí ti nejlepší a nejchytřejší kupci." Pravil rytířův průvodce a natáhl dlaň  pro svou odměnu. Rytíř mu dal slibovanou minci a ještě se zeptal. " Pověz, a který z nich je ten nejlepší kupec? " Kluk se zamyslel a pak ukázal na dům, s velkým modrožlutým drakem, namalovaným ve štítě. Ratíř hodil chlapci ještě jednu minci z vojenského žoldu a poděkoval. Pak se rozjel ke vratům onoho domu. Na vratech viselo veliké bronzové klepadlo, zpodobňovalo draka, který si požírá svůj vlastní ocas. Slezl z koně, vzal klepadlo do ruky a několikrát jím udeřil do vrat. Z poza vrat se okamžitě ozvalo skřípění pantů a otevřelo se malé zamřižované okénko v úrovni očí. Tvář v ocelové přilbe po něm štěkla:" co chceš?" Rytíř se zarazil, nad tou nezdvořilostí. Pak pokrčil rameny a vytáhl z vaku jeden malý safír a podal ho strážnému. "Jdi za svým pánem ukaž mu tohle a vyřiď, že potřebuji koupel, jídlo a ubytování! A nespleť to!" Strážný cosi zabručel o hostimcích, ale pak si uvědomil, že by to mohl být nějaký obchodní partner jeho pána a odešel. Po poměrně krátké chvíli, se ozval dusot mnoha párů nohou a celé jedno křídlo brány se pootevřelo. Tam se skupinkou osobní stráže stál asi šedesátiletý muž a prohlížel si rytíře pronikavým pohledem. Rytíř se mírne uklonil a pozdravil. "Dobrý den pane, hledám nejlepšího obchodníka ve městě a jdu mu nabídnout obchod, na kterém zaručeně vydělá." Starý obchodník se podezřívavě usmál. "Takových jsem již viděl za svůj život. O co by jako šlo?"...   "Dostal jste můj vzkaz?" Zeptal se rytíř. "Ano, jistě ten kámen." Pravil obchodník a vytáhl jej z kapsy. " Tady vám jej vracím. Moc pěkný kamínek, cenný. Kvalitní kámen a ještě lepší brus. To je ten obchod? Máte jich víc?" Na tuhle otázku rytíř čekal. Usmál se jak nejzářivěji dovedl a poklepal si významě na vak, připnutý u svého sedla. Kupci poklesla čelist. Pak se vzpamatoval a zvolal. "Pojďte dovnitř přeci nebudeme mluvit o obchodu tady na ulici. Vy a vy" ukázal na někoho za sebou. "Jděte zatopit v lázni a přpravte nějaké vhodné oblečení tady pro pána a nějaké jídlo do mé pracovny a víno a až se vykoupe a převlékne, tak toho zajímavého pána doveďte ke mě." Svět se rytíři začal zdát o něco veselejší...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama